Snarry challenge ✔

Déšť

Noc po Brumbálově pohřbu byla deštivá. Jako by počasí vyjadřovalo Harryho náladu, pršelo celý večer a celou noc, ale to chlapce neodradilo od toho, aby se přestal procházet po bradavických pozemcích.

Byl smutný a zklamaný. Brumbálova smrt ho zasáhla a stejně tak ho bolelo vědomí, že ho zabil Snape. Že ho zabil Severus, Severus, kterého miloval a kterému věřil... Přál si, aby to nebyla pravda, ale viděl to na vlastní oči.

Ze splihlých promočených vlasů mu kapala voda a oblečení měl úplně mokré. Bylo mu to jedno, všechno mu to bylo jedno. Proč by se měl starat o takové hlouposti, když ho právě donutil člověk, jehož miloval, aby mu přestal věřit.

Vztekle si otřel slzy, jež se mu proti jeho vůli vydraly z očí, a trhaně se nadechl. Tiché prásknutí zaniklo v divokém lijáku a tak Harry nevěděl, že se kousek od něj přemístil černovlasý muž.

,,Harry..." zašeptal tak, aby ho bylo dobře slyšet. Chlapec strnul v pohybu a začal rychleji dýchat. Ne. Ne, ne, ne. ,,Harry..." ne, už znovu ne. Nesmí znovu podlehnout tomu jeho nádhernému sametovému hlasu-

,,Ne," vyhrkl Harry a otočil se. Severus stál dva kroky od něj, a tak chlapec začal couvat. Cítil vztek a bolest, cítil se zrazený. ,,Nech mě být."

,,Harry, prosím," zašeptal Severus naléhavým tónem a vzal ho za ramena. Chlapec se mu snažil vykroutit, ale stisk byl silný. ,,Nech mě ti to vysvětlit-"

,,Co bys mi měl vysvětlovat!" křikl na něj a v očích se mu zase začaly hromadit slzy. ,,Zabil jsi ho. Zabil jsi Brumbála, který tě chránil. Jak jsi mohl?! Já jsem ti věřil... on ti věřil... a víš co? Zabil jsi i lásku, kterou jsem k tobě choval."

Harryho slova ho bodala do srdce a on si přál ho pevně sevřít v náručí, vše mu vysvětlit a už nikdy ho nepustit. Nechtěl o něj přijít. Ne...

,,Prosím, není to tak, jak si myslíš..."

,,Ty zrádce! Zbabělče! Hnusný smrtijede! Ty Voldemortova děvko!" křičel na něj Harry a přitom ho bouchal pěstmi do hrudi. Už se nesnažil potlačovat vzlyky, naopak; chtěl mu ukázat, jak moc ho zranil, jak moc to bolí.

,,Harry, prosím-"

,,Ne! Ne, ne a ještě jednou ne! Nechci nic slyšet! Nevěřím ti! Jdi si za Voldemortem! Nechci tě už nikdy vidět!" Harry zabořil svou tvář do jeho hrudi a tělo se mu otřásalo pod náporem vzlyků. Severus ho pomalu pustil, raněn jeho slovy, smutně se na něj zadíval a se slzami v očích se přemístil pryč. Harry ho nenáviděl. Jen kvůli Brumbálovi o něj jednou provždy přišel.

Harry se zhroutil na kolena a padl na bok. Kolena si přitáhl k hrudi, zhluboka se nadechl a zařval. A pak znovu. Nadechl se a zařval. Znovu, znovu a znovu. Řval do té doby, dokud na svém rameni neucítil velkou ruku a neuslyšel Hagridův hlas: ,,No tak, Harry... tím, že prochladneš, ničemu nepomůžeš... pojď."

,,Hagride," vzlykl Harry a když se posadil, schoulil se do jeho milující náruče. Snažil se uklidnit, zastavit své slzy, ale ty pocity převažovaly. ,,Vždyť já ho miluju..."

•••

Hmm, jedna smutnější:D ale mám ji ráda xD
Jak se vám líbila?^^
-Milka💞