Snarry challenge ✔

Stolní počítač

Bylo pozdní odpoledne, když se v Kvikálkově ozvalo hlasité prásknutí a kousem od cedule s nápisem Zobí ulice se objevil černovlasý muž v dlouhém černém hábitu. Sebejistým krokem se vydal k domu číslo čtyři, hábit mu pleskavě tančil kolem lýtek. Musel se ušklíbnout; všechno tu bylo naprosto identické. Domy, lidi, upravené trávníky... ale něco tu přece jenom bylo neobyčejného: byl to chlapec, který v domě číslo čtyři bydlel. Byl to totiž čaroděj a za několik dnů měl oslavit sedmnácté narozeniny.

Severus Snape věděl, že v onom domě nikdo z jeho rodiny nebude. Vernon Dursley se svou manželkou Petunií a synáčkem Dudleym trávili dovolenou na Mallorce, jak mu Harry sdělil v dopisu, protože jeho strýc dostal nějakou výbornou nabídku, co se vrtaček týče.

Když došel na příjezdovou ulici a došel ke dveřím, rozhlédl se kolem, zda ho někdo z mudlů nepozoruje. Rozhodl se, že Harryho překvapí, a tak vytáhl hůlku a snažil se tiše a nenápadně odemknout hlavní dveře.

Vešel dovnitř a zavřel za sebou. Předsíň byla pečlivě upravená; nikde nebylo ani smítko, obrazy visely rovně, jako by to bylo předem propočítané. Ostatně, celý dům byl jako ze škatulky, jen kromě jediné místnosti - a tou byl Harryho pokoj.

Lektvarista jen stěží potlačil úsměv. Nemohl se dočkat, až mladíka zase uvidí; ty tři týdny bez něj byly opravdu příšerné! (Aby byl upřímný, dříve by si nepomyslel, že by něco takového vůbec řekl.)

Vydal se tiše po schodech nahoru a zlehka zaklepal na dveře Harryho ložnice. Nebylo tak těžké přijít na to, které dveře vedou do jeho pokoje - nebelvír mu totiž na jeho naléhání řekl o všem, co mu Dursleyovi dělali. (Severus si všiml malých kočičích dvířek.) V duchu si umínil, že jednou za to všechno budou strašlivě pykat.

Otevřel dveře; a zarazil se, když zjistil, že je pokoj prázdný. Jediný živý tvor tu byla Hedvika, Harryho sova, která pokojně spala s hlavou složenou pod křídlem.

Zamračil se. Kde ten kluk sakra je?

A pak uslyšel smích, jenž neomylně patřil onomu chlapci. Úlevně si vydechl a vydal se do vedlejší místnosti. A jaký se mu to naskytl pohled.

Harry Potter seděl za stolem a prudce mlátil do klávesnice. Díval se na obrazovku počítače, na níž běhali malí vojáčci a stříleli vždy, když Harry kliknul myší. ,,Dělej, dělej! Vždyť tě zabijou! Ty jsi trouba!" křičel na obrazovku.

Severus se ušklíbl a odkašlal si. ,,Kdyby se tu objevil Pán Zla, ty bys to ani nepostřehnul."

Harry se rychle otočil za hlasem a zelené oči se mu rozzářily. Nechal hru hrou a skočil Severusovi kolem krku. ,,No ne! Co tady děláš? Myslel jsem, že přijdeš až v sobotu!"

,,Je sobota."

,,Fakt?" zamrkal překvapeně a pak se usmál. ,,To je bezva, že jsi tady. Chyběl jsi mi."

,,Očividně až tak moc ne, když tu hraješ tohle," ukázal na počítač, na jehož obrazovce teď svítilo Game over. Harry se zazubil.

,,To je Dudleyho. Nudil jsem se a chtěl jsem si to vyzkoušet a pak jsem objevil tuhle hru. Je dost pitomá, ale je to sranda ji hrát. Chceš si to vyzkoušet?" zeptal se ho.

,,A nechceš si jít zabalit?" protočil očima. ,,Na Ústředí už se tě zase nemůžou dočkat."

,,No tak chvilku počkají," zazubil se a stoupl si na špičky, aby ho mohl políbit, ,,protože je mi jasný, že tam bychom moc soukromí neměli, tak chvíli zůstaneme tady..."

•••

Děkuji Paffiin ❤
Harry Potter a závislost na counter strikeu😀
Ach jo, co já bych pro vás neudělala. Začínám psát březnovou challenge. Jestli někdo z vás má opět nápady na nějaká témata, uvítám to!😀(jsem naprosto nemožná, co se vymýšlení názvů týče, ale to vy víte😂)
-Mil🐢