Snarry challenge ✔

Azkaban

S hlasitým prásknutím se rozrazily obrovské dveře a dovnitř přicválal nádherný stříbrný jelen. V patách mu kráčel sedmnáctiletý mladík, v jehož zelených očích plálo odhodlání. Dvanácterák se obrátil a přiklusal k němu, důstojně se mu postavil po boku a kráčel vedle něj. Mozkomorové jim uhýbali z cesty.

,,Zaveďte mě k němu. Dělejte," sykl Harry na bystrozora, který ho doprovázel. Ten ustrašeně přikývl a rychlým krokem zamířil k jedné z cel. Když Harry procházel úzkou chodbičkou, nemohl si nevšimnout prosebných pohledů, které na něj vězni upírali. Ne, nemůže je všechny zachránit. A uvědomil si, že ani nechce. Tihle kouzelníci něco špatného udělali. Jeho Severus ne.

,,Tady, pane Pottere," vydechl bystrozor a zastavil se u jedné cely. Dvanácterák stál na stráži, pohazoval hlavou a dával mozkomorům najevo, že jakmile se k němu přiblíží, nabere je na své parohy. Bystrozor spěšně odemkl celu a Harry vklouzl dovnitř.

Panovala tu tma, byl tu chlad a smrdělo to tu plísní. V rohu spatřil krčící se tělo. Zalapal po dechu. Ach, Severusi!

,,Severusi?" zašeptal naléhavě a rychle přikročil k němu. Poklekl před něj a položil mu ruce na kolena. ,,Severusi, slyšíš mě?"

,,Ha-Harry?" vydechl a unavenýma očima se na něj podíval. Mladík se natáhl pro jeho ruce a pevně je sevřel v těch svých. Brr. Byly studené jako led.

,,Pojď, půjdeme odsud. Půjdeme domů, Severusi. Do bezpečí. Už nikdy se sem nevrátíme," šeptal naléhavě Harry a pomohl mu vstát. Severus tu byl tři týdny a za tu dobu značně pohubl. A nezešílel jen díky myšlence na svého milovaného Harryho.

Vypotáceli se z cely ven. Dvanácterák se rozvážným krokem vydal k hlavním dveřím. Vedl je domů. Domů.

•••

,,Harry! Dokázal jsi to!" zaradoval se Brumbál, když se oba dva konečně objevili ve sklepení. ,,Severusi, chlapče, pojď, lehni si..." podepřel Severuse z druhé strany a pomohl mu lehnout si na pohovku. ,,Tak. Výborně. Věděl jsem, že to zvládneš, Harry. Děkuji ti," usmál se na něj široce, ,,jsem si jistý, že teď byste jistě uvítali, kdybyste mohli mít aspoň chvilku pro sebe. Kdyby se cokoliv dělo, Harry, ihned mě informuj."

,,Díky, pane řediteli," usmál se na něj Harry. Albus vkročil do krbu, objevily se zelené plameny a vzápětí byl pryč. ,,Hele! Ty si zase pěkně lehni! Nebo nechceš radši do postele? Tam se ti bude ležet líp," navrhl Harry, když si všimnul, že se Severus posadil a svýma hlubokýma černýma očima se na něj díval.

Harry mu pomohl lehnout si do postele. Otočil se, že mu půjde připravit čaj, když ho Severus vzal za zápěstí. ,,Nechoď," zašeptal a Harry se musel usmát. ,,Pojď sem," rozpřáhl náruč, do které se mladík nadšeně, ale opatrně, aby mu nijak neublížil, přitulil. Severus ho políbil na čelo. ,,Děkuji ti."

,,Nech toho. Bez Brumbála bych to nedokázal," prohlásil Harry a jemně ho pohladil po tváři. ,,Tak moc jsem se bál, že o tebe přijdu."

,,Já vím," zašeptal Severus a unaveně své čelo opřel o to jeho. Ucítil, jak ho Harry jemně políbil. ,,Věděl jsem, že ty něco uděláš. Jako vždycky."

,,To jsem celý já," usmíval se Harry, ,,jsem rád, že jsi doma. Živý a v pořádku."

Doma.

•••

Nejsem si jistá, jestli mi někdo tenhle název psal, kdyžtak se mi prosím ozvěte😀
Tak. Právě jsem dopsala poslední březnovou jednodílovku, takže 100% bude každý den jedna, nemáte zač😂teď jdu přemýšlet, co dělat se svým životem🤔
Snad se vám dnešní jednodílovka líbila❤(můžete ji brát jako pokračování na tu včerejší, ale nemusíte😀)
Achjoo, zase neděle. A protože je zítra zase pondělí, čeká nás jedna trochu smutnější. Teda myslím😂
-Mil🐢