Stop Bullying Me/Please KOREKCE

Ten project......

Peter se ocital v minulosti. Ať chtěl sebevíc, nemohl se probrat. Viděl jeho dětskou postavu objímací rodiče. V malinkých ručkách svíral plastovou helmu Iron-mana. Na tváři měl menší škrábanec. Nikdy nikomu neřekl, že to má od Flashe se kterým byl ve třídě. Poprví ho omylem uhodil. Pak začlo peklo. Jaksi se mu to snad i líbilo. Malý Peter se rozběhl za jedoucím autem, kde byli i jrho rodiče. Ručkou jim mával než se zpět vrátil k tetě May a strýčkovi. Silně je objal a vplul do bytu.

Silná bolest na levé a teď i na pravé straně ho donutila se z toho všeho probrat. Viděl mlhovitě a rozmazaně, než zaostřil postavy. „Ten project Petere. Nemusíš zemřít jako tvý rodiče“ zasmál se Hill. „Ne, nikdy“ zavrtěl hlavou. Jeden z piskoků ho chytil pod krkem. „Ale dáš. Víš vždy strach ze smrti udělá z člivěka zrádce“ zasmál se poskok. „Jamesi sklidni se. Je jen zmatený“ zastavil napřahující se ruku svého poskoka.

„Petere, pamatuješ si na tu velkou budovu? Byla snad vyšší než Stark Tower. Stála tu ještě předtím. A patřila......“ Hill rozmáchnul rukama.

„Vemte mne s sebou, prosím. Budu hodný“ žadonil Peter. Přes jedno rameno měl přehozý baťůžek. Tak dobrá, ale laboratoř není....“ zarazil svou matku. „Není můj pokoj, já vím“ usmál se a začal si nasedat do zadního sedadla auta. Mířili do Parker Indruster. A cože to je? Velké centrum laboratoří s pokusy, a tak dál. Patřili to Peterovým rodučům.

„Myslíte tu budovu. Parker Indruster? Proč?“ zamračil se Peter. „Tvý rodiče to začali jaksi opouštět. Udělali ten project, několik plánů dohromady, něco obyčejného, ale, schovali tam něco co dokáže vše zníčit i postavit zpět na nohy. Tohle je budoucnost New Yorku, Queensu. Nás. Ale tvý rodiče na to nechtěli přistoupit. Viděl jsem jen kousek toho stroje, ale....“ zadíval se na Petera. „Ty víš o čem mluvím, omylem jsi to viděl, vyčlenil z celého projectu a schoval si to jinam. Kvůli tomu, že jsem chtěl tohle postavit, mne a mé pracanty, vyhiduly. Já jim však dál psal. Nakonec zrušili Parker Indruster, věděli, že hude konec“ další odmlčka. Hill se nalil ze svého hrnku. Svázaný Peter na židly, začal mít otevřené oči.

Nevěděl až do teď, proč jeho rodiči zrušily vlastní firmu.

„Peter nešahej na to....“ jeho matka s otcem se zastavili. „Podívejte“ natáhl před sebe ručku s vyálezem. „Petere ty jsi ale genius, šikulka náš“ rozcuchal mu vlasy jeho otec. „Já vím“ objal ho. „Jednou to tu povedeš. Vybuduješ to z trosek. Vynalezneš toho mnoho i bez nás“ pousmala se na něj matka. Malý Peter pouze kývnul halvou, aniž by věděl proč to říkají.

„Takže..... Ten project, kousek toho projectu, ten co potřebuju“ natáhl ruku Hill, směrem k Peterovi.„Ten project vám nidky nedám!!!“ zavrčel Peter. „Tak jde ho máš?“ bouchl pěstí do stolu Hill. „Neřeknu, ať radši umřu“ snažil se tajně rozvázat provazy na rukách. Skoro to měl hotový. „Jak chceš, zastřel te ho. Ať jeho mrtvé tělo leží v kaluži jeho krve. Já si ten project najdu, ikdyby měl být od krve všech co ho drželi či viděli“ křikl Hill a mířil si to se dvěma poskoky pryč. Další se vrhli na Petera. Svazaný kluk na židli a před ním deset mužů s puškama, mířící na něj.

Čas smrti se blížilil. A přitom se Leter ještě usmál. „Moje smrt bude, až dokážu to co ve mně viděli rodiče, dřív ne“ ušklíbl se. Zavřel oči a zaklonil halvu. Poskoci se na sebe zmateně podívali, ale dál byli v pozoru. Prsty připravené na spouštích pistol, ji nakonec zmáčkli.

Kulky ze všech deset pistol vystřelili na Petera a.....