Snarry challenge ✔

Proto

Harry najednou uslyšel kovové cvaknutí a zachřestění řetězu. Ztuhla mu krev v žilách a on okamžitě hmátl po hůlce. Dveře se otevřely a dovnitř vklouzla pláštěm zahalená postava a zavřela za sebou.

,,Severus Snape?" zašeptal Moodyho hlas. Vzápětí se z podlahy vztyčila prašná příšera, rozběhla se k němu, pozvedla mrtvolnou ruku -

,,Vy víte, že jsem to musel udělat." Harry málem upustil hůlku, když zaslechl ten nezaměnitelný sametový hlas.

Kouzlo se zlomilo a prašná postava vybuchla a přestože v šedém mračnu nebylo příchozího poznat, Harry naprosto přesně věděl, kdo to je.

,,Co tady děláš?" zasyčel a namířil na něj hůlkou. Severus tam stál v tmavém stínu a ani se nepohnul. Harry postoupil o krok vpřed a uvědomil si, že mu hlasitě buší srdce. Neviděl ho od Brumbálovy smrti... a najednou se tu jen tak objeví?

,,Přišel jsem ti to vysvětlit," odpověděl tiše, ,,prosím, věř mi. Musel jsem to udělat. A nepřišel jsem proto, abych tě předal Pánovi zla. Harry..." oslovenému se zadrhl dech v krku, patrně za to mohl způsob, jakým bylo vysloveno jeho jméno, ,,ty přece víš, že tě miluji..."

Harry na malý okamžik zaváhal. Má mu věřit? Měl by ho vyslechnout? Přešel blíž k němu a konečně mu pohlédl do očí; do očí, v nichž se tak rád utápěl, které tak miloval... Ty hluboké černé oči Severuse vždycky prozradily a Harry se v nich za ty měsíce už naučil číst.

Možná to ho donutilo k tomu, aby mávl hůlkou a zašeptal: ,,Ševelissimo." Vypadalo to, že si Severus oddechl a Harry si založil ruce na hrudi.

,,Dávám ti pět minut," řekl nemilosrdně.

,,Nejsem si jistý, jestli to bude stačit-"

,,To tedy bude!" vyprskl Harry. ,,Tak mluv. Už máš jen čtyři minuty a čtyřicet sekund."

Viděl, jak Severusovi škubly koutky úst nahoru. ,,Dobrá. Pamatuješ si na tu jeho zraněnou černou ruku? Umíral, v tom prstenu, který si nasadil, byla kletba. Nepochybně víš, že Brumbála měl zavraždit Draco. Ředitel se ale domníval, že to Draco nedokáže; prosil mě o to, abych to udělal já, a navíc nechtěl, aby byla Dracova duše poškozená. Samozřejmě se na mě neohlížel-"

,,Ty jsi nikdy nikoho nezabil," skočil mu do řeči tiše Harry.

Severus chvíli mlčel. A pak odpověděl tiché: ,,Ne."

,,Oh bože. Takže ty... zabil jsi jako prvního... svého přítele... někoho, kdo za tebou stál... Oh, Severusi," vyhrkl, zastrčil si hůlku do kapsy a pevně lektvaristu objal. ,,Moc mě to mrzí."

,,Odpustíš mi?" zašeptal mu do rozcuchaných vlasů a přitiskl si ho pevněji k sobě.

,,Už jsem ti odpustil," zamumlal mu Harry do hrudi, ,,bože, měl jsem si to nechat vysvětlit už ten večer, co - proboha, Severusi, až teď mi dochází, jak moc riskuješ, jak moc jsi v nebezpečí-"

,,Nech toho, prosím," povzdechl si Severus, trochu se odtáhl a pozorně si Harryho prohlížel.

,,Jak jsi věděl, že jsme tady?"

,,Myslel jsem si to," pokrčil rameny. Harry se usmál, zvedl ruku a pohladil ho po tváři.

,,Chyběl jsi mi," zašeptal, stoupl si na špičky a dlouze ho políbil. Merline, skoro už zapomněl, jak úžasné to je!

,,Ty mně taky," šeptl Severus, když se od sebe odtáhli.

,,Musím ho zabít co nejdřív," zamumlal a pozorně studoval rysy jeho tváře, jako by se ujišťoval, že se za ty měsíce nic nezměnilo, ,,a pak nám už nic nebude bránit v tom, abychom byli spolu."

•••

Nemáte zač:D
Jak jsem říkala, můžete to brát jako pokračování a nemusíte:D
Snad se vám to líbilo:D
A ohledně toho, že Severus nikoho nezabil... myslím si, že to skutečně neudělal, že Brumbál byl první. Protože když mu ředitel říkal, že nechce, aby byla Dracova duše poškozená, Severus se ho přeci ptal "A co moje duše, Brumbále?"
Takže tak...:D můj názor:D
-Mil🐢