To ráno co jsme dorazili jsem nechala chlapce vyspávat kocovinu a vyrazila jsem do zámku za Wendigem. Stále ještě byl upoutaný na lůžko, ale princ Hearn ho chtěl mít na blízku a tak ho nechal v paláci nedaleko svého pokoje. Zrovna jsem se chystala vejít když ven vyšel princ. Hluboce jsem se mu uklonila a ustoupila o několik kroků dále do chodby, aby mohl vyjít ven.
,,Zrovna usnul," řekl mi s úsměvem a prohrábl si své kudrnaté vlasy. Jeho krásné tmavé oči se jako vždy usmívali. Princ měl hrozný zlozvyk, vždy byl veselý.
,,Přijdu později," ujistila jsem ho, ale byla jsem zastavena.
,,Nechtěla by jsi mi dělat společnost, Naro?"
,,Ráda, můj pane," dotkla jsem se srdce jako jsem to dělávala v aréně. Od příjezdu Mirana jsem tam nebojovala, chodila jsem pouze na velké zápasy a jen když jsem měla čas. Felix mi ovšem o žádném velkolepém zápasu nedal vědět, svého šampióna zřejmě zatím nepotřeboval.
,,Nech těch formalit," mávl rukou, aby propustil stráže z hlídky u dveří ,,nemám to označení rád od přátel. Miran zde není,'' oznámil mi jen tak mimo konverzaci. Zřejmě myslel, že jsem přišla za Vlkem.
,,Já vím, je ve městě se žoldáky," přikryla jsem. Viděla jsem ho u brány když jsme vjížděli a již jsem se stihli pozdravit. Taky pracoval, dnes večer jsem měla jít s ním za jedním dost nebezpečným stvořením od kterého potřeboval informace o Cizinci jež ohrožoval království na druhé straně Pustiny což byla poušť pro cizince velmi nebezpečná. Byli to princovi spojenci a požádali ho o pomoc stejně jako princ požádal o pomoc Mirana a zbytek královských vojáků od nás z Wenoru. Ti mu samozřejmě ochotně pomohli, potřebovali se toho problému zbavit dříve než přijde královna a její dcera. ,,Nedělá vám potíže?" Otázala jsem se.
,,Miran?" Podivil se a úsměv mu z tváře zmizel. ,,To u svatého boha nikdy," dvěma prsty se dotkl čela což byl zdejší projev modlení. Zdejší bůh- Galbris byl pouze jeden. Neměli jich víc jako berserkové či naši, zloději ovšem nebyli příliš věřící... měli jsme pouze Rogdose, který rozhodoval nad životem a smrtí. Nikdy jsem si na to nehrála, ale tady byli všichni věřící. ,,Je velmi šikovný a důvěryhodný," prošli jsem zdobenými a stále otevřenými dveřmi. Mířili jsem do zahrad kde princ tak rád trávil čas.
,,Když to říkáte vy tak to musí být pravda," uznala jsem a byla na Mirana docela pyšná. Princ si pečlivě vybíral koho si bude držet u těla. Usadili jsem se do altánu mezi polštáře a chvíli mlčeli. Vychutnávala jsem si ticho a zpěv ptáků na stromech než jsem se zeptala: ,,A co manželka? Ještě žádnou nemáš, ani jednu."
,,Konečně se bavíme jako přátelé," počastoval mě milým úsměvem ,,manželka ještě není ani jedna, nemám na to čas ani zájem," odvětil zkráceně. Byla jsem si jistá, že manželku chce, ale ta pravá se ještě nenašla. ,,Ovšem chtěl jsem tě požádat zda budeš jako má stráž až budu jednat s mými bratry."
,,Rizam a Cassim se sem chystají?"
,,Už jsou na cestě sem, chtějí jednat o tom co se tady děje. Dlouho sem je neviděl a nevím jak moc se změnili. Rizam byl vždy průšvihář a podle zvědů se stará o svůj zámek a město jež mu před svou smrtí přiřkl můj otec."
,,Prý se obklopuje svými žoldáky."
,,Vojska žoldnéřů mu nikdy nebyla cizí," odpověděl s nostalgickým úsměvem. ,,Pokud jde o Cassima," usmál se nad vzpomínkou na svého nejmladšího bratra ,,Cassim byl vždy moc hodné dítě, meč raději vyměňoval za knihy a umění války za poezii. Ode mě a od Razima se liší stejně jako orel od sokola. Nebudu lhát, stýská se mi po nich a už se nemůžu dočkat až sem přijedou."
,,Máme něco udělat?"
Princ si zamyšleně promnul hladce oholenou tvář a zapřemýšlel se jak bychom mu mohli být nápomocní. ,,Pokud by to bylo ve tvé moci, stáhni své kolegy do ústraní... Razim nikdy netoleroval zloděje a byl bych nerad kdyby se někomu z vás něco stalo, jste mi váženými spojenci a nerad bych o toto privilegium přišel. Dokud nejsem sultánem nemohu si bohužel dovolit obklopovat se vámi... oficiálně."
,,Kdy budeš korunovaný sultánem?"
,,Až dovrším 25 let, tak to určil otec... za několik měsíců." Podíval se stranou a oči mu zazářily. Postavil se a já ho napodobila aniž bych věděla o co jde. Otočila jsem se a naskytl se mi pohled na vysokého mladého muže se strništěm a černými kudrlinami býka na hlavě. Koutky úst se mi zvedly. ,,Naro dovol mi představit ti..."
,,Vicard Reinfridus, šlechtic z východu a skvělí travič," skočila jsem princi do řeči a ten se na mne překvapeně podíval.
,,Nara Trevelyan, nejslavnější zlodějka v těchto královstvích a obávaná vražedkyně," chvíli jsem na sebe zamračeně kouleli očima a pak jsem se objali. Princ ani nedutal. ,,Rád tě vidím, maličká," políbil mne na obě tváře.
,,Já tebe také, Černý býku."
,,Vy dva se znáte?" Podivil se Hearn když se alespoň trochu vzpamatoval.
,,Samozřejmě," přikývla jsem ,,znám ho ještě když byl světcem a měl rovné vlasy."
Vicard se usmál a dodal: ,,A to už je nějaká doba." Princovi jsem oba objasnili naší společnou minulost a četná setkání během mé práce mimo království na severu. Potom mi naopak princ objasnil proč sem Vicfrida pozval. Bylo to údajně na pár dní, potřebuje od něj jisté rady. Černý býk byl velmi vzácný a velmi cenný pomocník i když já a on jsme byli spíše partneři než pomocníci. Bylo nakonec docela hezké potkat někoho koho jsem tak dlouho neviděla.