Nakonec jsem to našli. Byla to dvoupatrová budova asi čtyři domy od nevěstince v kopci, který svítil na všechny strany různými barvami. Hospoda byla proti němu tmavá a ponurá i když živá. Všechna okna svítila a i kolem to docela žilo. Hodiny někde za námi odbili jednu hodinu když jsem vykročili ke dveřím. Sáhla jsem na kliku a pak rychle skočila dozadu. Vteřinu na to totiž někdo vyrazil dveře a ven vyhodil jednoho opilce, který se marně pokoušel vstát.
,,Wala a'edu!" Dalo by se to přeložit jako: ,,Už se nevracej!"
,,To je drsnej podnik, tady se mi líbí," zazubil se na válejícího se opilce Raven a natáhl si rukavice s vyztuženými klouby, aby dal najevo, že je připravený na všechno. Chytila zavírající se dveře a vešli jsem. Kolem nás to hýřilo a bylo tam dost hluku. Vypadalo to jako oblíbený podnik v tomhle městě a najít tady tu holku bude problém. Nad mojí hlavou prolétla prázdná sklenice, která se rozbila o otevírající se dveře do kuchyni hned za výčepem. Zavrtěla jsem hlavou a rozhlédla se. Kdybych se chtěla zlít do němoty kde bych seděla? Přemítala jsem v duchu a oči se mi upřely na kout kde se na lavici cosi válelo. S netečným výrazem jsem se k tomu stolu vydala a čím více jsem se přibližovala tím mi ten pytel připadal víc jako člověk. Najednou jsem stále dva kroky od stolu a zjistila jsem, že to je holka. Černé dlouhé a rovné vlasy, oříškové oči a nachové tváře od nadměrného množství alkoholu v těle. Zrovna si dávala dalšího panáka když jsme ukázala klukům na dveře s tím, že to zvládnu a aby počkali venku, pak jsem se opřela o desku stolu a nahrbila se jako kočka co se chystá skočit.
,,S tím pitím by to stačilo," oznámila jsem jí. Upřela na mě velké oříškové oči a provokativně přiložila skleničku k ústům. Zamračila jsem se a sklenice se rozbila o zeď vedle její hlavy.
,,Hej! To bylo moje," pokusila se zvednout, ale nedokázala to. Ani jsem tady nepotřebovala svou magii. ,,Tak co chceš?" Trochu jsem si povytáhla kápi a zakoulela na ní očima.
,,Informace."
,,Žádné nemám," odpověděla hned a kopla do sebe dalšího panáka. Sledovala jsem jak se oklepala a praštila skleničkou o stůl. ,,Co tu ještě stojíš, vypadni!" Sáhla po posledním panáku a to už jsem zakročila. Dýka trčící ze stolu mezi jejími prsty sebou pohybovala sem a tam.
,,Tak znova, chci ty informace co si nedala Škorpiónovi."
,,Pokoušeli se ze mě dostat informace i děsivější lidi než jsi ty," odfrkla si. Měla jsem sto chutí jí předvést svou moc, ale tedy jsem nemohla. Kdyby tady někdo z našich nepřátel měl informátora mohla bych se prozradit a to jsem nesměla.
Napadlo mě něco co rozhodně zafunguje, ale musím jí vylákat ven. ,,Ukážu ti něco co tě přesvědčí, ale musíš jít se mnou."
,,To určitě," rozesmála se ,,a i kdyby, co bych z toho měla."
,,Když tě to nepřesvědčí zaplatím za tebe útratu," zamávala jsem jí před očima plným měšcem a oči se jí jen rozzářily ,,nuže?" Pevně jsem sevřela měšec po kterém chňapla. Bylo vidět, že se jí to moc nezamlouvá a ty peníze by chtěla hned, ale nakonec musela souhlasit. Vypotácela se za mnou ven a rozhlédla se.
,,Co mám jako vidět?" Zeptala se a v tu chvíli jí Raven popadl za límec a přirazil ke stěně v uličce vedle hospody. Dívka zakašlala a pak vytřeštila oči na půlkruh, který se kolem ní semkl. ,,Co ode mě chcete?" Roztřásla se a Raven si jednou rukou sundal šátek. Dívce se rozzářily oči jakoby viděla něco po čem dlouho toužila... tohle pozná jen holka. Poznala Ravena, zřejmě do něj byla platonicky zamilovaná.
,,Víš kdo jsem?"
,,Raven Crow- ocelový mág."
,,A víš kdo jsou oni?" Ukázal na nás za svými zády. Dívka přivřela oči, aby v tom šeru něco viděla a když zjistila kdo kolem ní stojí zbledla. ,,Správná reakce, děvče, takže nám řekni co chceme slyšet."
,,Já, ale nic nevím," vykoktala.
Nadal se ke mě naklonil a já cítila jeho horký dech na své tváři když řekl: ,,Zdá se mi to nebo vystřízlivěla dost rychle?" Zasmála jsem se a podívala se i na jeho nepatrný úsměv, který byl velmi vzácný. Raven z ní dostal všechny informace co jsme potřebovali znát o nějakém upírovi co by údajně s nimi měl nějak spolupracovat. Pak jí pustil a znovu si zakryl tvář šátkem.
,,Díky za pomoc," poděkoval jí zdvořile Mystik. Dívka zamilovaně zamrkala na Ravena a přikývla.
,,Není zač," odtušila a pomalu odcházela ke dveřím zpět do hospody.
,,Hej," křikla jsem na ní ,,postřeh," hodila jsem jí do ruky naditý měšec.
,,Neměla bys tolik pít, spíš se starej aby tě nechytili," poradil jí Raven. Byla jsem si jistá, že jestli jí ještě někdy uvidíme tak bude naprosto střízlivá. Když jsem osaměli podívali jsem se jeden na druhého. Každý jsem si v hlavě po svém přebírali nově nabité znalosti od téhle dívky od Pouštních zmijí.
,,Půjdu za tím upírem sám," řekl Mystik bezbarvě, než jsem stačili něco namítnout jeho tmavě modré oči po nás přelétli ,,vím kde bych ho mohl najít a bude to bezpečnější než když ho budeme nahánět všichni. Co kdyby jste na mě počkali v tom kabaretu u brány?"
,,Není to zase tak marný nápad," uznal Drogan po nějaké době přemýšlení ,,sejdeme se tedy tam," rozloučili jsem se s Mystikem, který se vydal opačným směrem než my. Zastavila jsem se před dveřmi hospody a dívala se za ním. Měla jsem strach, že se mu něco stane a váhala jsem jestli nakonec nemám jít s ním.
,,Neboj se o něj," strčil do mě Nadal. Vzhlédla jsem a podívala se do jeho zářivých očí, které se na mě zpod šátku usmívali. Možná má pravdu, Mystik je přeci nejlepší z nás, budu mu věřit. Pokývala jsem hlavou a pak následovala ostatní. Možná to bylo jen únavou nebo mou velkou představivostí, že jsem měla pocit, že se něco stane.