Stop Bullying Me/Please KOREKCE

Mrtvý?

Celá černá nicotná pláň se stále držela při životě. Peter nemohl odejít, ani nechtěl zůstat. Čím dál víc se snažil řvát, tím míň přicházela jeho paměť zpět.

„Ale vždyť on....“ uslyšel zalapání po dechu dívky. „Nenene to nemůže být pravda“ ozval se hrubý mužský hlas, který se pomalu a jistě začal lámat. „On nesmí být mrtví“ ucítil několik dopadajících kapek na jeho kůži, musel se přitom otřást. „Musí do nemocnice“ řekl svérázně muž. Dívčin hlas se neozval, proto si myslel, že pouze přikývla hlavou.

Znova se ozvalo v jeho uších šumot. Pěstí uhodil do stromu. Teprve teď si všiml jeho oblečení, i když bylo červeno černé, byl vidět šrám. Ten krvácel. Hlava ho třeštila a hodinářství se ozvalo. Prosil by o pomoc, kdyby měl komu, ukončil tyto muka, kdyby měl čím.

Že by se do jeho mysli vloudila další vzpomínka z toho co vždy jen tak slyšel? Hluk aut, sirén a lidí, naznačovala, že jsou v nemocnici. „Vnímá?“ zeptal se, prsvděpodobb3 doktor. „Emmm.... Neodpovídá“ ozve se dívka. „Dobrá, co se tedy stalo?“ zeptá se dál. „Můj přítel spadl ze stromu....“ pokračovala dívka. To Petera zarazilo. Celou tu dobu měl někoho? I když by chtěl strávit sněním o ni, či jen myslet na ten hlas a podobně. Musel se zpět vrátit do vzpomínek. „Dobrá, vydržte tady“ řekl doktor a položil chlapcovo tělo na pojízdné lehátko a jel s ním někam.

Ostrý zvuk přístroje, se zvukem píp píp píp píp, probodlo Peterovi vzpomínky jako špíz.

Otevřel oči, mírně sebou zakymácel až zády narazil na kmen stromu. Sjel po nich až do sedu. Pevně se zapřel a hlavu téže položil na hrubý povrch kůry kmenu stromu. Zavřel opět oči a bloudil tak dlouho, dokud neuslyšel hlasy. „Je mi to líto, ale....“ slyšel šoupání doktorových bot po podlaze. „Co?“ ozvala se dívka. „Váš přítel, je mrtvý, operaci nezvládl. Navíc bychom tím nic nevyřešili. Zranění byla až moc velká. A i kdyby přežil, nebyl by jako dřív. Nic by si nepamatoval. Nebyl by na sobě samotném závislý. Prostě je to tak lepší, než aby se celou dobu choval jako retard a postižený“ slyšel suchý hlas v doktorově hrdle. Očividně z toho nikdo nebyl nadšený. „Dobrá, děkujeme“ ozval se muž, tudíž vyhodil doktora z pokoje.

Otázka „Tak proč jsem tady?“ mu zněla v hlavě. Nechápal to. Byl mrtvý, tak proč si to pamatuje? Vnímá? Či vlastně slyší. Když je mrtvý proč je tady, v té nicotě. Hlava ho třeští a tělo bolí?