Jimin p. o. v.
Sedím u stolu v malé kuchyni a dojídám krajíc chleba s vaječnou pomazánkou. I když je to jen jeden krajíc, snažím se to do sebe dostat už dvacet minut. Hoseok mi sice odkrojil okraje, které by mě mohly v jícnu dost poškrábat, ale stejně se mi polyká těžko a každičké sousto se snažím opravdu důkladně rozžvýkat a zapíjet vodou.
Jedení v mém případě opravdu není nic jednoduchého, kdybych tak mohl, mixoval bych si všechno na jemnou kašičku, ale takhle nemůžu fungovat věčně. Můj starší bratr se o mě stará opravdu důkladně, snaží se mi připravovat ta nejměkčí jídla, co je možné, tak to rozmixovat, ale ne všechno je v rozmělněné podobě chuťově dobré.
Bohužel, jíst musím co nejvíc, už tak mi chybí dost látek v mém těle a nemůžu všechno řešit jen prášky a doplňky.
Do periferního vidění se mi dostane opálená ruka mého staršího bratra, oproti té je moje ručka docela bleďounká, není ani divu, když se věčně schovaná pod obvazy. Hyung ze své dlaně vysype na stůl dvě tabletky, jednu malou vzhledově vypadající jako menší hrášek, druhou placatou a bělavou.
Hoseok ani nemusí nic říkat ani vysvětlovat, znám tyhle prášky až moc dobře. S menším povzdechnutím si placatou tabletku hodím do vody v mojí skleničce, kde se okamžitě začne rozpouštět. Tu hráškovitou si dám do pusy a společně s dalším rozžvýkaným kousek chleba ji spolknu, naštěstí je tak malinká, že ani není třeba ji drtit.
„Dobrý?" ujistí se s menším pousmáním hnědovlásek, nejspíš je starostlivý, zda se mi tabletka nezasekla v hrdle, nebo zda mě příliš nepodráždila. Pousměju se nazpátek a přikývnu na souhlas, abych ho ujistil, že jsem v pořádku.
„No, jsem rád za dnešek, vůbec ses před Yoongim nestyděl," pochválí mě a posadí se naproti. Paže si opře o desku stolu, jen letmo vzhlédne k malé žárovce nad námi, jež sice osvětluje kuchyni, ale spíše ze sebe vyzařuje mdlé světlo, které je ale v tuhle večerní dobu docela příjemné.
„Jo. Slíbil jsem ti to. A taky byl sympatický, po chvilce jsem zapomněl na to, že jsem před ním vlastně jen v šortkách a krátkém rukávu. On asi patří mezi ty normální lidi," vysvětlím svoje myšlenky a znovu si kousnu do zbytku chleba a pustím se do dalšího dokonalého a pečlivého rozžvýkávání.
„Mm, to jsem rád, on opravdu není takový, jaký je v tvých očích skoro každý člověk..."
„Hobi-hyung," zamumlám s plnou pusou trochu zamračeně, „neřekl jsem, že je v mých očích každý nevychovaný a tupý, jenom...jim právě do hlavy nevidím a nevím, co si myslí, proto jim raději nevěřím..." Hoseok s ceknutím mávne rukou, naznačí, abych nemluvil, když mám v puse celé sousto.
„Proč se vůbec zaobírat myšlenkami druhých, dokud tě nikdo slovně nenapadá, tak není potřeba vědět, co si myslí, ne?"
Chápu, že se mi můj bratr snaží pomoct, ale tímhle mi nepomáhá, nerozumí tomu. Pořádně se napiju vody a s menší bolestnou grimasou v obličeji spolknu i tenhle kousek chleba, ještě to zapiju pár loky vody s rozpuštěným doplňkem a konečně se vrátím se svým očním kontaktem k Hoseokovi.
„Mně na tom ale záleží."
Kuchyní se rozlehne bratrovo povzdechnutí a jen malá tichá pauza před další řečí.
„Asi víš, kam mířím, Minie, chtěl bych, abys promyslel ten Yoongiho návrh. Prvně jsem si sice taky nebyl jistý, ale nakonec jsem došel k závěru, že by ti nějaký výlet i prospěl. Nadýcháš se čerstvého vzduchu, uvidíš zase jiné okolí, přijdeš na jiné myšlenky..."
„Tohle jsem přesně nechtěl, abys řekl," skočím do toho a sklesle kouknu na poloprázdnou skleničku před mým talířem s posledním malinkým kouskem chleba, jenž už ovšem nejspíš dojídat nebudu.
„Proč ne, vždyť máš přírodu rád, pod slovem „výlet" si představím nějakou vycházku právě do přírody, šel bych samozřejmě s tebou, co myslíš? Mohlo by to být fajn, je léto, nechci, aby ses zdržoval jen doma jen kvůli tomu, aby nikdo náhodou nezahlédl tvoje obvazy, které bys opět schovával pod mikinou a tepláky."
Zamračím se pro sebe, nechci, aby mě do toho nutil, sám stále opakuje, jak mě do ničeho nutit nechce. Něco jako výlet opravdu není v mojí oblibě, a má pravdu, je to kvůli ostatním, opět, ale vlastně nejen kvůli tomu.
„A puchýře na chodidlech už neexistují?" ceknu trochu přidrzle, ale nemůžu si pomoct, to poslední, co bych chtěl, abych musel absolvovat nějakou vycházku bůhví kam. Doufal jsem, že tohle Hoseok zamítne už v tom nahrávacím studiu při Yoongim, ještě jsem ho prosil očima, ale on místo toho navrhne to stejné.
Necítím se na to. Prostě ne.
„Jiminie, víš, že když budeš mít obvazy a tlustší ponožky, nebude to nic zlého, těch puchýřů se holt nezbavíš, ale přece kvůli nim nebudeš jen sedět doma. Já chápu, že jsou bolestivé, ale při důkladném ošetření by se to snad dalo zvládnout. Záleží mi na tobě, motýlku, chci, aby sis ten život taky trošku užíval a nabral nějaké zážitky z prázdnin."
Nervózně a rozrušeně si začnu žmoulat ret mezi zuby. Nelíbí se mi, jak se mě neustále snaží přesvědčovat, ale já už jsem rozhodnutý. Tohle mě akorát tíží na hrudníku, nechci odmítat několikrát, stačí snad jen jednou.
„Hobi...já nechci."
„Víš co? Zeptám se Yoongiho, kam mají v plánu zajít, podle toho usoudím, jestli půjdeme taky," usměje se na mě, ale mně teď do smíchu opravdu není, naopak, zamračím se ještě víc, kdybych měl v sobě snad ještě víc drzosti, asi bych se se svým hyungem začal dohadovat, křičet mu svoje rozhodnutí do tváře, aby to konečně pochopil, že se na výlet necítím, ale místo toho na něj upřu nechápavý pohled.
„Proč. Neslyšel jsi, co jsem teď řekl?" Hoseok ke mně natáhne ruku a opatrně svoji dlaň přiloží na hřbet mojí ručky schované v rukavici. Okamžitě svůj zrak nechám spadnout právě na tohle místo.
„Slyšel, ale jde o to, že je ti stále šestnáct let, jsi tedy stále v té největší péči u mě a u rodičů, a aktuálně jsi u mě a já jsem slíbil, že se o tebe řádně postarám, takže některá rozhodnutí nechej na mě, Jimine, i když se snažím tě do ničeho nenutit a nechat tě, ať se rozhoduješ sám, ale co se týče tvého zdraví, potřebuješ od někoho trochu popostrčit ke správným rozhodnutím."
Odvrátím hlavu mimo něj a svoji ruku stáhnu k sobě, aby mi na ní neležela bratrova dlaň.
„Takže je podle tebe správné rozhodnutí jít na výlet a přidělat si tak dobrovolně další bolest navíc, protože moje chodidla ani pomalu nezvládala cestu do školy, kam jsem chodil nějakých patnáct minut..."
„Jiminie, snažím se tě dotlačit do většího pohybu, ač to stojí trochu bolesti navíc, ale přece nechceš, aby ti začaly tuhnout klouby, víš, k čemu všemu máš předpoklady, a zrovna tohle se dá v tvém případě ovlivnit."
Možná má Hoseok opravdu jen starost, ale on není v mojí křehké kůži, neměl by mít právo za mě rozhodovat. To stejné rodiče. Přijel jsem za svým bratrem, neboť jsem myslel, že budu mít léto a prázdniny klidnější, protože on mě přeci jen chápe o trochu víc, rodiče tu péči taky až přehání, obzvlášť máma, ale Hoseok byl vždycky na mojí straně.
„Ty ale moc dobře víš, proč nikam nechci..." hlas se mi trošku zachvěje při té krátké větě.
„Já vím, že v tom nejsou jen ty fyzické problémy, kdyby ses rozhodl jít v mikině a s dlouhými nohavicemi, nemůžu ti bránit to svlékat, i když se akorát pořádně zpotíš a těch puchýřů bude mnohem víc, a nejen na nohách," odpoví ihned bratr.
„Tak proč mě nenechat doma, můžu být na zahradě..."
„Ještě to probereme, jo?" usměje se lítostně, ale já tyhle řeči už dávno znám. Moc dobře vím, že přesně tohle říká pokaždé, když svoje rozhodnutí nechce měnit, ale chce nějak ukončit debatu a získat čas. Na poslední chvíli mi stejně oznámí, že jdeme s nimi.
„Jdu se osprchovat," vydechnu sklesle a zvednu se od stolku, Hoseok na mě kupodivu ještě zvolá, ač jsem spíš čekal, že už mě raději nechá odejít a dál se nevybavovat, letmo se na něj otočím a vyčkávám, co dalšího mi chce.
„Budu v ložnici, potom přijď za mnou hned po sprše, zase tě před spaním ošetřím a promažu krémem, a vezmi s sebou ty měkké náplasti, co máš na nočním stolku," s tichým vydechnutím přikývnu a otočím se k němu opět zády, směrem ke koupelně na konci chodby, dveře hned vedle mého pokojíku.
„Jasně, hyung..."
Zdravím <33
Tak tu máme zase Jiminův pohled, uwu :33
Další kapitola až v pátek (nejpozději v sobotu), protože budu mít dlouhou školu, pak ještě někam půjdu, takže domů se dostanu večer a to chci ještě naspat další oneshot, dokud mám ten nápad v hlavě :Dd
Takže užívejte <33