Stop Bullying Me/Please KOREKCE

Mr. Stark I can't

Ned si začal dělat starosti o Petera. Ve škole se neukázal tak týden. Nebral mu mobil a neotevíral dveře.

Peter ležel na posteli. Jeho rány se tak trochu už zahojili. I jeho noha se uzdravila.

Po tom co přišel pozdě a udělalo se mu špatně se tam již neobjevil. Ani nebojoval. Zůstal doma.

Jeho zavřené oči, které směřovali do stropu. Tak dlouho čekal. A teď se rozhodl. Musí něco skončit. Zazvonil mu telefon u ucha. Otráveně otevřel oči a přečetl si operátora, který mu volá. Ned... Stálo na mobilním displeji. S povzdechem hovor zved.

Ned(N): Žiješ vůbdc?

Peter(P): Jo

N: Jdeš do školy?

P: Až zítra

N: Ale zítra není škola

Peter se zarazil. Vůbec nevěděl, že je dnes sobota. Mlčky koukal na zeď před ním.

P: No jo vlastně. Heleď musím, tak čau

Ukončil hovor dřív, než se s ním Ned rozloučil. Povzdechl si a vyhrabal se z postele. Hodiny ukazovali deset hodin ráno. Převlékl se do normálního oblečení a vešel do kuchyně. Vzal si z ledničky jogurt a sedl di na židli v kuchyni. Celou dobu přemýšlel nad něčím, co ho děsilo.

Chtěl se postavit Flashovi, ale jen jak si vzpomněla na dny kdy se mu bránil atd... Tuhle představu vyhnal z hlavy. "Musím se něčeho vzdát a to jsou mise" šeptl do tiché místnosti a zahleděl se na jogurt. Bílá hmota trochu odrážela jeho obrys. Zhluboka se nadechl a do úst si dal další dávku jogurtu.

Potom co svoji snídani dojedl se rozhodl vydat ke Stark Tower. Vyšel z budovi a ocitl se samozřejmně na hlučné ulici. Na hlavu si dal kaluci a šel. Pokračoval v cestě, než si všiml, že se osoba zastavila. Viděl mu pouze boty, jak koukal jen na zem. "To jsou nám ale věci. Pinďour Parker žije" zasmál se. Ten hlas hned Peter poznal. Byl to samozřejmně Flash. "Nech mě být" prosil jako vždy, ale teď snad i vrčel. "Co si to dovoluješ?" Flash úplně zuřel. Jeho ruka uhodila do zdi. Peter si sundal kapuci a zadíval se Flashovi do očí. "Nejsi můj šéf. Takže já si k tobě nic nedovoluji;" řekl a vysmekl se mu. "Nikam nejdeš" chytil ho za rukáv mikiny a přirazil ke zdi. Jedna rána do obličeje.

Peter nebyl až tak zcela zdráv. Tentokrát cítil, že se nemůže vzdát misí. Vždyť chrání lidi a třeba bude chránit i před takovými jako je Flash. "Co třeba, kdybychom si to jen vyřídili ve škole a né na ulici plné lidí" ukázal na hlučné okolí. Někteří se na ně dívali a jiní se to snažili přejít bez pohledu na ty dva. "Ne!!" zavrčel a uhodil ho do břicha.

On musel za Stakrem. Peter se ho snažil zbavit, ale nešlo to. Byl mu stále v patách. "Flashi, Nech! Mne! Být!" křikl a ohnal se. Vrazil mu pořádnou pěstí do obličeje až Flash spadl. Měl na pravém oku mozol. "Ty?!!" zavrčel, ale to už Peter utíkal pryč.

Jeho třesoucí tělo se opíralo o zeď jednoho domu poblíž Stark Toweru. Snažil se uklidnit a srovnat si myšlenky. Jeho třesoucí se noha, udělala krok vpřed. Váhavými kroky došel až k obří budově s velmi známým nápisem.

Počkal až ho oskenuje F.R.I.D.A.Y. a pustí dovnitř. Uslyšel hlas pana Starka jak ho vítal. "Emmm.... Pane Starku?" nejistě zavolal do místnosti a vyšel schody nahoru. "Co potřebuješ?" zeptal se. "No...." Peter se odmlčel. "Spěchám do své (dílny). Mohl bys tp tedy ze sebe vysoukat?" nahodil na něj tázavý výraz a došel k výtahu. "Končím. Já.... Prostě nemůž. Pane Starku já nemůžu!" skoro až brečel. Nevěděl proč se to muselo stát, co má dělat. Nic nevěděl a on mu přišel jako dobrý člověk na svěření a pomoci s vyřešením.

"A co nemůžeš?" zasekl se a pustil Peter do výtahu.