Snarry challenge ✔

Proč?

Harry stál kousek ode dveří a nemohl se ani pohnout. Vyděšeně se díval na černovlasého muže, který se tu náhle objevil.

,,Máme tu problém, Snape," ušklíbl se jeden ze smrtijedů. Harrymu zběsile tlouklo srdce. Co tady dělá?

,,Severusi..." Ten tón jeho hlasu Harryho vyděsil. Poprvé, kam jeho paměť sahala, se Brumbál doprošoval. Snape neřekl nic, postoupil však o několik kroků kupředu a hrubě Malfoye odstrčil. Na okamžik se na Brumbála zadíval.

,,Severusi... prosím..." Snape zvedl hůlku a namířil ji na Brumbála.

,,Avada kedavra!" Ze špičky jeho hůlky vytryskl paprsek zeleného světla a narazil Brumbálovi přímo do středu hrudi. Harrymu se neprodral přes rty zděšený výkřik. Němě a nehybně byl nucen přihlížet, jak kletba vymrštila Brumbála do vzduchu. Na zlomek vteřiny se zdálo, jako by byl zavěšen pod zářící lebkou, pak se pomalu
převrátil na záda a jako velká hadrová panenka přepadl přes cimbuří a zmizel.

Ne... ne... kouzlo úplného spoutání přestalo působit, ale Harry byl tak šokovaný, že se nedokázal pohnout. Teprve když smrtijedi začali sebíhat po schodech dolů, se vzpamatoval a jednoho zasáhl přímo do zad. Přeskočil jeho tělo a řítil se za ostatními.

Ach, Severusi, co jsi to udělal?!

Jak jsi to mohl udělat?!

Vždyť on ti věřil...

Na chodbách se bojovalo, kletby létaly sem a tam. Harrymu hlavou létaly myšlenky jedna přes druhou. Nezastavoval se, běžel dál. Občas na nějakého smrtijeda vypálil kletbu. Teď se nemohl starat o to, kdo je naživu a kdo ne. Musel doběhnout Severuse... a musel se přesvědčit, že Brumbál... že -

Ignoroval nepříjemné píchání v boku, použil jednu ze svých zkratek a doufal, že se ještě nestihli přemístit. Proběhl kolem skupinky mrzimorských, přeběhl vstupní síň, nějaká kletba trefila obří nebelvírské přesýpací hodiny a na dlaždice pod nimi se dosud chřestivě sypaly rubíny...

Harry vyběhl ven, spatřil, jak před hájenkou stojí Hagrid a čelí smrtijedům. Vtom ho něco tvrdě udeřilo do kříže. Svalil se na
zem, tváří se zaryl do trávy a z nosních dírek se mu vyvalila krev. Překulil se s hůlkou připravenou k akci a spatřil dva sourozence, na něž vzápětí vyslal kletbu.

,,Severusi!" zakřičel na něj zoufale a všiml si, jak zaváhal. Pobídl Draca, aby běžel dál, a otočil se k Harrymu. ,,Jak jsi to mohl udělat?! On ti věřil!"

,,Ty to nechápeš," zakroutil hlavou Severus.

,,Chápu to naprosto dokonale! Zabil jsi ho, i přes to všechno, co pro tebe udělal! Proč, Severusi?! Proč?!" Harry ucítil, jak ho začínají pálit oči. Než ale stihl Snape odpovědět, Harryho zachvátila vlna nesnesitelné bolesti. V křečích se
svalil do trávy - bylo mu jasné, že ho ta agónie zabije, že ho budou mučit tak dlouho, dokud nezemře nebo nepřijde o rozum...

,,Ne!" uslyšel náhle Snapeův hlas a bolest
ustala stejně náhle, jako se ho zmocnila. Stočený do klubíčka ležel v temné trávě, v ruce pevně svíral hůlku a lapal po dechu. ,,Zapomněls, jaké jsou rozkazy? On patří Pánovi zla - my ho máme nechat na pokoji! Tak už běž, běž!"

,,Zbabělče..." zašeptal Harry, krev se mu z nosu valila proudem a barvila zelená stébla trávy do ruda. Na několika z nich se zachytily jeho slzy a třpytily se jako kapky rosy.

,,Musel jsem to udělat," zaslechl blízko sebe Snapeův hlas, ,,nechápeš to." Harry se díval, jak se od něj vzdaluje a za hranicí se přemisťuje. Rozplakal se a vzápětí ho cosi šťouchlo do boku.

Byl to patron, Severusova laň; poklekla k němu, lehla si tak, že se dotýkal jejího těla, a rozhlížela se kolem sebe, jako by ho chtěla uchránit před nebezpečím. Harry pozvedl ruku, položil ji na její hřbet; přál si, aby nikdy neodešla.

Přál si, aby nikdy neodešel ani Severus...

•••

Jak jsem říkala, můžete to brát jako pokračování nebo ne, a zítřejší jednodílovku taky tak můžete brát!😂
A protože jsem v březnu četla Prince dvojí krve a rozečetla Relikvie, jsem jimi tak trochu ovlivněná xD
Snad se vám ta dnešní líbila⚘
-Mil🐢