Stop Bullying Me/Please KOREKCE

Dům

Stál na hraně rozhodnutí. První zatahání za nitky v jeho těle. Rozešel se vpřed. Těsně u dveřích se zastavil. Položil dlaň na sklo ve dveřích. Vzal za kliku a několikrát škubl, až se dveře otevřely. Vstoupil do haly. Podlaha pod jeho nohama vrzala. Zabouchl za sebou dveře.

Na jeho tělo padl prach, který se usadil všude od dlouhé doby, co tu nikdi nebyl. V rozích si mohl každý všimnout pavučin a pár pavouků. Jeho posmutnělý obličej pomalu a mírně roztával.

Došel do kuchyně, na poličce stále visela jrjich společná rodinná fotka a pak ještě jedna s May a Benem. Peter hned po těch dvou fotkách v rámečcích šáhl. Odstranil pavučiny a sklo vyčistil rukávem mikiny. Naskytl se mu pohled na okamžik radosti. Den, který byl pro něj nejhorší a oni ho roztavili. Flash ho totiž začal šikanovat, tehdy to Peter nechápal. Teď však pouze pátral proč.

Fotky položil na kuchyňskou linku a došel do obýváku. Na gauči a křesle byla bílá látka. Tu prudce strhl z gauče. Jeho červená tmavá barva mu hnala slzy do očí. Nejenom od vzpomínek, ale i od lítsjícího prachu kolem něj.

Znova ucítil vztek. Hnal se mu přes žíly až k srdci, aby mohl zasadit kůl bolesti. Peter prudce švihl bílou látkou. Odhodil ji na zem a párkrát se otočil dokola, pozoroval jak to tu vypadalo. Viděl již přímý obrys pokojů v domě. Hned jak zahlédl svou matku, prudce otevřel oči.

Višel schody do prvního patra. Teď stál na chodbě, rozhodoval jaké dveře otevře. Po tolika letech se mu dveře s pokoji pomíchaly. Nervózně sáhl po jedné z klice, hned na levém konci budovi u okna na hale. Jrho mobil však začal vyzvánět. Peter se probral z hypnitického stavu, stáhl ruku z kliky. Šáhl do své kapsy a vytáhl vyzvánějící telefon.

„Petere kde jsi?“ vyšilovala jeho teta na druhém konci telefoního spojení. „Emm... Už jdu, zachvíli tam jsem“ vysypal ze sebe. „Koupil jsi to co jsem ti řekla?“ zeptala se. Dobře věděla, žr Peter občas zapomínal, když byl ještě Spider-man. „Jojo. Jen jsem šel ještě na mírnou procházku“ zalhal. Hovor se ukončil.

Peter seběhl schody, napisledy se podíval na fotky, než je uklidil na svá místa. Bílou látku vrátil na gauč a urovnal ji. Vyběhl z domu. Ani se neohlídl. Nechtěl se tam vracet. Nechtěl znova cítit bolest vzpomínek a otázek. Utíkal rychle, tak aby stihl rychle ještě nakoupit.

Stál u prodejního pádu, když konečně přišel na řadu. Rychle věci poskládal do tašky, snažil se o to. Paní hned dal do ruky peníze, mlčky si vzal od ní vrácené peníze a účtenku. Se slovy „nashledanou“ vyšel z obchodu. Hned mířil k ulici, kterou zbytek svého dětsví znal. Otevřel dveře a vyběhl schody do určitého patra. Před hlavními dveřmi se zastavil a zhluboka se nadechl. Otevřel je a tašku položil na zem.

„Jsem tady“ nervózně řrkl do místnosti. „No kondčně, víš, že večer přijdou na večeři“ plácla ho po rameni. „Jo vím, vážně to je jen tak?“ zeotal sr, ikdyž si myslel opak. „Je“ rázně řekla May a už odběhla s věcmi do kuchyně.

Stále si myslel, že pana Starka, Pepper, Happyho a snad ještě někoho pizvala, aby mu vysvětlili, že mám být zas jako dřív. Snažila se o to první měsíc a druhý to zkusila jen jednou, když se Peter u oběda naštval a začal na všechhny křičet, pak odběhl do pokoje a s nikým nechtěl týden mluvit, ani s Nedem.

Teď však doufal, že je to jen kvůli Halloweenské noci. Neměl v oblibe večírky a May už něci nachystala, takže nemohl.

[588 slov]

No nic. Každý fanoušek tohoto příběhu, pls odpovězte na otázku.

1) Kdy jsem vydala první kapitolu tohoto příběhu? (Datum, měsíc, rok)

Nemusí to být správně. Jen mne zajímá váš odhad. Tak snad jste spokojen ís kapitolou. A budete tu se mnou až do konce příběhu, ano bohužel ho budu ukončovat.

Tak si můžete klidně spočítat, počet kapitol, kdy byla první a říct si, že až příběh skončí budou tu i další.

Někde dám na výběr nové knihy po ukončení této. Napíšu vám popis příběhu i jeho název. Chci to udělat tak, abx jste si mohli vybrat další příběh, který by vás oslovil jako tento.