Stop Bullying Me/Please KOREKCE

Neřikejte to....

Padající šmouha ze Starkova pohledu, se rychle přibližovala k zemi. Tony si hned sundal helmu. Utřel slzy, které mu bránili v ostrém pohledu.

Peter vystřelil pavučinu a už se zachytil o budovu. Jeho ruka, ale zareagovala v bolest aon spadl do slepé uličky. Rachot, který se od tuď ozval, byl podobný, jako kdyby padl na chodník. „To snad ne!!“ křičel Stark. Bylo toho na něj moc. Měl zůstat doma, poslechnout Happyho, Pepper a May nechat zavolat policii. I tak chtěl najít Petera první. Touha po omluvě, táhla Tonyho dál. Postavil se na nohy. Ty se mu však podlomila a on zoět spadl na plochou zem střechy.

„Super“ povzdechl si Peter a vyhrabal se z popelnice kam zapadl. Po stěně vyšplhal nahoru, kde seděl Tony. Oblek poletoval vedle něho. On sám seděl v mikyně a teplákách na okraji střechy. Sledoval občany, jak se něčemu vyhybají. Slzy mu tekly proudem a hlavou běhali myšlenky. „Schazovat ste mne nemusel, ikdyž chápu, že si to zasloužím“ podrbal se na zátylku a přisedl si k němu.

Tony otočil hlavu jeho směrem. Setřel si slzy. Viděl tam Petera. „Cože?“ zeptal se nechapavě, nechtěl tomu moc věřit. „No nebrzdil jste mne a schodil ze střechy dolů. Já vystřelil pavučinu, ale po bolesti ruky jsem ji pustil a spadl do popelnice. Pak jsem sem musel vyšplhat“ zasmál se Peter. Už mu tahle historka připadala legrační. „Jsem tak rád, že ti nic není“ objal ho.

Ale rychle se odtáhl a začal si ho prohlížet. „Co?“ vypadlo z Petera. „Odkud máš ty modřiny a rány?“ zeptal se ho. „Falsh a jeho parta mne zbili. Nic nového“ sklopil pohled ke svým špičkám, které se pohupovali ve vzduchu nad hlavami občanů Queensu.

„Já si to s nimi vyřídím. Měli jsme o tebe strach“ tentokrát mu Peter padl do náruče. „Nic mi není. Moc se omlouvám“ odtáhl se. Jeho zářivý úsměv bez herectví, tomu nasvědčoval. „Fajn, jde se fomů“ zvedl se Stark a zalezl si do obleku. „Chceš svést?“ podal mu ruku. „Hodilo by se to“ pousmál se Peter. Chytil se za ruku.

Tony Petera donesl domů. Zazvonil na zvonek. May mu hned přiběhla otevřít. Nic nečekala, ale jen jak uviděla Petera, vrhla se mu kolem krku. „Petere“ její lszy dopadali nanjeho mikynu. Peter však hned sykl bolestí. „Rameno, z té...“ nedopověděl to. „Co?“ podivila se May. „Falsh a jeho parta mne šikanujou. Normálka“ zapomněl na to, komu to říká. Všichni až na Happyho a Tonyho se podivili. „No nic, jdi si ošetřit ty rány“ vyrazil směr jeho pokoj. „Petere počkej. Chci ti ještě něoc říct“ věděk, že by dostal vyhubováno, kdyby se Peterovi neomluvil. „Dobře“ otevřel dveře a počkal až do pokoje vstoupí Stark.

„Chci se ti za to všechno omluvit. Měl jsem to chápat. Jinak kde jsi byl?“ poslední otázka Petera zarazila. „Doma“ posadil se na svou postel. „Ne, tady jsi nebyl“ řekl přesvědčivě Tony. „Nemyslím tady. Já myslím úplně dima. Ve starém domově“ hlas se mu lámal. „Dobře....“ Peter se rychle postavil. Vystřekil pavučina, která přilepila Tonyho ruku ke dveřím. „Vážně?“ řekl Stark. „O tom pádu.... Neříkejte to tetě May“ ukázal na něj. „Dobře, ale rozvaž mne“

„Jasně.... Promiňte“ v jeho hlase zněl ironicky i pobaveně.

Hello guys, tady je. Další kapitola i s úsekem, který řekl v Civil war. Snad se jinak líbí. No co dodat.

Už pár kapitol. Proto si dám docela dlouhou dobu přes vánoce. Neboli vydám na štědrý den, první i druhý svátek vánoční. Pak pauza a poslední dvě kapitoly budou prvního a druhého ledna. Možná dám dvě či si nechám ještě závěrečný konec na druhého ledna.

Užívejte dne😉😘😍

Jinak moc děkuji.

Thank you very much of 1,23K👁 and 266⭐ I love you guys.