Stop Bullying Me/Please KOREKCE

Mr. Stark I don't need help

Peter ležel na louce. Nemohl se ani hnout. Jeho roztrhaný oblek ukazoval krvavé rány na jeho těle. Peter pomalu zavíral a otevíral oči. Cítil konec. Smrt za rohem. Jeho noha nebyla na tom dobře, ale nůž v jeho břiše dělal horší hrůzu. Jeho třesoucí ruka se natahovala k noži, aby ho vyndala. Nakonec až na potřetí nůž vyndal. Zavřel oči a vnímal okolí. Zvuk, ticho, jeho bolest, myšlenky, vzpomínky....

Tohle všechno přerušil známý zvuk. Peter tomu nechtěl věřit a tak nadále neotevíral oči. Až moc dobře známý hlas ho donutil se podívat. Otevřel oči a uviděl nad sebou sklánějícího Starka. „Pane..... Starku....." odkašlal si. Nedokázal nic vyslovit, ani nechtěl. Bylo na první pohled vidět co se stalo. „To bude dobré, uvidíš" řekl Stark, vzal ho do náruče a letěl s ním k základně Avengers.

Položil ho na lehátko a pomalu mu svlékl převlek. Tak aby mohl ošetřit rány. K jeho překvapení měl víc ran, než by kdo řekl. „Vypadá to, že to byla pořádná rvačka" řekl zničeho nic. „Ani.... Ne...... Víte...." znova si odkašlal. Zmlkl kvůli bolesti. Snažil se ji nevnímat, ale nebylo to lehké.

„Vydrž a..... Je to" řekl Stark a konečně mu zašil ránu. „No a teď ty ostatní" začal zkoumat ty rány, modřiny. „To je dobrý" pokusil si sednout. „Ne to není v pořádku" snažil se ho zastavit. „Jsou od jiného dne. Nic to není" řekl a popošel těžkým krokem k oknu. „Tak od čeho je máš?" zeptal se Stark.

„Ze školy" hlesl potichu. Sedl si na židli a obličej schoval do dlaní. „Co se stalo" ptal se dál. „Jeden kluk ze třídy mne šikanuje, ale...." „Žádný ale. Tohle je dost důležitý" rozčílil se.

„Pane Starku, já nepotřebuji pomoct!!" bouchl pěstí do stolu. „Já si to vyřídím sám. Dokážu to zvládnout, ale jen vy si myslíte, že ne. Nejsem nula, jsem silnější než myslíte" otočil se. Popadl svetr co mu půjčil Stark a odešel. Různě se opíral o stěnu, či nějaký předmět.

Nechtěl nic vysvětlovat tetě. Tak se pomalu vydal domů a doufal, že May nebude doma. Když vcházel do bytu, zahlédl tetu. Rychle zavřel dveře a zamkl. Převlékl se a zalezl do postele. Dělal že spí. Taky, přišla dost pozdě.

Když ho našla spícího v posteli, nechala ho být a sama odešla do kuchyně.

Peter měl pocit, že se dusí. Radši otevřel oči a rozhlížel se po pokoji. Venku i v pokoji byla tma. Hodiny na budíku ukazovaly půlnoc. Sklenička na jeho stole byla skoro vypitá. Natáhl se pro ni a napil se. Pak zas usnul. Propadl hlubokému spánku, že by ho nic snad nevzbudilo.

Opraveno