Stop Bullying Me/Please KOREKCE

New Year

Oblohu zahalila černota. Tři kamarádi seděli v parku a sledovali hvězdnou oblohu. Kluk s hnědými vlasy mírně narazil do ramene dívky. Houpali se di větru. První jiskřičky ohňostroje se v mžiku rozházely po té nádherné obloze. Další jej následovali. Kamarádi drželi prskavky a a teď je konečně zapálili. Povídali si a užívali každou chvíli spolu.

„Byl ti skvělý rok“ namítne Ned. „To ano“ usměje se Peter. „Mohl by být i lepší“ uchechtne se dívka. „Ale notka MJ, byli jsme spolu, žádné hádky, prostě pohodový rok“ otočí se na ni oba. „Musím jít May mne bude schánět. Ale jste zvaní“ obejme se s každým. Tedy jen s Nedem. U MJ se zarazí a na jeho tváři, tak jako na její se objeví ruměnec červené barvy. Nakonec ji obejme a oba tak nasají vůni toho druhého. Ned se taky zvedne a odejde. MJ tam pořád seděla a hleděla na hvězdy. Na chvilku si přála něco změnit. Být s Peterem vícekrát. Jako je holka a né kamarádka. Z tašky vytáhla knihu a snažila se pod míhajícím osvětlením z lampy něco přečíst.

„Tak pojď“ chytl ji někdo za paži. „Petere co to děláš?“ optala se chlapce. „Pojď k nám, když už chceš celý Silvestr prosedět venku. Táhl ji k sobě domů. „Ne vážně máme taky rodinou večeři a...“ zahleděl se ji zpříma do očí. „Poznám když lžeš“ nakrčil jedno obočí. „Dobře, děkuji ti moc“ zavěsila se mu kolem krku.

Dívka seděla sama na lavičce a sledovala hvězdy. Noční obloha se ji pro dnešek zdála až moc tmavá. „Nad cím přemýšlíš?“ zeptal se Ned, který si k ní přisedl. „Nad Peterem a....“ její hlava padla do dlaní. „Tenhle rok by mohl být úžasný, ale když mne Peter podvedl. Jak jsem ho viděla s tou Black cat a před tím nás málem zabil. Mne hlavně skoro udusil. Octavius si ho přebral na svou stranu, šlo nám o život..... Nebylo to pohodové. Na druhou stranu jsem byla s ním a teď? Už prostě nemůžu být, proč?“ mumlala a křičela zároveň. „To bude dobré.... Sám nevím proč to udělal, ale co jediné vím, je to, že to už není on. Ovládá ho Ictavius. Není to Peter který tu minulý rok seděl s námi a tebe pak vzal k sobě domů, aby jsi nebyla sama“ položí ji svou ruku na její rameno.

Utře si hřbetem ruky slzy, které neudržela už od začátku co tu sedí. „Ti jsem udělal?“ uslyší váhavý hlas z tmy. Lidé však v tu chvíli začnou odpalovat ohňostroj. Jiskřičky se rozprostřou po nebi. Vytváří různé obrazce. Jeden se dokonce vytvaroval jako srdce, které po tom co jiskry padali níž, vypadal obraz srdce jako kdy že se rozlomilo. Zlomené srdce, které si nesla MJ. „Ty máš tu drzost sem ještě chodit?“ vyjekne dívka. „Střelím ti svou pavučinu rovnou do obličeje!“ křikne po něm. „MJ uklidni se. Neříkala jsi, že jeho hlas byl jiný? Hrubší? Ne takový nejistý váhavý a smutný“ zastaví pěsť MJ.

Dívka pokýve hlavou a svou ruku povolí. Stáli tam, hleděli si do očí. „Byl to děsivý rok? Nic si nepamatuji, ale něco se mi v hlavě vždy pohne. Nevím co to je? Ale Octavius mne jakoby nemohl ovládat“ pohlédne chlapec na své ruce

Tak tu dnes končíme jednu z etap našeho života. Rok 2019 končí a začíná jiný...2020. Doufám, že to bude pohodlnější rok. Přijde mi to tak hrozně rychlé. Jako kdybychom pouze vyskočili a když dopadnem je nový rok.

Tím to vám chci popřát Happy New Year a doufám, že tento speciál se vám líbil. I to, že jsem to mírně propletla s minulostí, což je to lomené písmo. Zatím se mějte a snad se schledáme už zítra 1.1. 2020 u další kapitoly.

Tato ukončuje i pouť této knihy v roce 2019.... Děkuji všem co mne dokázali rozesmát, že mne pořád neopustilo mé pravé já. Děkuji všem co mne i v těch nejhorších chvílích dokážou pobavit, rozesmát, či abych se pousmála jen nad jednou zprávou, která nemusí být ani tak vtipná. Jsem ráda, že mám kolem sebe kamarády. Teď ymslím i ty přes sociální sítě (mess, insta, watt)