Snarry challenge ✔

Skříň

,,Promiň, Harry," zamumlal Severus, když se od chlapce odtáhl, ale ještě předtím ho znovu políbil, ,,musím jít za Brumbálem."

,,Už zase?" zakňučel Harry a povzdechl si. ,,On to snad dělá schválně, ne? Pokaždý, když sem přijdu, tak tě k sobě volá. Ale jo, nebudu si stěžovat."

,,Promiň," omluvil se znovu lektvarista a s malým úsměvem mu pocuchal vlasy, což se chlapci vůbec nelíbilo. ,,Ale no tak. Víc rozcuchanější už být nemůžeš."

,,Vrať se co nejdřív, jo? Protože jestli ne, začnu to tu prozkoumávat a jako první to bude laboratoř," zazubil se Harry a taky se zvedl, ,,dneska tu zůstanu, chceš? Ron s Hermionou mají prefektské povinnosti, tak mě hledat nebudou..."

,,Doufám, že na ně cestou narazím a budu jim moct odebrat body. Když jsem chodil do Bradavic já, ty povinnosti jsme doopravdy plnili," ušklíbl se Severus.

,,Takže žádné techtle mechtle?" rýpl si Harry a rozesmál se.

,,Nebylo s kým," mrkl na něj Severus a vzal za kliku u dveří, ,,a teď už opravdu jdu, jenom mě zdržuješ."

,,Snad neusnu," šklebil se Harry, ale to už byl Severus pryč. Povzdechl si. Tak moc doufal, že celý večer stráví spolu, a místo toho si ho zase zavolal Brumbál! Snil o jejicj společném večeru celý den a bylo ta vlastně jediná věc, která mu pomáhala přežít vyučování.

Znuděně si prohlížel Pobertův plánek. Byl pátek večer a ve společenkach to očividně žilo. Teda kromě Havraspáru, Harry by klidně vsadil všechno své zlato u Gringottových, že oni zábavu definovali tak, že prosedíte celý večer nad knihou. Nebelvír vážně nechápal, co je na tom tak skvělýho.

Severus tu měl ale také plno knih, a tak se zvedl z pohovky a začal si číst jejich názvy. Měl tu převážně knihy o lektvarech a černé magii, ale co Harryho překvapilo, bylo zjištění, že tu má i mudlovskou literaturu.

,,Romeo a Julie," přečetl a ušklíbl se, ,,páni, Severusi, ty máš rád romantiku a tragédii?" Pak mu najednou problesklo hlavou, že jednou chtěl prozkoumat jeho šatník a zjistit, jestli má samé černé oblečení. Uculil se a vydal se do ložnice.

Otevřel dveře skříně a hlasitě se rozesmál. Skutečně! Byly tu samé černé hábity a černé košile, no výjimkou bylo těch pár bílých, které na něm měl Harry tak rád.

Chlapec si sedl do skříně a přitulil se ke košili. Zhluboka se nadechl a pousmál se, když ucítil vůni Severusova těla. Hmmm... tady by nejspíš dokázal sedět celou věčnost...

,,Co to tady provádíš? Rozhodl ses spát dnes ve skříni?" Harry se zaradoval, když uslyšel Severusův hlas, ale nějak neměl sílu vstát.

,,Kontroloval jsem vaše oblečení, pane," zazubil se na něj, ,,jestli vám ho nežerou moli."

,,Jeden mol ano. Jmenuje se Harry Potter," ušklíbl se a podal mu ruku, kterou Harry přijal.

,,Všechno černý! Pesimisto jeden! Proč máš v knihovně Romea a Julii? Nevěděl jsem, že máš rád mudlovský romantický tragédie," poznamenal Harry.

,,Víš, i já jsem žil v mudlovském světě."

,,A po nocích četl Shakespeara?"

,,Tak trochu."

Harry ho zatahal za rukáv. ,,Pojď mi přečíst Romea a Julii. Prosím. Vím jenom to, že oba dva zemřou, ale nevím proč a jak. Aspoň kousek," škemral Harry.

Severus se musel pousmát, když ho nebelvír táhl zpět do pokoje, vytáhl knihu z knihovny a podal mu ji. ,,Tak dobře, ty můj Romeo..."

,,Snad neumřu, Julie," lektvarista ho zlehka práskl knihou po hlavě. ,,Au. Milovat je snadné, dokud nevíte, co vše se za láskou skrývá. Dobrý, ne? Jediný, co si pamatuju."

,,Tak snad si toho budeš pamatovat víc," oba dva se posadili na pohovku a Severus otevřel knihu. Harry se opřel o jeho rameno a pousmál se.

,,To určitě budu."

•••

Hmm, jsem moc ovlivněná Shakespearem poslední dobou:DD