Snarry challenge ✔

Hodiny

Devatenáctiletý mladík si s nohama na stole a s úšklebkem na tváři pročítal Věštce a ukusoval přitom z opečeného toustu. Kdyby tu byl Severus, už by ho káral za to, že má nohy na stole. Ale Harrymu to zkrátka přišlo pohodlné.

Poočku mrkl na hodiny, které dostal od Arthura k osmnáctým narozeninám. Byly úplně stejné jako měli Weasleyovi, a Severusova ručička ukazovala na Na cestě, ta Harryho byla na Doma. Mladík se spokojeně usmál. Bezva. Za chvíli tu bude.

Vyskočil ze židle a nalil do konvice vodu, kterou nechal ohřát. Vždycky Severusovi dělal čaj, když chodil z práce, vždycky na něj čekal, než se vrátí. A muž ho vždycky zezadu obejmul, políbil ho na temeno hlavy a zeptal se ho, jaký měl den.

Takhle spolu žili už rok a kousek. A Harry to miloval. Miloval jejich společné chvíle a od té doby, co mu Severus vstoupil do života jakožto muž, jehož miluje, mu žít nepřipadalo zase až tak špatné.

Do hrnečku s pytlíčkem čaje nalil horkou vodu a hlavou mu vrtalo, kde je Severus. Touhle dobou už vždycky byl tady. Otočil se a znovu pohlédl na hodiny. Smrtelné nebezpečí.

Smrtelné nebezpečí.

Harryho srdce se sevřelo úzkostí a ta dvě slova se do něj zapíchla jako dva ostré šípy. Bože. Ne. Ne, ne.

Okamžitě sebral svou hůlku, nazul si boty a vyběhl z domu ven. Teď byla každá minuta drahá. Kde jen je? Zatraceně, kde je?!

Kus před jejich domem spatřil několik mužů metajících kletby. Světla zářila a zase zhasínala a Harry neváhal, rozeběhl se přímo k nim. Byli to smrtijedi. Určitě to byli smrtijedi a přišli se Severusovi pomstít za to, že je zradil, že zradil Voldemorta.

,,Mdloby na tebe!" zakřičel Harry a protože byla tma, doufal, že kletba netrefila zrovna Severuse. Ne, byl to muž s maskou. Další smrtijed se přemístil pryč. Zbyli jen dva. ,,Petrificus totalus!" další smrtijed kletbu líně odrazil a vyslal na něj smrtící kletbu.

,,Ne!" zařval Severus a strhl Harryho rychle k zemi. Zelený paprsek je jen tak tak minul, ale vzápětí do Severuse narazila další kletba. Sklouzl z Harryho a začal mělce dýchat. Smrtijedi se se smíchem přemístili pryč dřív, než jim Harry stačil ublížit.

,,Proboha! Ne, Severusi!" vyjekl mladík. ,,Lumos!" světlo z hůlky ozářilo Snapeovu bledou tvář a Harry si všiml, že muž krvácí. Snažil se vzpomenout si na to kouzlo, které ho učil... zatraceně, jak jen to bylo... mysli, dělej, dělej!

,,Vulnera sanentum..." zašeptal a k jeho úlevě se krvácení zastavilo. Ale jen na chvíli. ,,Vulnera sanentum, vulnera sanentum, vulnera sanentum," přejížděl hůlkou po jeho otevřených ránách, které se zacelovaly. Merlin ví, na jak dlouho. ,,Musíme dovnitř. Zavolám madame Pomfreyovou." Harry Severuse podepřel a zatímco se belhali k domu, doufal, že než tam dojdou, nevykrvácí.

Uvnitř položil rychle dýchajícího Severuse na pohovku a kouzlo zopakoval, protože už zase začínal krvácet. Zároveň mu ale dal vypít dokrvovací lektvar a pak už konečně zavolal Poppy.

Ta Severusovi k Harryho úlevě pomohla. Zastavila krvácení, uspala černovlasého muže a rány zašila. Při tom Harrymu říkala, co bude muset dělat a jak se o něj má dobře starat. Mladík celou dobu přikyvoval, držel muže za ruku a nemohl se zbavit pocitu viny. To jen kvůli němu Severuse málem zabili. Kdyby zemřel, vyčítal by si to. Cítil se vinen za každou smrt. Ale tu Severusovu by si neodpustil nikdy.

•••

Před námi jsou poslední dvě kapitoly a já se pořád nerozhodla, jestli se zúčastním i té únorové challenge. No nevím, nevím...:DD