Snarry challenge ✔

Odpusť

,,Představ si ale, že by ses vracel domů, spatřil bys Znamení zla, jak se vznáší nad tvým domem, a už bys věděl, co najdeš uvnitř... To, čeho se každý nejvíc bojí... čeho se bojí opravdu ze všeho nejvíc..."

Harry Potter by pro své přátele zemřel. Doma se cítil tam, kde byli oni. Jeho bubákem byla jejich smrt. To bylo to, čeho se nejvíc bál. Smrt Weasleyových, Hermiony... a Severuse.

Večer byl velice temný. Měsíc byl skrytý za mraky, hvězdy poblikávaly jako rozbitá světýlka na vánočním stromku. Do smutného ticha oné noci se ozvalo hlasité prásknutí. A když se devatenáctiletý mladík otočil směrem k domu, který byl v troskách, sevřelo se mu srdce. Nad troskami se vznášela veliká zelená lebka s hadem v ústech.

Harry Potter věděl, co to znamená. Věděl, co najde uvnitř. A s tím vědomím statečně překročil práh, vešel dovnitř.

Nábytek byl rozbitý, všechno bylo vzhůru nohama. Bíle vymalované stěny byly pocákané zaschlou krví. Ve světle mladíkovy hůlky zářila jako nejdražší rubín.

Každým krokem mu srdce bušilo hlasitěji. Budou tu ležet? Tady? Nebo hned za rohem? Bál se. Moc se bál. Nebyla jediná šance, že by to přežili.

Jak dlouho bude Voldemort jejich finální střet oddalovat? Chce odstranit z cesty všechny Harryho přátele? Chce ho co nejvíc oslabit?

Samozřejmě, že chtěl. Je těžké čelit něčemu, čeho se bojíte, naprosto sami.

Harry se ostře nadechl, když pohlédl do bledého obličeje svého nejlepšího přítele. Po pihovaté tváři mu zpoza ohnivě rudých vlasů stékal pramínek krve.

,,Rone..."

Sklonil se, přiložil mu chvějící se dlaň na srdce. Nic. Byl mrtvý.

,,Odpusť..."

Polkl slzy, které se mu draly do očí, a překročil jeho bezvládné tělo. Utekla jsi, Hermiono? Nebo tě zabili stejně jako mou matku? Snažil se je Ron zadržet stejně jako můj otec?

Pomalými kroky kráčel dál. Dech se mu zadrhl v krku, když kousek od Rona uviděl i jeho manželku Hermionu. Svou nejlepší přítelkyni.

Údy měla pochroumané, na tváři stopy po slzách. Mučili ji, věděl to. Jenom proto, že byla... že byla mudlovská šmejdka.

,,Hermiono..."

Sklonil se i k ní, marně doufal, že je naživu. Srdce nebilo. Ruce měla studené jako led. To už mu unikly i první slzy. Ani ti nejsilnější by při pohledu na své milované slzy nezadrželi.

,,Odpusť..."

Kde jsi, malá Rosie? Unesli tě? Zabili tě? Prosím, že jsi naživu!

A pak ke své úlevě uslyšel dětský pláč. Nohy měl těžké jako z olova; kde jsi, Rosie, kde jsi? Jsem tady, nejsi sama...

Pláč sílil. Ale zároveň slyšel, jak malou holčičku uklidňuje mužský hlas. Byli v malém pokojíčku, krčili se v rohu. Malá Rosie tiskla svou uplakanou tvářičku do černého hábitu muže, který měl na tváři smrtijedskou masku.

Harry se zděsil.

,,Dej mi ji," přikázal rozechvělým hlasem, přešel k nim. Muž k němu nezvedl hlavu. Pouze vstal a beze slov mu podal jedinou dceru Rona a Hermiony Weasleyových.

Harry si ji přivinul do náruče; jsem tady, maličká. Rose pofňukávala, tiskla se k němu, malinkýma ručičkama ho objímala kolem krku. Tak moc mu je připomínala, oba dva. Zůstali jste se mnou?

,,Půjdeš se mnou," přikázal smrtijedovi, který před ním uhýbal pohledem, ,,sundej si tu masku. Do Azkabanu ji nepotřebuješ." Nemohl se dočkat, až se vrátí zpátky domů a bude se moct vyplakat do Severusovy hrudi. Řekne mu, aby ho už nikdy nepustil.

,,Sundej si ji," přikázal znovu, když smrtijed nehnul ani brvou. Díval se stranou, a Harrymu už došla trpělivost. Udělal dva kroky vpřed a masku mu strhl.

Hned ji šokovaně upustil na zem.

Hleděl do bledé tváře olemované dlouhými černými vlasy. Muži stekla po líčku slza, když se otočil k Harrymu a zahleděl se na něj svýma hlubokýma onyxovýma očima.

Severusi...

,,Odpusť..."

•••

No. Docela smutná, ale i přesto ji mám ráda😀
Opět inspirovaná OP, tou částí psanou kurzívou, jak je nahoře😂
I tak doufám, že se vám líbila💛
-Mil🐢