Snarry challenge ✔

Nebe

Posadil se. Jeho tělo bylo zdravé. Dotkl se svého obličeje a zjistil, že nemá brýle. Viděl ale dobře.

Nevěděl, kde je. Jsem mrtvý? ptal se sám sebe a zvedl se. Rozhlédl se kolem. Všude zářilo bílé světlo a bylo tu ticho a prázdno.

,,Harry." Rychle se otočil. Za ním kráčel starý muž s širokým úsměvem na tváři. Měl dlouhé stříbrné vlasy a vousy a v pomněnkově modrých očích mu zářily jiskřičky. Ty oči překypovaly obdivem, láskou a vděkem. ,,Harry. Ty úžasný chlapče. Statečný, statečný člověče. Pojď, pojď se projít," pobídl ho, když došel k němu. Harry se na něj ohromeně díval.

,,Pane profesore," vydechl, ,,jsem - jsem mrtvý?"

,,Ach," usmíval se Brumbál, kráčel s ním neznámo kam, ,,toť otázka, že? Myslím, že ne. Totiž, chci říct, že se pořád můžeš vrátit."

,,Vrátit?" pozvedl obočí nechápavě Harry.

,,Och, ano," přikyvoval Brumbál, ,,pořád tě volají na pomoc, víš? Řekl bych, můj drahý chlapče, že tvůj čas ještě nepřišel."

Harry se zvědavě rozhlížel kolem. A pak ho napadla, možná absurdní, myšlenka - je tohle nebe? ,,Pane?" otočil se na Brumbála. ,,Je tohle nebe?"

,,Tohle, Harry," mávl rukou Brumbál, ,,je to, co budeš sám chtít. Tohle je, jak se říká, tvoje parketa."

,,Takže," odkašlal si Harry, ,,jestliže je tady nebe, musí existovat i peklo, ne?" Brumbál se ale pouze usmíval. ,,Chci říct... je tady, pane? Je? On je dobrý člověk, musí tu být-"

,,Já to přece vím, Harry, mně to nemusíš říkat," uklidňoval ho Brumbál, zastavil se. ,,A jestli tady je? Budeš-li si to přát, objeví se. Abych řekl pravdu, už se nemůže dočkat, až tě zase uvidí," zamrkal na něj.

Harry se nadějně ohlížel na všechny strany. Doleva, doprava. Přijdeš? Ukážeš se? Přijď, prosím! Chci tě vidět!

,,Harry."

Zaslechl hluboký, nezaměnitelný hlas. Zněl jako pohlazení, až Harrymu poskočilo srdce. Otočil se za tím hlasem. Kráčel k němu, jeho boty klapaly o podlahu - byla tu vůbec podlaha? To je jedno, teď všechno bylo jedno! Kráčel k němu, byl tady, přišel; on, Severus Snape, živý, zdravý a krásný, ani stopy po Naginiho kousnutí, žádná krev.

,,Severusi!" vydechl Harry, vyšel mu vstříc. Vlastně spíš běžel. Severus rozevřel náruč a Harry mu skočil kolem krku. Pevně ho objal, zabořil svou tvář do chlapcových neposedných vlasů. Ani jeden si nevšiml, že Brumbál s potěšeným úsměvem zmizel.

,,Jsi v pořádku," zašeptal Harry, když se od sebe odtáhli. Pohladil ho po krku, tam, kde měla být jizva; a taky že byla, vůbec ale nebyla vidět. ,,Přišel jsi."

,,Volal jsi," odpověděl Severus, usmíval se, vzal ho za ruku. Společně vykročili vpřed, bok po boku.

,,Chtěl jsem tě vidět."

Dál kráčeli mlčky. Hodinu? Dvě? Den? Měsíc? Harry nevěděl. Bylo mu dobře, cítil se... v pohodě. Ale věděl, že se bude muset rozloučit, bude ho muset opustit; alespoň na nějakou dobu. Ta myšlenka ho tížila tak dlouho, až se nakonec musel zastavit. Severus si povzdechl; pochopil.

,,Věděl jsem, že se rozhodneš správně."

,,Správně? Jak to můžeš vědět?" ptal se Harry, vzal ho za obě ruce, přišel k němu blíž. ,,Nechci tě opustit. Ale musím. Musím se tam vrátit."

,,Já vím," řekl pomalu Severus, ,,tak jdi. Já na tebe počkám."

,,Opravdu?" začal se usmívat Harry. Severus se sklonil a vtiskl mu polibek na čelo.

,,Vždycky," ujistil ho.

Harry vzal jeho tvář do dlaní, stoupl si na špičky a dlouze ho políbil. Severus mu polibek oplatil, a pak se od sebe odtáhli. Usmívali se, možná trochu smutně.

,,Vrátíš se, viď?"

,,Vrátím," zašeptal Harry, ,,jednou ano. A pak budeme spolu. Už napořád."

•••

Někdo to může brát jako pokračování na včerejší jednodílovku, to už je na vás:D
Snad se vám líbila💞
Konečně je pátek, hurá!^^
A ještě jednou moc děkuji za přání k narozeninám💞(dostala jsem klíčenku se Severusem a všech 8 HP filmů, no nadšená jsem:D:3)
-Mil🐢