Snarry challenge ✔

Klam

Po bradavických pozemcích, jež se pomalu zahalovaly do pláště noci, se procházely dvě mužské postavy. Jeden z nich byl Severus Snape, zdejší profesor lektvarů, a ten druhý slavný Harry Potter, chlapec, který už jako miminko porazil nejmocnějšího černokněžníka všech dob, lorda Voldemorta. Mezi těmihle dvěma odjakživa panovala vzájemná nenávist, jež se ale začátkem Harryho šestého ročníku začala odbourávat. Všechno to začalo jedním nevinným doučováním a o pár měsíců později zakopali válečnou sekeru a začala mezi nimi panovat přátelská atmosféra.

Jenže ta se teď mohla každým okamžikem zbortit jako obyčejný domeček z karet.

Severus Snape měl plán. Plán, jak Harryho dostat ze školy a přivést ho do spárů svého pána; Voldemorta. Těsně před Vánoci totiž dostal od Pána Zla úkol: měl mu přivést nic netušícího Harryho Pottera. A Severus nemohl uvěřit, že na to opravdu přistoupil.

Bál se, ano. Ale skutečně se tím strachem nechal ochromit? Zrovna on?!

Pral se sám se sebou. Na tom chlapci mu skutečně začínalo záležet a nepřál si, aby ho Voldemort zabil. Na druhou stranu, kdyby on nesplnil svůj úkol, čekala by ho dlouhá bolestivá smrt.

Snažil se, aby v něm nezvítězila dominantnější zmijozelská stránka, která by ho donutila, aby zachránil svou kůži. Pociťoval ale ještě něco jiného, co se tomu snažilo zabránit.

Zatraceně, tohle všechno bylo tak těžké!

Pohlédl na chlapce, který kráčel vedle něj a usmíval se. Severus mu lhal, když se ho ptal, zda by ho dnes nechtěl doprovázet a pomoct mu hledat nějaké přísady do lektvarů. K jeho překvapení souhlasil. Kdyby tak věděl, že vůbec nejdou hledat přísady...

,,Počkej, vypij tohle," zastavil ho Severus a podal mu malou lahvičku s lektvarem, v němž bylo jen pár kapek. Harry na něj s pozvednutým obočím pohlédl. ,,Bude tě to chránit před tím, kdyby tě některá rostlina třeba popálila."

,,Aha," pokrčil rameny a vzal si lahvičku, jejíž obsah do sebe kopl. Severusovi se sevřelo hrdlo. Tak. Za chvíli už uspávací lektvar zabere.

Blížili se k hranici, za níž se už mohli přemístit. Severus váhal. Ještě ho mohl zastavit a odvést ho zpátky do hradu. Mohl zabránit jeho střetu s Pánem Zla, no, mohl ho spíš jen oddálit. Ale aspoň něco...

Brumbál o tom úkolu věděl. Řekl o tom řediteli hned ten večer, co se vrátil ze schůze v Malfoy manoru. A ten? S tím svým hloupým úsměvem mu sdělil, že se bude muset rozhodnout sám. To mu tedy pomohl...

,,Pane?" z myšlenek ho probral nejistý Harryho hlas a ucítil jemný dotyk na předloktí. Podíval se na něj. ,,Je všechno v pořádku?"

,,Samozřejmě," přikývl Severus, byť to vůbec nebyla pravda. Viděl v Harryho očích únavu a poznal, že lektvar zabírá. Vzal ho za předloktí a jelikož už byli za hranicí, mohli se přemístit.

S hlasitým prásknutím se objevili před Malfoy manor, kde už na ně čekal Voldemort. Chlapec spal s blaženým úsměvem na tváři a Severusovi nezbylo nic jiného, než ho vzít do náruče a odnést ho dovnitř.

Došli k bráně a lektvarista se zastavil. Čekali tam dva smrtijedi, kteří se na něj šklebili a jeden vzal Harryho z jedné strany, druhý z druhé a vedli ho ke dveřím. Severus se za nimi díval a ptal se sám sebe, jestli se opravdu rozhodl správně.

Ne, samozřejmě že ne.

Ale ještě měl čas svou chybu napravit.

•••

Děkuji Sewenth ❤
Posledních 6 kapitol před námi!😪😀
Btw. Nějací shipeři Severus+Lucius?😀
-Mil🐢