Snarry challenge ✔

Společné slzy

Severus krvácel. Ležel v lese uprostřed mýtiny. Trávu pokrývala rosa, měsíc ji svým světlem ozařoval, až vypadala jako malé diamanty. A na těch zelených stéblech byly zachyceny kapky krve.

Smrtijedi už byli dávno pryč. Vykonali to, co vykonat měli, a zanechali tu Severuse samotného, aby umíral v bolestech. Muž prsty pročesával hebkou trávu, hledal svou hůlku. Když ji našel, sevřel ji a v unavené mysli pátral po šťastné vzpomínce.

,,Expecto patronum," zašeptal a ulevilo se mu, když se před ním stříbrná mlha zformovala do nádherné laně.

Přiveď mi Harryho, prosil ji němě. Pochopila, sklonila svou hlavu a dotkla se čumáčkem jeho obličeje, jakože rozumí. Pak se obrátila a rychle klusala pryč.

Severus se ostře nadechnul, cítil jak mu po tváři stéká krev a mísí se s horkými slzami. Věděl, že umírá. Těch kleteb bylo moc. A už bylo pozdě na to, aby je někdo zvládnul vyléčit.

Čekal. Čas se krátil. Krve ubývalo. Slz přibývalo. Tráva zpívala svou píseň, kolébala ho, hladila ho, vábila ho ke spánku. Vítr šuměl v korunách stromů. Byl tu krásný klid.

Spatřil přibližující se záři. Jeho oddaná laň se vracela k němu, ladně klusala, kopýtka se sotva dotýkala země. A daleko za ní utíkal Harry.

Když k Severusovi laň došla, poklesla na kolena, lehla si vedle něj a svou nádhernou hlavu mu položila na rameno. A stejně jako Severus začala plakat.

,,Severusi!" vykřikl Harry, když konečně dorazil na mýtinu. Utíkal k němu a jakmile k němu dorazil, dopadl na kolena a roztrhl si džíny. To mu ale bylo jedno. Rychle provedl diagnostická kouzla a se zděšením zjistil, že je na tom Severus špatně. Moc špatně. ,,Zatraceně, měl jsem donést nějaké lektvary!" vztekal se, s obavami se na něj díval. Severus mu položil ruku na koleno.

,,To by nemělo cenu," zašeptal, přes slzy skoro neviděl, ,,chtěl jsem tě naposledy vidět..."

Harry pevně stiskl víčka k sobě. ,,Tohle neříkej," prohlásil rozechvělým hlasem, ,,nemohla by madame Pomfreyová-?" Severus ale jen nepatrně zavrtěl hlavou.

,,Těch kleteb bylo moc. A teď už je pozdě," zašeptal. Harry vzal jeho ruku do svých dlaní, jemně ji hladil. ,,Odpusť mi to."

,,To je... to je dobré..." vydechl Harry, už slzy nezadržoval. Ničilo ho to, když se díval, jak jeho milovaný Severus umírá. ,,Severusi? Bo-bolí to?"

,,Už to ani nevnímám," odpověděl mu tlumeně, zadíval se do jeho smutných smaragdových očí, ,,miluji tě, víš to?"

,,Ano... vím... i já tebe," přikývl a váhavě dodal: ,,Mohl... mohl bych zavolat Dvanácteráka? Já... já nechci... být sám..." Severus přikývl. Harry rukou zajel do kapsy, vytáhl svou hůlku, pronesl zaklínadlo a o chvilku později už vedle něj ležel majestátní jelen, hlavu měl položenou v jeho klíně a smutně sedíval na plačícího Severuse i jeho laň.

,,Počkáš na mě, viď?" šeptal Harry, naposledy ho políbil, když viděl, jak Severus zavírá oči. Slabě přikývl.

,,Počkám," zašeptal, ,,vždycky počkám..." a pak naposledy vydechl. Harry se na něj díval, vzlykal, nemohl tomu uvěřit. Proč se o nic nepokusil? Tak moc ho bolelo srdce...

Laň sklouzla pohledem z mrtvého Severuse na Harryho. Dívala se na něj smutnýma očima plnýma porozumění; a pak svou hlavu znovu položila na Severusovo rameno a zemřela společně s ním.

Harry i Dvanácterák tu noc společně proplakali.

•••

Tahle je jedna z mých oblíbených...:D
Jo, zase je smutná, ale já prostě ráda píšu povídky se špatným koncem:'D (kdo jste četli moje předchozí díla, tak určitě víte xdd) ale ty dobrý mám taky ráda no...:D
Snad se vám líbila^^
Užívejte prázdniny!
-Milda🐢