Snarry challenge ✔

Nemocnice u sv. Munga

Harry netrpělivě přešlapoval na nemocniční chodbě a neustále zalétával pohledem ke dveřím, z nichž měla už každou chvíli vyjít lékouzelnice. Zamračeně se podíval na hodinky a pak ruku zase vrazil zpátky do kapsy, načež si tou druhou frustrovaně vjel do vlasů.

Konečně se dveře otevřely. Harry se nadějně ohlédl a když viděl, jak si ošetřovatelka na pergamenu cosi odškrtla, rychle se vydal k ní. Zvedla hlavu a nepatrně se zamračila. ,,Pan Potter? Co vás k nám přivádí?"

,,Promiňte, já... dobrý den. Mohl bych ho, prosím, vidět?" otázal se a nervózně se kousal do rtu. Lékouzelnice si povzdechla a pomalu zavrtěla hlavou.

,,Pane Pottere, vím, že už jste k pacientovi několikrát proklouzl bez dovolení, a musím vám znovu zopakovat, že pokud nejste jeho příbuzný -"

,,Ale prosím vás!" přerušil ji otráveně Harry. ,,On... nemá nikoho. Jen mě, rozumíte? Jsem... jeho přítel. Potřebuju ho vidět, chápete to? Ležel na smrtelné posteli někdy někdo, na kom vám záleželo? Víte, jaké to je? Víte, jaké mám výčitky? Prostě mě k němu pusťte, alespoň na chvilku, prosím!" žadonil Harry. Lékouzelnice chvíli váhala, pak si odevzdaně povzdechla a odstoupila ode dveří. ,,Děkuju," vydechl Harry, procpal se kolem ní a vklouzl do pokoje, načež za sebou tiše zavřel.

Panovalo tu příjemné přítmí, byla tu jedna židle, noční stolek a postel, na níž ležel bledý a nehybný Severus Snape. Harry naprázdno polkl a srdce se mu rozbušilo jako pokaždé, když ho viděl v takovémhle stavu. Tvář měl uvolněnou a bílou, černé vlasy rozprostřené po polštáři a kolem krku tlusté obvazy.

Harry si přitáhl židli blíž k němu a posadil se. Zadíval se na spící tvář a zastesklo se mu po těch černých očích, v nichž při posledním pohledu spatřil třpytivé slzy. Chyběl mu ten kousavý sarkastický hlas a rty, které se zformovaly do nepěkného šklebu pokaždé, když Harry v něčem neuspěl... Bože, on mu chyběl.

Opatrně ho vzal za ruku a překryl ji i druhou dlaní. Byla studená jako led a hebká na dotek. Nepatrně se usmál a něžně mu začal obkreslovat klouby prstů.

Nikdo nevěděl, že chodil za Snapem ke svatému Mungovi, nesvěřil se s tím ani Ronovi a Hermioně. Většina kouzelnického světa žila v domnění, že Snape zemřel při bitvě o Bradavice. I Harry si to myslel, dokud se nevrátili pro jeho tělo a nezjistili, že ještě dýchá. Tehdy se ho zmocnila taková úleva a radost! Ale zároveň i strach, co teď bude dál...

Najednou se Severus pohnul a Harry málem vyskočil ze židle. Rychle se na něj podíval a jemně mu stiskl ruku, aby věděl, že tu není sám.

,,Matko?" řekl Severus sotva slyšitelně.

,,Vaše maminka tu není, pane," odpověděl měkce Harry. ,,Jak se cítíte? Bolí vás něco?"

,,Už jsem v pekle?" otázal se Severus prázdným hlasem a Harry se kousl do rtu.

,,Ne, pane. Jste živý a brzy budete i úplně vyléčený. Pamatujete si, co se stalo?"

,,Kousl mne had Temného pána. Předal jsem Potterovi své vzpomínky. Svůj úkol jsem splnil, tak proč jsem ještě naživu?"

,,Ani nevíte, jak jsem rád, že jste naživu," odvětil upřímně Harry. ,,Protože bez vás nemohu žít."

Konečně Severus otevřel oči. A zbledl snad ještě víc, když zjistil, kdo to sedí u jeho postele a drží jej za ruku. Pomalu zavrtěl hlavou.

,,Ne. To je určitě zlý sen. Nemůžete tu být, Pottere. Vypadněte."

Harryho v očích zaštípaly slzy. ,,Miluji vás," zašeptal. ,,A vím, že vy mne milujete také, viděl jsem přece vaše vzpomínky. Nebo jste Brumbálovi snad lhal? Není ta laň dostatečným znamením?" Snape od něj odvrátil hlavu, ale ruku mu ze sevření nevytrhl, což Harrymu ponechalo ještě malý plamínek naděje.

,,Měl jste právo dozvědět se pravdu. A já měl zemřít. Konec."

,,Chtěl jste mě tu prostě nechat samotného a nešťastného, abych snad věděl, jak jste se celý život cítil?" zvolal Harry popuzeně.

,,Ne, chtěl jsem k vám být pouze upřímný. Kdybych věděl, že mé city opětujete, nikdy bych vám takovou vzpomínku neukázal. Doufal jsem, že až zemřu, zapomenete na mne a budete šťastný. Byl jsem si jistý, že se konce války nedožiju," odvětil tupým hlasem. ,,Odejděte, Pottere."

,,Ne," řekl Harry odhodlaně, přestože se mu trochu třásl hlas. ,,Nemůžu odejít od muže, jehož miluju. A jak jen bych na vás mohl zapomenout?"

Severus zavřel oči. ,,Děláte mi to ještě těžší."

,,Co je na tom sakra těžkého?" odsekl Harry. ,,Milujete mne a já miluju vás. Není to snad jasné? Tak už vás můžu políbit?" Druhý muž na to nic neřekl, jen si přejel rukou po obvazech. Harry si povzdechl, sedl si k němu na postel a sklonil se, když vzal jeho obličej do dlaní. ,,Prosím. Miluji vás a zopakuji vám to klidně milionkrát."

,,Byl bych radši, kdybys mne nemiloval, Harry," odpověděl mu tiše a Harrymu poskočilo srdce, když ho Severus oslovil jménem.

,,Prosím, mlč už, Severusi," požádal ho a aby ho doopravdy umlčel, věnoval mu něžný polibek. A rty se mu roztáhly v širokém šťastném úsměvu, když se Severus neodtáhl.

•••

Po delší době zase nějaká jednohubečka. Moc moc moc vám děkuju za 100K přečtení a víc jak 13K votes, je to neskutečný a vy jste úžasní!!❤❤