Snarry challenge ✔

Naposledy

,,Napadlo vás někdy, že už toho mám prostě dost? Ani jednou jedinkrát tu vaši geniální mysl nenapadlo, že -"

,,Napadlo nenapadlo, Severusi," přerušil ho ostře Brumbál, ,,na tom teď už nesejde. Souhlasil jste. Dal jste mi své slovo. Nehodlám se s vámi dohadovat," prohlásil a z jeho hlasu se dalo vyčíst, že už tuhle věc považuje za uzavřenou. Lektvarista se rozezleně otočil na podpatku, zavířil svým černým pláštěm tak, jak to uměl jen on, a dlouhými kroky kráčel ke schodišti. Jejich rozhovor se odehrál na Astronomické věži, kde měli soukromí a kde je nikdo nemohl vyrušit.

Nebo snad mohl?

Po schodech nahoru totiž kráčel šestnáctiletý mladík a napínal uši, jak se snažil zachytit cokoliv z hádky obou dvou mužů. Doléhaly k němu ale jen zvýšené a rozezlené hlasy a nedokázal rozeznat ani slovo.

Zaslechl dupot po schodech a zastavil se. Tak se nejspíš potká s tím, s kým se to Brumbál nahoře dohadoval. Kroky byly hlasitější, muž se přibližoval. A nakonec-

,,Severusi!" vyhrkl překvapeně Harry, když se před nim objevil mistr lektvarů, rychle se zastavil a vypadalo to, že je stejně překvapený jako nebelvírský mladík. ,,To - ty? O čem jste se bavili? Proč jste zněli tak naštvaně? Stalo se něco?"

Lektvarista chvíli mlčel a pouze si Harryho prohlížel. Pak pomalu zavrtěl hlavou. ,,Ne. Nic," odpověděl tiše, ,,nic důležitého. Nelam si s tím hlavu, dobře?"

,,Hmm, dobře," zamračil se Harry, ale pak trochu pookřál, když k němu Severus sestoupil blíž a svou teplou dlaní ho pohladil po tváři.

,,Nevím, co má Brumbál v plánu a kam jdete," zašeptal a palcem ho hladil po líci, ,,ale buď prosím opatrný, Harry."

,,Neboj se," ujistil ho, usmál se, ,,budu."

,,Dobře," zašeptal Severus, sklonil se a něžně ho políbil na rty. Srdce se mu sevřelo bolestí, když jen pomyslel na to, že ho nejspíše líbá naposledy. Naposledy se dotýká těch hebkých růžových rtů těmi svými, naposledy prozkoumává důvěrně známá ústa - naposledy ho ten nevinný, nic netušící nebelvír tak hladově a s láskou líbá...

Ach, Harry.

,,Severusi, opravdu jsi v pořádku?" šeptl rozechvěle Harry a starostlivě si ho prohlížel. Pozvedl ruku a jemně ho pohladil po tváři.

,,Samozřejmě," zalhal mu a snažil se tvářit co nejvíc přesvědčivě. Nedůvěra z Harryho očí ale nezmizela a on si povzdechl.

Ach, lvíčátko.

,,Tak už běž," pobídl ho a kousek od něj odstoupil, ,,běž, ať nepřijdeš pozdě. Brumbál tě očekává. Nechci tě už zdržovat."

,,Dobře. Hned jak se vrátíme, přijdu za tebou, ano?" ujišťoval se Harry. Severus přikývnul.

Nepřijdeš, lásko.

,,Hodně štěstí, ať jdete kamkoliv," zašeptal a ignoroval hromadící se bolest v srdci a samozřejmě také výčitky. Černé oči se naplnily hlubokým smutkem a Severus se od mladíka musel rychle odvrátit. Sešel pár schodů dolů, ale pak se zastavil a zase se otočil. ,,Harry?" zavolal na něj ještě. Počkal, než se na něj nebelvír tázavě zadíval. ,,Miluji tě, pamatuj na to, prosím."

,,Samozřejmě, já to vím," zamrkal nechápavě Harry, ale pak se usmál, ,,taky tě miluju."

Kéž bych na to i já mohl pamatovat navždy, říkal si v duchu Severus, když se smutně díval, jak Harry stoupá po schodech vzhůru a vzdaluje se od něj. Jeho úkol se blížil.

•••

Další jednodílovka bude na tuhle tak trochu navazovat, takže to pak buď můžete brát jako pokračování nebo ne:D
Uhm, je sice dvanáct, ale tak veselé Velikonoce😂
Snad se vám jednodílovka líbila❤
A zítra zase do školy, achjo😭
-Mil🐢