Stop Bullying Me/Please KOREKCE

Protilátka

Jeho tělo leželo na studené zemi místního mrakodrapu. Hill se k němu blížil s nožem v ruce.

„Vždyť ho zabije....“ vykřikne May. Happy ji hned objal a otočil pryč od televizní obrazovky. Sám však viděl děj, probíhající na střeše mrakodrapu.

Nemohl s ničím pohnout. Jeho tělo zkamenělo. Jeho pohled se tupě upíral před sebe. Viděl rozmazaně, kvůli přiotovřeným očí. Bojoval s každou minutou.

Otevřel oči, rxchle se posadil. Jeho pohled hned padl na objímající se May s Happym. Běžící televizi. Opatrně si sundal hadičku z úst. Víc se zadíval na obrazovku. „Co se stalo? Co je s Peterem?!“ křikne do pokoje. Tím vyleká jak Happyho, tak i May. „Tony.... Musíš mu pomoct, Hill ho jinak zabije“ vykřikne Happy. Bez jakrhokoliv přemýšlení se přetočí k okraji postele. Jeho chodidla se dotknou studené podlahy. Prudce se postaví, ale jeho slabé nohy se pouze začbou klepat, než zpět spadne na postel. „Musíte opatrně, jste pi operaci“ dojde  k němu May. „Nemůžu mu pomoct“ sklopí pohled.  May k němu otočí s chápavým pohledem. Vidí snad Petera naposledy? Naposledy se ho dotkly, objali? Slyšeli ho dýchat, tlouct srdce a cítit teplo?

Všichni situaci sledují s vyděšením a napětím. Moderátorka na vrtulníku nevěřícně sleduje situaci. Nemluví, jen to pozoruje. Její stisk mikrofonu povoluje. Upustí nakonec nechtěně mikrofon, který letí vzduchem. Bojuje di cestu k zemi.

Jeho žílami projede neskutečný, zvláštní pocit. Vlévá se nkvá tekunina. Která bojuje s náznaky látly v injekci. Peterova energie se začíná pomalu vracet. Mozek začne zas pracovat na plný obrátky. Myšlenky se mj však hned ztratí. Pohled zostří, ale pod jeho nařízen oči zas zavře. Pátrá v myšlenkách, vzpomínkách. Jako kdyby tam něco upustil, zapomněl na jednu z nejduležitějších vzpomínek, či přestal bojovat.

Hill se přiblíží. Ostří nože se dotkne Peterovi kůže na ruce. Jedna řezná rána má však v sibě mnoho. I na noži byla jiná látka. Měly zmást Peterův organizmus i protilátku. Ale neměli ho zabít. Hill...... To jméno je tak opakující. Ale co může býz víc opakující je šílený, nesnesitelný zvuk. Pískot v uších či upušt3ný mikrofon na zem.

Ten co držela moderátorka se řítil k zemi. Dopadal přesně před Petera a za Hilla. Prorážel vzduch. Výška, se zmírňovala. Podlaha mrakodrapu se přibližovala. Hledající Peter, nevědící o nové látce v krvi, přestával dýchat. Dusil se v masce, aniž by o tom věděl. Vše stichlo. Všichni pozorovali napínavý boj, který končil každou setinou minuty.

Ohromný pískavý, nesnesitelný zvuk dopadu mikrofonu na zem, zbůsobil věc, kterou všichni již odhodili.

Peter se probral. Přestal pátrat v něčem, co bylo v jeho hlavě. Prudce otevřel oči. Rychle se pisadil a hned se pokoušel zacpat si uši, dlaňmi.

Protilátka se vlila do krve a neznámou látku omezila. I
tak byl stále Peter zranitelný a slabý po dvouch látkách. Jeho rivnováha nebyla stálá. Kimácel se mírně sem a tam. V mozku mu pískalo. Tak jako v uších od zvuku dopadu milrofonu.