Stop Bullying Me/Please KOREKCE

Halloween

Peter procházel kolem výloh. Uběhli už tři měsíce. Zatím se choval jako normální. Trvalo než to Starkovi vysvětlil.

Všude byly halloweenské výzdoby. Musel se pro sebe pousmát. Pár menších dětí již běhalo v kostýmech. Jejich maminky je napomínaly, ale i tak je nechaly.

Víc si utáhl šálu a přidal na kroku. Noviny a i v televizi přestali psát, povídat o tom, že Spider-man toho nechal.

Silný vítr mu čechral krátké hnědé mírně kudrnaté vlasy. Na obloze svítilo slunce. Normální nádherný podzimní den. Opravdu bylo nádherně jak ukončit říjen.

Na obloze proletěl Stark. Adi měli nový případ. Někdy to Peterovi chybělo, ale nemohl. Byl už normální kluk z Queensu.

U jedné výlohy se zastavil. Byl to obchod kam chodil jak s rodiči, tak i s tetou May a strýčkem Benem.

Sklopil pohled, ale i tak ho hned zvedl. Zadíval se na svůj odraz. Přešel blíž.

Byl slyšrt smích dětí. „Mami.....že můžu“ udělal smutné oči. Čekal opačnou odpověď. „Petere, víš co jsem ti už několikrát říkala“ Peter sklopil hlavu. „Ale s tatínkem jsme se rozhodli, že můžeš“ usmála se. „Děkuji, moc vážně moc děkuji“ objal je. Hned odběhl do pkoje. Ze skříně vyndal svůj kostým. Šel za upíra.

„Ahoj Nede“ mávl na svého kamaráda. „Petere, tě pustili?“ zasmál se, hned ho objal. Ned šel za Franksteina. „Jsme fakt suoer dvojka“ zakroutio v smíchi hlavou Ned. „To my vždy. Kámoši navždy“ nastavil Peter pěst. „Přesně“ ťukli si.

Další rok a Halloween. Tentokrát šel Peter za Iron-mana. Usmíval se. Vyběhl ze dveří a doběhl k Nedovi. Ten šel tentokrát za dýni. „Si sis mohl vzít taky jiný kostým“ šťouchl do něj mírně Leter. „Hele. A ty originální“ neodpustil si připomínku Ned. „To máš pravdu“ rozesmáli se.

Další rok byl již u May a Bena. Rodiče byli mrtví a on slavil první Halloween a Vánice bez nich. Vyšel jako vždy ze dveří. Hlavu sklopenou. „Lae notak, je Halloween“ objal ho Ned. „Já vím, lae je to tak jiný“ pokusil sr o úsměv. „To přežijeme“ pustil ho a oba se rozešli. Peter šel za vědce, napočest ridičům a Ned za zombika. „Nechodí zombíci pomalu?“ rozběh lse Peter. „Možná ti ve filnu. Já jsem super zombie“ zasmáli se. Každý rok byla zábava.

Peterovi ukápla slza. Tolik hezkých vzpomínek. Kolem tohohle obchodu chodíval jak s Nedem, rodiči, May a Benem. Teď ho však zavíraly. Spíš chtěli. Tolil vzpomínrk a přitom se nedají rozpustit. Zatřásl hlavlu a šel dál. Vzal to jinou cestou. Udělal si menší procházku. Došel na menší vršek. Bylo to mírně az městem. Na tom vršku byla louka a malý les. Stál tu dům. Nazývali ho občané strašidelným domem. Už tu nikdo nebydlel. Byl to dům Peterových rodičů, dědictví a vše připadlo Peterovi, ale muselo mu být osmnáct. Což mu ještě nebylo. Jeho dech se zastavil. Oči mu začali tikat. Vzpomínky nabíraly proud. Jeho tělo se vznášelo a nohy se propadaly do zěmě.

Mám tu Halloweenský sleciál. Snad se líbí.

Jinak pokračování příště....

Pokud by jste chtěli si přečíst příběh, jak se Peter stal Spider-manem a jeho další zážitky. Napište mi to do komentářů a já bych tu knihu vydala co nejdřív.

Užijte si Halloween 31/10 2019

👻🎃💀 I love Halloween and Christmas🎄👼🎅