Snarry challenge ✔

Obraz

Po Harrym Potterovi, hrdinovi kouzelnického světa, nebylo po tři roky ani vidu, ani slechu. Mladík žil sám daleko od všech, které znal, a snažil se vyrovnat se ztrátou, kterou utrpěl.

A nebo možná chtěl být sám.

Jednoho dne se ale rozhodl nechat takový život za sebou a vystoupit ze stínu. Odhodlával se k tomu už dlouho. První krok vždycky bývá nejtěžší.

Zamkl za sebou dveře od svého malinkého domečku, přešel na chodník. Poslední ohlédnutí; sbohem, samoto, PRÁSK! a byl pryč.

Objevil se na pozemcích Bradavic a zhluboka se nadechl, když po takové době zase viděl nádherný hrad, který byl šest let jeho domovem. Tím nejlepším, jaký kdy měl...

Vydal se směrem ke hradu. Každým krokem na něj doléhaly vzpomínky. Jak poprvé prošel Velkou bránou, jak byl zařazen, jak pomohli Norbertu dostat do Rumunska za Charliem, jak zachránili Kámen mudrců, jak Snape porazil v soubojnickém klubu toho tupce Lockharta-

Aj. Ostrý trn se mu zabodl do srdce, začalo krvávet. Nebylo možné vejít do Bradavic a... a nemyslet na... na Severuse...

Zhluboka se nadechl. Hlavně klid, říkal si v duchu. Prošel otevřenou bránou, sama ho vpustila dovnitř. Bylo tu ticho, studenti dnes odjeli vlakem domů. A pak-

,,Harry! Chlapče drahý! Ty ses vrátil!" zahlaholil nadšeně Skoro Bezhlavý Nick, který prošel zdí a tvář se mu rozzářila, když bývalého studenta spatřil.

,,Dobrý den, Nicku," pokusil se o úsměv, ,,moc rád vás zase vidím."

,,I já tebe, chlapče, i já tebe! Pojď, ředitelka McGonagallová tě moc ráda uvidí!" zářil Nick. Vydali se k ředitelně. Nick mezitím vyprávěl o všem, co se v Bradavicích událo, a Harry mu naslouchal jen zčásti. Neustále se rozhlížel kolem, jako by tu byl poprvé.

,,Albus Brumbál," pověděl chrliči heslo, když stanuli před ředitelnou. Položil Harrymu ruku na rameno. Byl to velmi divný pocit. ,,Tak, Harry. Doufám, že si se mnou potom ještě popovídáš. Moc jsi nám všem chyběl."

Harry byl dojatý, a tak se zmohl na pouhé přikývnutí. Vystoupal po schodišti nahoru a zlehka zaklepal na dveře. ,,Dále," uslyšel unavený hlas Minervy McGonagallové. Stiskl kliku a vešel dovnitř.

Zvedla hlavu a zalapala po dechu. ,,Pane Pottere! Co tu - co tu děláte?!"

,,Omlouvám se, paní profesorko," řekl Harry, trochu se pousmál, ,,jen... chtěl jsem se sem zase podívat. Snad vám to nevadí..."

,,Ale vůbec ne, pane Pottere! Posaďte se," věnovala mu jeden ze svých vzácných úsměvů. Harry si všiml, že Brumbál se na něj ze svého obrazu zářivě usmívá. Posadil se.

,,Chcete - chcete si promluvit s profesorem Brumbálem? Nechám vám soukromí," navrhla a když Harry přikývl, odešla. Ještě předtím mu ale lehce stiskla rameno. ,,Ráda vás zase vidím."

,,Jsem moc rád, že jsi přišel, Harry," zašeptal Brumbál, když Minerva odešla. Ředitelové a ředitelky tu také nebyli. Páni, co se stalo, že neodposlouchávají? ,,Severusovi jsi moc chyběl."

Harry zalapal po dechu a sevřel opěrky křesla. Cože?! Je snad nějaká naděje, že by-?

,,Ne, Harry," zavrtěl hlavou Albus, v pomněnkových očích se mu zrcadlil smutek. ,,Nic nedokáže mrtvé přivést zpátky, vždyť to víš."

Harry přikývl a sklopil pohled na své ruce. Jak mohl být tak hloupý a myslet si... Na okamžik pocítil naději... Rychle začal mrkat, aby zahnal slzy.

,,Harry."

Cože?!

Ten hlas!

Rychle zvedl hlavu. Vymýšlí si to? Severusi!

,,Harry," zopakoval znovu sametový hlas a mladík se podíval tím směrem. Zalapal po dechu, když se v rámu vedle toho Brumbálova objevil Severus a černé oči byly naplněné nekonečnou láskou a hlubokým smutkem. Brumbál tu nebyl. Byli tu jen sami dva.

,,Severusi," vydechl, vyskočil z křesla, doběhl k jeho portrétu. V očích ho zaštípaly slzy, když k němu jako malé dítě natáhl ruku, dotkl se plátna... Přál si, aby se mohl doopravdy dotknout jeho ruky, stisknout ji, nepustit...

Ale byl to jen obraz. Obraz, který s ním sice mohl komunikovat, ale nebyl živý.

Harrymu sklouzla ruka po plátně, pohladil ho; a pak klesl na kolena a rozplakal se.

„Láska přináší zpočátku slast, ale na konci bolest srdce.“

[Publius Ovidius Naso; římský básník]

•••

Děkuji @Janca55 ❤

A abyste neřekli, že jsou pořád jen smutné jednodílovky, v úterý, ve středu a ve čtvrtek nás čekají ty normální xdd
A protože jsem strašně línej člověk, ozvěte se mi prosím, kdo jste mi psal název téhle jednodílovky😅
Snad se vám líbila❤
-Mil🐢