Stop Bullying Me/Please KOREKCE

Pokus vyšel nebo ne?

„Poslední pokus“ povzdechl si. Do smíchaných látek upustil jednu kapku jiné látky. A čekal. Doufal, že se roztok promění do červeno-černo-bílé barvy.

Sledoval noční osvětlený Queiins. V ruce svíral nedopitou sklenku s rumem. Přiložil ji ke avým ústům a napil se z ní. „Jak to mám jen říct?“ hlesl do tmavého prostoru místnosti. „Vždyť Peter není žádný padouch, ale všichni ho tak budou brát a....“ odmlčel se, svůj pohled zabodl do tekutiny ve skleničce.

Nedokázala se pohnout. Jen přemýšlela jak to všechno bude. Co když Petera ovládne zase Octavius, nebo z něj bude padouch. Nebo ho tak budou všichni považovat. „Jak to mám všechno zvládnout, vždyť...“ odmlčela se. Více se zahleděla na oblohu posetou hvězdami. „Byl by snad schopný mne či někoho zabít?“ pustí nohy dolů podél střechy. „Budu ho muset třeba někdy zastavit? Zatknout?“ pěstí uhodila do střechy.

Sledoval jak se látka mění v přesnou barvu, kterou potřeboval. Pro sebe se usmál. Opatrně ji vzal do rukou a nesl za Tonym.

MJ vystřelila pavučinu a zhoupla se. Tak pokračovala celou cestu až ke Stark Toweru. Kde sešla pár schodů. Zříceně se posadila na gauč a čelo si opřela o dlaně. „Peter ještě nevyšel?“ optala se Tonyho. Spíše to znělo jako mumlání, kvůli obličeji opřeném v dlaních. „Pořád tam je“ hlesl a otočil se jejím směrem. „Přemýšlel jsem co řekneme ostatním. Spíše lidem“ sklopil pohled a sklenku s rumem položil na stůl.

„Já spíše přemýšlela jak se vše změní a jak to bude“ zvedla hlavu a tentokrát si ji opřela o opěradlo na gauči. „Vše se změní a už to nebude jako dřív“ přisedl si k ní Tony. „Přesně“ pokývla hlavou.

Místnost pohltilo světlo. V místnosti se objevil Peter se sklenkou v ruce, kde byla jaká si hmota. „Mám pro vás dva zprávy“ pokusil se o úsměv, ten mu však hned spadl. Nervózně se podrbal na zátylku a přešel blíž k nim. „Namíchal jsem to jak jsem to potřeboval, ale nemusí to vyjít“sklopil pohled na hmotu. „Ale za pokus nic nedáme“ zahleděl se jim do očí.

„Takže pokus vyšel nebo ne?“ nadzvedl jedno obočí Tony. „Petere nedávej nám falešnou naději“ zadržovala slzy, které ji štípaly v očích. Petera polilo horko. Sám si dával tak falešnou naději, že nevěděl ci je skutečnost a co zas jen jeho výmysl.

Zdravím. Jsem tu zas s novou částí. WTF už 73 kapitola. Jsem ráda, že se vám tato kniha stále líbí. Tento týden je pro mne tak trochu kritický, kvůli posledním testům z prvního pololetí a čas se mi krátí, takže nemám moc času na psaní😥

Snad se to brzy zlepší a budu více vydávat kapitol😉