Stop Bullying Me/Please KOREKCE

Park

Ležel v posteli a sledoval strop. Hlavou mu vrtala jedna nemilá věc, tou byl Oktobus. Proč šel po jeho rodičích, je opravdu ten pravý důvod, co je napsaný v jeho složce?

Na mobil mu přišla esemeska. Psal mu zrovna Ned. Nepamatoval si ani kdy se takhle či normálně bavili.

P(Peter): Ahoj, co se děje?
N(Ned): Chtěl jsem se zeptat koho zveš na ten ples?

Peterovi se zastavil svět. Úplně na to zapomněl.

P: No já... Ještě nikoho
N: Aha, no já jdu s Betty, moc hezkých holek už není volných
P: Já na ten ples asi nepůjdu

Neměl náladu. Navíc tam byl až moc Ottovi na očích.

N: To je škoda
P: ....

Chtěl mu něco napsat, ale už nevěděl co. Mobil položil na postel. Nasadil masku a už chtěl vyskočit z okna. Ale na poslední krok se zastavil. Sundal masku, hodil ji do rohu místnosti. Náramky si sundal z rukou. Odhodil je do rohu místnosti.

Nevěděl co ho ti popadlo, ale připadal si jako zbabělec.

Oknem vylezl. Tentokrát jako by to chtěl udělat normální kluk. Moc na výběr neměl. Slezl až dolů. Hned se připojil do chůze.

Zamířil do parku, vítr si pohrával s jeho vlasy. Venku panovala tma. Pouliční lampy svítily, ozařovaly tak nějaký menší okruh kolem nic. V parku jich bylo méně než ve městě. Opřel se o kmen stromu. Pozoroval létající listí, které poponášel vítr. Odleskly na hladině jezírka od měsíce a tisíce hvězd, které zářili na nebi se v něm spolu s měsícem odrážely. Tuto nádheru utnul jeden hlas. Až moc známý. Tichý, něžný, Peterovi zabrněla hlava. Ten hlas, jako kdyby mu protrhl srdce na skrz. „Promiň, že ruším, ale..." otočil se. „Ahoj MJ" usmál se. Úsměv ani nehrál, koutky úst se mu rozšířily do velkého úsměvu, hned jak ji spatřil. „Co potřebuješ?" optal se. „Já jen, že me mít skupinový projekt. Nebyl jsi dnes ve škole, takže nás učitel dal dohromady. Ned je s Betty" sklopila pohled k zemi. Peter táhl své ruce dozadu. Měl nutkání ji hlavu zvednout, podívat se do těch zářící očí. Chtěl je vidět, bylo to pro něj spoustu hodin, než znova zvedla pohled k němu.

„Vždy se tu takhle večer procházím, takže jsem na tebe narazila a musela ti to zdělit" snažila se o úsměv. Bylo vidět, že je nervózní. „To..." chtěl ji nějak uklidnit, ale zahlédl Oktobuse. Mířil si to k nim. „Promiň, bude lepší když se odemne budeš držet dál" položil ji ruku na rameno.

„Ale proč?" otočila se tím směrem kam koukal. Hned jak uviděla muže se čtyřma chapadly z kovu, schovala se za Petera. „Běž..." šeptl k ní a sám se plížil pryč. Kovové chapadla odrážela světlo z lampy vedle Otta.

Peter si zakryl oči, v ten moment, co neviděl, Oktobus popadl MJ pod krkem a přitáhl si ji blíž. „Vylez Petere" zasmál se. „Mám tu rvou holku" další smích. Peter se zarazil. Je pravda, že se na MJ díval dnes jinak než na kamarádku, proto po těchto slovech zčervenal. Neměl u sebe náramky, ani oblek. Byl napospas sám sobě. Byl v pasti a ke všemu měl Oktobus za rukojného MJ.

Tak co, jak toto skončí? Jo napadlo mne pár nových příběhů. Na pinterestu jsem našla pár plakátu vytvořených na Spider-mana. Takže bych chystala nové knížky. Jinak asi budu pročisťovat tento můj účet. A uvidím, jaké příběhy nechám. Jinak jstw se rozhodli minulo pro a) a B). Což znamená, že bych měla dát dokončující konec této knihy a aby to bylo, musí tato kniha dosáhnout do té doby 4K. Tak jsem na vás zvědavá. Možná bych to i vydala bez toho, ale ráda bych toto číslo u této knihy viděla.

Jinak další otázka.

Kolik slov by měla mít dpolňující konec?

A) 1000 (a i víc. Prostě přes tisíc)
B) 2000 (a něco)
C) 3000 (a něco)
D) 4000 (a něco)

Je to jen na vás.

Vaše Ver💋