Stop Bullying Me/Please KOREKCE

3

„Petere.......“ dokulhal Tony k hraně mrakodrapu. Sledoval Petera jak padá. Nic však nemohl udělat. Hill sledoval odpadající kousky plánků. „Všechno to e vaše chyba, jen vaše“ zabodl do hrudi ukazováček. „Ale pane Starku. Já? Sám udělal ten krok. Sám si to způsobil. Ublížil vám, né já“ výsměšně se na něj podíval. Tony hned poodstoupil. Padl na kolena a začal na novo brečet. I May se opírala o Happyho, aby se  nesesypala.

Hill se otočil zády k obrovské díře. Na jeho zádech se však cosi zachytilo.

Peter pootevřel jedno oko. Vystřelil na Hillova záda. Pořádně škubl. Cítil silný tlak. Hill téže padal. Vystřelil druhou pavučinu.

Zachytila se na lampě. Zhoupl se, tak, že seděl na hřbetu lampy. Spíš byl v bobku. Připravil se, že Hilla chytí, ale zastavil ho policista. „Chcete ho zachránit? Ten by tu dělal jen paseku. Jen ho nechte“ mávk rukou a zpět se vrátil do hlučku lidí. Přesně do prostřed silnice dopadlo Hillovo tělo.

Peter rychle odskákal pryč. Nemohl to sledovat. Místo toho, aby dal vědět těm třem, že žije, odešel.

Toulal se ulicemi jako Peter. Z baťohu vyndal svůj bývalí oblek, který mu vytvořil Stark. Měl ho schovaný v baťohu pro případ. Vyndal ho a chvíli se na něj díval. Opíral se o vlhkou zeď v úzké uličce. Pivzdechl si.

„Co jsem to jen udělal“ praštil pěstí do zdi. „Proč jsem toho policistu loslouchal a nic nedělal?“ šeptl. „Byl jsem jak jden z lidí co nic neudělají a klidně nechají umřít člověka“ další rána pěstí do zdi. „Už se snad nechovám jako dobrý soused Spider-man?“ bouchl pořádně pěstí do zdi. Kousky omýtky a cihly se sypaly na zem.

Z Peterových kloubů začala téct krev. Do jeho žil se hrnul vztek. Po tomhle už nemůže být snad Spider-man?

„Tohle nejde. Už nemůžu být hrdina, když zabíjím“ sklopil hlavu. Přešel k popelnici a oblek vyhodil.

Došel domů. Celou cestu se ploužil. Nebral žádný telefon. Otevřel dveře. Hned je za sebku zavřel. Doběhl do pokoje, náramky hodil někam do skříně. Zapadli na úplné dno skříně. Sjel po zádech po dveřích

Uslyšel prásknutí dveří. Zvedl se a utřel si slzy. V obýváku stály Happy, May, Tony. „Petere, ani nevíš jaký jsme mělu strach“ řekla May. „Já vím, omlouvám se“ vpadl hned těm třem do náruče.

Cítil se jinak. Takový svobodný, volný, zranitelnější.

Teď mohl být zas snad normální?

Kdo ví......

Pokračování příště......

Jinak jsem udělala slíbený nový trailer. Dám ho propřípad sem😊

Tak snad se líbí. Teď to bude takový jako horská dráha s tímto dějem tohoto příběhu. Ale nebojte, bude dost kapitol. Celkem asi tak 53 nebo 54. Tak se měkte.

Užijte si zítra Halloween👻🎃✔

Trailer👇