Snarry challenge ✔

Sám

Byl vyčerpaný. Kamenná zeď ho studila do zad, ale on měl pocit, že nemá dostatek síly, aby se mohl pohnout. Zápěstí mu pevně obepínala kouzelná pouta a zařezávala se mu do kůže. Už dávno vzdal svůj boj. Teď už jen klidně seděl, prázdnýma očima hleděl do tmavého rohu a zhluboka dýchal.

Je mi to tolik líto.

Chlapci klesla hlava na hruď. Unavený, tak moc unavený... ale nemohl spát, nedokázal to. Strach mu objímal hlasitě bušící srdce, chaotické myšlenky mu zběsile létaly hlavou. Co se stane? Co bude dál?

Kdybys tak věděl.

Opatrně natáhl nohy, syknul bolestí. Mřížemi sem prosvítalo měsíční světlo, dopadalo jen kousek do muže skrytého v tmavém rohu.

Odpusť mi to.

Chlapec se podíval na dveře, na bradě měl zaschlou krev, zasvítila jako rubín. A ty oči, smaragdově zelené oči, ach, kéž by se do nich směl naposledy podívat.

Naposledy.

A pak uslyšel tichý pláč. Chlapec plakal a on ho nemohl utišit. Po tvářích mu stékaly slzy, koulely se po nich jako kapky rosy po čerstvě posekané trávě, nebo možná byly jako diamanty?

Neplakej.

,,Promiň, Rone," šeptal chlapec bezbarvým hlasem, ,,promiň, Hermiono," vzlykl, ,,promiňte, profesore Brumbále," hlesl, opřel se temenem o zeď, zavřel oči, ,,promiň, Severusi..."

Já ti nemám co odpouštět. To ty mi odpusť.

,,Promiňte mi, že jsem to nedokázal," šeptal, povolil ramena, ,,jsem slabý. Věděl jsem to."

Nejsi slabý.

Ještě chvíli plakal. Každý vzlyk muži drtil srdce, jen pouta ho držela na místě, ani se nepohnul. Jen se na něj díval. Je to dnes naposledy, co tě vidím, štěstí moje?

Harry, Harry... neplakej, lásko moje.

A chlapec plakat přestal. Jako by ho slyšel. Přitáhl si kolena k hrudi, opřel se o ně čelem. Kousal se do rtu tak dlouho, dokud na jazyku neucítil krev. Snažil se nekřičet. Snažil se nevolat Severuse. Kde jsi, kde jsi?

Nemysli na mě, srdíčko, zničí tě to.

,,Miluju tě," šeptal Harry naléhavě, ,,moc tě miluju, šíleně tě miluju. Víš to? Věděl jsi to. Vím to. Kde jsi? Jsi ještě naživu? Merline, prosím, chraň ho. Chci tě vidět. Proboha, kéž bych tě mohl ještě naposledy vidět."

Ne. Jen to ne.

,,Já vím, že tu dnes zemřu. Uvidíme se, Severusi? Uvidíme se ještě někdy?"

Já nevím.

Chlapec ztichl. Naslouchal svým myšlenkám, utápěl se v pocitech, ve vzpomínkách. Na svého Severuse. Na jeho hřejivé polibky, milující objetí, na jeho ruce, které ho tak rády hladily ve vlasech, laskaly mu obličej... na dobu, kdy byli šťastní. Spolu.

Miluji tě, Harry. Vím, že to víš.

Ozvaly se kroky a mladík vyděšeně zvedl hlavu. Jdou si pro mě? Jdou? Klíč zarachotil v zámku, dveře se otevřely. Dovnitř vstoupil Fenrir Šedohřbet, žlutýma zubama se na Harryho krutě usmál. A došel do kouta.

Buď silný, Harry, lásko.

,,Vstávej," přikazal Severusovi a Harry vykulil oči. On tu někdo je?! Celou dobu?! Severus poslechl, ruce měl svázané za zády. A vyšel na světlo.

Odpusť.

Věnoval Harrymu poslední pohled. Poslední úsměv. Naposledy pohlédl do jeho smaragdových očí. Miluji tě, naznačil mu rty. Jeho čas nastal.

Netruchli pro mne.

Harry lapal po dechu. Zmítal se. ,,Severusi!" křičel zoufale, když ho Fenrir odváděl. Zabouchl dveře, zamkl. ,,SEVERUSI!" a Harry řval. Nadechl se a zařval. Jen jeho jméno. Křičel a plakal tak dlouho, dokud mu zbyly síly. Bylo to to poslední, co Severus slyšel.

•••

Děkuji kikis001 ❤
Tuhle jednodílovku mám celkem ráda😃❤
Snad se líbila i vám❤
Jupí! Konečně pátek! Před námi je víkend a co to znamená? Dvě smutné jednodílovky! Xdd
Březen, měsíc smutných jednodílovek xdd je to docela smutnej měsíc, asi to bude tím, že jsem se narodila xddd
-Mil🐢