Snarry challenge ✔

Noc

Byly to teprve tři dny od konce druhé kouzelnické války, kdy se Harry odvážil vstoupit do lesa. Panovala noc, na nebi svítily hvězdy a na cestu k lesu mu svítil srpek měsíce. Nevěděl, jak je to teď mezi kouzelníky a kentaury, ale i přesto, že jim kentauři pomohli v bitvě, si nebyl jistý, zda je tu vítán a aby řekl pravdu, nějak zvlášť netoužil po tom, aby se s nějakým kentaurem setkal.

Hůlku měl rozsvícenou a pomalu kráčel po cestě, po níž šel před třemi dny, kdy se šel vzdát Voldemortovi. Myslel si, že umře, a vlastně mu to ani nevadilo. Jen mu bylo líto Rona a Hermiony, jenže on... on už neměl pro co žít. Teď už to nemělo smysl.

Objevil se na malé mýtince, kde předtím otevřel Zlatonku. Vjel si rukou do kapsy a nahmatal ji. Zlehka se pousmál. Jeho první Zlatonka. Zlatonka, v níž se skrýval Kámen vzkříšení...

S povzdechem si klekl a začal prozkoumávat trávu. Musel ten Kámen najít. Jak jen mohl být takový idiot a upustit ho? K čertu! Proč jen si ho nenechal. No jistě, myslel si, že umře, tak k čemu by mu pak byl, že...

Náhle jeho prsty zavadily o něco malého a tvrdého a Harry se zaradoval. Ještěže sem přišel takhle brzy a pamatoval si, kde to stál, protože jinak by Kámen hledal mnohem déle.

Kámen byl napůl v zemi, a tak ho Harry opatrně vyhrabal a očistil od hlíny. Zhluboka se nadechl a zadíval se na něj. Srdce mu bušilo, ale pomalu zavřel oči a třikrát Kamenem otočil v ruce.

,,Harry... Harry, zlato..." ženský hlas mu zněl jako ta nejkrásnější hudba a on otevřel oči, které se mu pomalu plnily slzami. Pohlédl na ženu s rozpuštěnými dlouhými vlasy a očima zelenýma, jako měl on sám.

,,Mami..." vydechl a usmál se. Vedle ní stál jeho otec, James, a hrdě se na něj usmíval. Vedle něj byl Sirius, černé vlasy mu padaly do obličeje, a pak Remus, jehož vlasy byly mnohem méně šedivější. K Harryho překvapení a i úlevě stál vedle jeho matky ještě někdo. Ten, kterého chtěl dnes vidět úplně nejvíc...

,,Severusi," zašeptal a hlas se mu zadrhl v krku, hrdlo se mu sevřelo. S Kamenem v ruce vstal a vykročil k nim. Díval se na muže, jenž na něj upíral své černé láskyplné oči.

,,Harry," oplatil mu a jeho sametový hlas připadal chlapci jako pohlazení. Nemyslel na to, že má za sebou otce, Siriuse a Remuse. Bylo mu to jedno, jen ať si myslí, co chtějí.

,,Mrzí mě to. Tak neskutečně mě to mrzí. Mohli jsme tě zachránit..." šeptal Harry a slzy mu tekly po tvářích. Přál si, aby mu je Severus mohl setřít a pevně ho sevřít v náruči.

,,Ty za to nemůžeš," odporoval mu Severus, ,,zachránil jsi kouzelnický svět a to je hlavní."

,,Jenže jsem nezachránil tebe," zavrtěl hlavou Harry a zoufale se na něj podíval, ,,potřebuju tě tady. Miluju tě. Chci tě přivést zpátky."

,,Nic mrtvé nemůže přivést zpět, Harry. Vždyž to víš. Taky tě miluju. Pamatuj na to," zašeptal a usmál se. Kousek od chlapce zapraskala větvička a postavy se začaly vytrácet.

,,Ne!" vykřikl Harry a rychle Severuse objal. Nahmatal ale jenom vzduch a zoufale klesl na kolena, když zjistil, že už jsou všichni pryč. ,,Vrať se, prosím..." vložil si tvář do dlaní a rozplakal se.

Kdo je tedy vlastně vítězem, když každý utrpěl takové ztráty?

•••

Taaak. Poslední kapitola. Snad se vám líbila❣
Děkuju vám moc za všechny vaše úžasné komentáře❣ jaký jste měli vysvědčení?☺
A koukejte co mááám😂

Jinak s tou únorovou challenge ještě uvidím. Až mi kamarádka pošle témata, rozmyslím se a buď budou jednodílovky vycházet pravidelně nebo ne☺
-Milka❣