Snarry challenge ✔

Velikonoce

,,Harry, opravdu bys měl za Snapem zajít a poprosit ho, jestli byste nemohli v nitrobraně pokračovat," domlouvala svému nejlepšímu kamarádovi u snídaně Hermiona. ,,No tak, jsou velikonoční prázdniny, je to skvělá příležitost. Brumbál přece říkal, že je to důležité."

,,Jenže Snape je toho názoru, že už v nitrobraně můžu pokračovat sám," odsekl jí nabručeně Harry a dál se rýpal ve své snídani. Ron se raději nijak nevyjadřoval.

,,Ale já ti to tak docela nevěřím, Harry," prohlásila opatrně Hermiona a vysloužila si od Rona vyděšený pohled. Brýlatý mladík se na ni rozzuřeně podíval a zatnul levou ruku v pěst. Na jejím hřbetu zasvítilo Nemám vykládat lži.

,,Chceš říct, že jsem lhář?!" zasyčel a s potěšením si všiml, že Hermiona zbledla.

,,Ne, samozřejmě že ne, jen si myslím, že-"

,,Tak radši nemysli a nepleť se do toho," odsekl jí nepříjemně. Měl zase takový vztek, přál si po všech skočit, zardousit je-

Vyděsilo ho to. Neřekl už ani slovo, mlčky vstal ze svého místa a vyběhl z Velké síně. Ne, tohle musí přestat. Musí - musí to zastavit.

Opřel se o chladnou stěnu a prudce oddechoval. Už zase cítil, jako by se v něm probouzel Voldemort.

Rozeběhl se proto rovnou do sklepení, ignoroval hlásek v hlavě, který mu opakoval, že Hermiona měla pravdu - bylo mu jedno, jestli Snape ještě spí, zastavil se před jeho kabinetem a hlasitě zabouchal na dveře.

Po chvíli se k Harryho úlevě otevřely a on čelil po dlouhé době Snapeovi tváří v tvář. Sám.

,,Pottere," zavrčel Snape a v černých očích se mu zablesklo. ,,Co zase chcete?"

,,Musíme pokračovat v nitrobraně, pane," vychrlil ze sebe Harry. Snape se zamračil.

,,S vaší výukou jsem skončil. A teď vypadněte," zasyčel a chystal se mu zabouchnout dveře před nosem, ale Harry pohotově strčil nohu dovnitř a zabránil mu v tom.

,,Omlouvám se, pane, moc se omlouvám, je mi to neskutečně líto, nechtěl jsem tu vzpomínku vidět a vůbec se mi nelíbila, prosím, věřte mi to, odpusťte mi to, nikdy jsem si nepřál, aby vám můj táta nějak ublížil, nechtěl jsem-" náhle ho Snape popadl za předloktí, vtáhl ho k sobě do kabinetu a zabouchl za ním. Zdálo se, že každou chvíli vybuchne vzteky. ,,Měl jste pravdu, v tu chvíli skutečně nebyl můj otec úžasný, jak jsem si vždycky myslel, ale pořád je to můj otec a byl na dobré straně a asi se jen bavil-"

,,Bavil?!" zopakoval po něm Snape, bledý vzteky. ,,Samozřejmě že se bavil. Na můj účet. Ostatně jako vždy."

,,Je mi to líto, pane, moc mě to mrzí, nikomu jsem o tom neřekl a raději bych tu vzpomínku neviděl, prosím, moc toho lituji, odpusťte mi to - odpusťte jim to, nechtěl jsem, aby vám ubližovali, vůbec se mi to nelíbilo, to jste si nezasloužil," opakoval stále dokola Harry, ale bylo mu to celkem jedno. Skutečně mu bylo Severuse líto a doufal, že dnes po něm nebude házet sklenice plné švábů. ,,Prosím, pane," zašeptal, přešel k němu blíž, ,,klidně mi vymažte paměť, je mi to jedno. Jen už se nezlobte, opravdu mi to je líto a Brumbál říkal, že ta nitrobrana je důležitá, moc důležitá..."

Snape nic neříkal. Lehce pohyboval rty, jako by chtěl něco říct, ale nenacházel správná slova, a byl pořád bílý jako stěna. Harry váhal, díval se na něj a vnímal, jak mu hlasitě buší srdce - měl by to udělat?

Zhluboka se nadechl, udělal dva kroky vpřed; pak si stoupl na špičky a jen nepatrně se svými rty otřel o ty jeho. Cítil, jak Severus ztuhnul, a zlehka se pousmál. ,,Prosím, pane," zašeptal mu do rtů, než se o ně znovu otřel a pak se nakonec odtáhl.

,,Pottere - co jste to-" koktal Severus a nevěřícně se na Harryho díval. Ten pokrčil rameny.

,,No - políbil jsem vás?" pokrčil nevinně rameny a pak se zatvářil zděšeně. ,,Bylo to moc špatný?"

Místo odpovědi si ho ale Severus znovu přitáhl k sobě a tentokrát to byl on, kdo spojil jejich rty v jedny. Toho dne se věnovali úplně něčemu jinému než nitrobraně...

•••

,,Tak jak to šlo?" zeptala se u večeře Hermiona opatrně Harryho, který se připitoměle usmíval do svého talíře. Musela mu lusknout prsty před obličejem, aby ji vnímal.

,,Cože?!" vyhrkl roztržitě a zvedl hlavu. Hermiona protočila očima.

,,Ptala jsem se tě, jak to šlo," zahučela. ,,Bude tě tedy doučovat?"

,,Co? Jo tohle-" pochopil Harry, zabruslil pohledem k profesorskému stolu, u něhož seděl profesor lektvarů a poklidně večeřel. Harry se při pohledu na něj neubránil úsměvu. ,,Šlo to dobře. Moc dobře..."

•••

Děkuji všem, kteří mi napsali téma Velikonoce:D vůbec být nemělo, měla dnes být jednodílovka Poslední zelené oči, ale protože jsem ji přepisovala, tak vás tu s ní nebudu otravovat xd
Veselé Velikonoce, které jsou až za týden! Xd
-Mil🐢