Snarry challenge ✔

Chlapec, který miloval

[,,Byli lidé, kteří před ním promarnili život; přišli o rozum."]

[,,Nakonec, dohnán beznadějnou touhou a šílenstvím, vztáhl na sebe ruku, aby mohl být konečně s ní."]

Neukazuji tvůj obličej, ale touhy tvého srdce.

Severus chvátal tmavou chodbou, srdce mu splašile bilo, a v mysli mu probíhala jen jediná myšlenka; Harry. Harry. Harry. Uvidím Harryho.

Blížil se k učebně, již nikdo nepoužíval, a do níž chodil poslední měsíce každý den alespoň na pár minut. Alespoň si myslel, že v ní tráví jen pár minut. Doopravdy to byly dlouhé hodiny, které tam strávil, ale vůbec si to neuvědomoval. Byl tím jako posedlý.

Vrazil do učebny, rychle za sebou zavřel a dychtivě se blížil k velkému zrcadlu, které tam stálo. Přešel až úplně k němu a konečně zase mohl po několika dlouhých hodinách, kdy přesto myslel jen a jen na něj, pohlédnout do usměvavé tváře sedmnáctiletého mladíka.

,,Harry..." zašeptal, očima se vpíjel do odrazu před sebou. Jako by ho chlapec slyšel; usmál se ještě víc a položil svou ruku na zrcadlo. Severus udělal naprosto stejný pohyb a srdce se mu sevřelo bolestí, když se místo teplé, důvěrné známé ruky místo toho dotkl chladného skla. Dostal chuť to zrcadlo rozbít, ale vmžiku si to rozmyslel. Už by Harryho neviděl...

,,Chybíš mi," zopakoval mu jako každý večer a unaveně se opřel čelem o blyštící se sklo. Doufal, že se bude moct opřít o Harryho čelo, že sklo najednou zmizí a před ním bude stát mladík živý, zdravý a skutečný...

Chtěl ho pevně obejmout a už nikdy ho nepustit. Chtěl zase cítit jeho měkké, sladké rty na těch svých, chtěl svým jazykem prozkoumávat důvěrně známá ústa, chtěl naslouchat Harryho stenům, přál si ho hladit po hebkých tvářích, vískat ho v těch jeho věčně rozcuchaných, hebkých vlasech, chtěl pod sebou cítit to mladé, svalnaté tělo, chtěl slyšet, jak vzdychá jeho jméno, jak mu šeptá ta dvě slova...

Miluji tě...

Otevřel oči a hned se pohledem střetl s těmi dvěma zářícími smaragdy, které se na něj stále upíraly, hltaly ho pohledem. Byly tak divoké, bystré, plné něhy, nekonečné lásky a... a hlubokého smutku.

Severuse píchlo u srdce, přitiskl se k zrcadlu ještě blíž. Proč jsi smutný, můj Harry? Nesmíš být smutný! Chci tě obejmout, kdybych tě objal, všechno špatné by bylo pryč, bylo bychom spolu, šťastní...

,,Proč jsi tak daleko?" zašeptal Severus a jemně pohladil Harryho tvář. Volnou ruku zatl v pěst, když si opět uvědomil, že se dotýká toho pitomého skla!

Z očí mu vytryskly slzy, v horkých potůčcích mu tekly po tvářích. Severus vzlykal, tiše volal Harryho jméno. A Harryho odraz taky plakal; smutné zelené oči se třpytily a po tvářích se mu kutálely slzy jako malé perly.

,,Vrať se mi..." zašeptal zlomeně Severus, svezl se na kolena, zbytečně si otíral mokré tváře. Harry si také kleknul, zvedl ruku, jako by ji chtěl natáhnout k Severusovi a pohladit ho; dotkl se ale jen skla.

A Severus se díval. Seděl před zrcadlem a nespouštěl z Harryho oči. Vůbec nevnímal čas. Nevěděl, že u zrcadla zase strávil několik hodin.

Chtěl být s Harrym.

.ecdrs ohévt yhuot ela, ječilbo jůvt ijuzakueN

•••

Zase smutná, ale mám ji moc ráda:D můžete ji brát jako pokračování na Zrcadlo:D
Tak jsme začali poslední jednodílovkový týden:D mimochodem, co přijímačky, jak to šlo?:D
A protože někteří z vás mi psali, že nebudou mít co číst, vůbec se nebojte, mě se jen tak nezbavíte:D včera jsem psala na svůj profil, že 11. (jak už jsem vám říkala) vyjde Spojeni magií. Pak také pracuji na Bojíš se tmy? a rozšiřuju jednodílovku Non Fidelis😉(která tu bude možná dřív než SM)
Snad se vám dnešní líbila❤
-Mil🐢