Snarry challenge ✔

Zrada

,,Uvidíme se zítra, Kingsley," loučil se právě šťastný, ale unavený Harry a ministrovi kouzel zamával na rozloučenou. Ten mávl zpátky a mladý bystrozor se vydal směrem k výtahům. Blížila se půlnoc a na ministerstvu bylo docela málo lidí. Harry se nemohl dočkat, až bude doma a pořádně se prospí. Těšil se, až se zase schoulí do Severusovy hřejivé náruče.

Prošel atriem a zamířil k volnému krbu. Jakmile do něj vkročil, stačilo jen pomyslet, kam se chce dostat, a jeho nohy olizovaly zelené plameny, zatímco se s ním roztočil celý svět.

Objevil se v pečlivě uklizeném obýváku v Severusově domě, který sdílel s Harrym. Chlapci se na tváři objevil široký úsměv a nadšeně vykročil z krbu ven, snažíc se neroznést saze. Zastavil se a z kapsy si vytáhl hůlku - stačilo jedno mávnutí a saze byly náhle pryč.

Konečně se rozešel do kuchyně, kde, jak věděl, na něj čekal Severus. Vždycky na něj čekal, aby se ujistil, že je v pořádku, a bylo jedno, jestli byly třeba tři ráno.

Harry se nemohl dočkat, až ho zase pořádně obejme. Viděli se sice ráno, ale den byl pro něj příliš dlouhý; stýskalo se mu po něm. Zatracená bystrozorská práce. No ale bez práce nejsou koláče, ne? A jako odměna na něj určitě čeká Severusova náruč a několik hřejivých polibků.

S úsměvem vešel do kuchyně a náhle se zarazil. Srdce mu pokleslo a měl pocit, jako by několik úderů vynechalo. Nemohl uvěřit vlastním očím - ne - to ne -

Cosi v hrudi se mu bolestně sevřelo a on cítil, jak se mu podlamují kolena a jak bezmocně lape po dechu. Do očí se mu vlily slzy zklamání a on se otočil, aby mohl vyběhnout hlavními dveřmi ven. Nohy ho sotva unesly a mozek jako by mu stále ukazoval to, co před pár vteřinami viděl...

Severus a Lucius... Severus líbající Luciuse...

Ach. Snad nikdy se necítil tak zrazený, tak podvedený, nikdy necítil tolik bolesti. Horké slzy mu stékaly v nekonečných vodopádech po tvářích a on zaslechl, jak se otevřely dveře a jak hluboký hlas volá jeho jméno. Hluboký hlas, který miloval...

Zastavil se. Třásl se po celém těle a nepřestával plakat. Ucítil, jak mu Severus položil ruku na rameno a on ji s hněvem odstrčil. ,,Nesahej na mě!"

,,Harry-"

,,Ne, neříkej mi tak! Neříkej mi nijak! Už nikdy na mě nemluv, rozumíš?! Jak jsi mi to mohl udělat!" křičel na něj rozlíceně mezi hlasitými vzlyky. Severus mlčel; cítil se vinen. Ale cožpak by mu to Harry uvěřil, kdyby řekl, že to Lucius ho políbil a on tomu nemohl zabránit?

Jenže než k tomu stačil sebrat odvahu, Harry byl pryč. Zůstal tu po něm jen černý plášť, který ze sebe vztekle strhnul a hodil ho na zem. Nechtěl ho. Už nechtěl nic, co mu kdy daroval Severus.

Černovlasý muž se pro plášť smutně sklonil a přitiskl si ho k sobě. Ach Merline, co jen to provedl? Doufal, že se Harry vrátí, že vychladne a bude po něm chtít vysvětlení, že pak bude všechno v pořádku...

Jenže Harry se nevrátil. A on ho už nikdy nespatřil.

•••

Děkuji Sewenth ❤
Achjoooooo, zase je neděle☹
Snad se vám kapitola líbila. Jestli tady jsou nějací Lucy+Snape shipeři, tak snad jsem je potěšila😂
A děkuju všem, kteří mi píšete témata na březen💕
-Mil🐢