Snarry challenge ✔

Bolest

,,Můj pane-"

Harry dorazil do Chroptící chýše právě v tu chvíli, kdy se ozval přidušený výkřik a hlasitá rána. Chlapec ztuhl na místě a otřásl se nad zvuky, které slyšel. Prudce oddechoval a doufal, že jeho dech není tak hlasitý, jak si myslí.

Uslyšel hlasité prásknutí a pochopil, že se Voldemort přemístil. Rychle odsunul bednu, jež zakrývala vchod před ním, stranou, a prolezl do malé místnosti.

Rozhlédl se kolem a zorničky se mu rozšířily, když na zemi spatřil černovlasého muže, jak se snaží zastavit krvácení na svém krku. ,,Ne... ne, ne, ne!"

Rychle si k muži kleknul a přiložil svou dlaň na jednu velkou ránu. Černé oči naplněné strachem se zadívaly do těch jeho a chlapec si všiml, jak muži po tváři stekla slza. ,,Bude to v pořádku..." zašeptal, ačkoliv svým slovům nevěřil. Chtěl, opravdu moc. Ale nedokázal to.

Pochopil, že mu Nagini prokousla hrdlo, a nebyl si jistý, jestli na to existuje nějaké kouzlo. ,,Neboj se," šeptal a opatrně si položil jeho hlavu na klín. Přišel pozdě. Marně se snaží zastavit krvácení. A on nechtěl... nechtěl, aby se Severus dál trápil. Muselo to neskutečně bolet.

,,Bude to v pořádku, lásko..." zašeptal a snažil se potlačit slzy. Severus byl bledší a bledší, až nakonec ze svého hrdla stáhl ruce. Harry viděl, jak jeho tělo slábne, jak nad sebou strácí kontrolu. Přiložil mu svou dlaň na ránu ve snaze oddálit přicházející... smrt. Smrt. Jak moc to slovo nenáviděl.

,,Neboj se..."

,,Miluju tě," zašeptal slabým hlasem Severus a nespouštěl ze svého Harryho oči. Díval se do těch dvou lesknoucích se smaragdů, které tak miloval. Těžce se nadechnul.

,,Já tebe taky," ujistil ho Harry a věnoval mu malý úsměv, jenž byl plný bolesti. Díval se na to, jak jeho hluboké onyxové oči pomalu zhasínají... ,,Prosím... ne..." vydechl, když viděl, jak lektvarista své oči zavírá a naposledy se nadechuje. Jeho tělo se uvolnilo a hlava mu poklesla na stranu. ,,Severusi..."

Muž už mu neodpověděl. Harrymu se zamlžily oči a pak se hlasitě rozvzlykal. Zabořil svou tvář do Severusovy hrudi a pevně objal jeho mrtvé tělo.

Byl... byl mrtvý.

Jak to mohl dopustit? Jak mohl dovolit, aby zemřel? Byla to všechno jeho vina... měl Voldemorta zastavit dřív... Pro co teď má bojovat? Nechtěl žít ve světě, v němž nebude Severus... ve světě, v němž nebude mít po boku muže, kterého miluje.

Netušil, jak dlouho tam seděl, objímal Severuse a plakal. Nechtěl ho opustit. Nemohl... ho tu nechat. Ale zároveň věděl, že se musí vrátit zpět do hradu, postavit se Voldemortovi a bojovat.

Hladil černé prameny jeho vlasů, které byly na dotek hebké, které Harry tak miloval. Došlo mu, že má ruce od krve, od zaschlé krve, Severusovy krve. Polknul a otřel si vlhké oči skryté za kulatými brýlemi.

Zadíval se na jeho uvolněnou tvář. Kdyby neměl krk od krve, vypadalo by to, že spí. Harryho bodlo u srdce, když si uvědomil, že se už nikdy nepodívá do jeho onyxových očí, nikdy se neschoulí do jeho bezpečného objetí, nikdy nebude naslouchat jeho sametového hlasu.

,,Pomstím tě... a budu bojovat, postavím se mu... jenom kvůli tobě, protože vím, že by sis to přál, chtěl bys, abych zvítězil. Jenže já nechci žít ve světě, ve kterém nebudeš... právě teď pro mě život ztratil smysl..."

•••

😓😭💔