Stop Bullying Me/Please KOREKCE

Pád

„Uteč, tak slyšíš. Utíkej“ křičela žena. „Ne mami, nikam nejdu“ odporoval ji její syn. „Petere jdi. Musíš přržít, musíš. Jdu za tetou, tak běž“ křikl muž na chlapce. Kluk odstoupil od obou dál. „T-t-to nejde, mami, tati prosím“ prosil. Jeden z mužů zmáčkl spoušť u pistole. Kulka zasáhla jeho otce, který se skácel k zemi. „Tati!!!“ křičel než uslyšel další výstřel. „Mami!!!“ slzy mu tekli proudem. „Teď ty. Radši tě schodíme. To je jiná“ zasmál se muž.

Peter se nemohl přestat dívat do obličeje toho muže. „Kris Hill, ty si mi zabil rodiče“ vykřikl. Stark se snažil dostat dovnitř. Když tam konečně byl, začal hledat Petera. „Správně chlapče. Tvůj otec s matkou měli něco co máš teď ty. Ten projekt a nechám tě žít“ další vzpomínka.

„Petere tenhle náš projekt nám může zničit rodinu. Slib mi, ať se děje cokoliv ty ho uchráníš. Jsi silnější než my oba s tatínkem“ podala mu papíry. „Ano mamy“ objal je oba dva. Jeli autem, když se ozvala rána. Jeho otec prudce zastavil auto. Pak se k nim přiřítili ti muži. Popadli je a odnesli sem. Ke starému metru a nemocnici. Hill chtěl ten projekt, ale odmítli, proto je zastřelil. Peter po tom utekl pryč i s tím projektem.

„Nedám ti ho“ podíval se mu zpříma do očí. „Nikdy ho nedám z rukou ani z krvavých či mrtvých. Vše si radši vezmu do hrobu.!“ křikl po něm. „Fajn. Před několika lety jsem ti slíbil pád, tak se ho dnes dočkáš. Proč střílet, že?“ zasmál se. Muži co ho drželi ho nahli až k okraji. Taková vejška a pořádnej pád dolů.

Stark prolezl všechny. Až když se ozval hlas z venku. „Měl bys něco vidět“ furt se to ozývalo. Tony tedy vyšel zas ven. Nikdo tam nebyl až na nahrávku. Díval se kolem sebe.

„Schoďte ho!!!“ křikl kdosi nahoře. Stark zvedl pohled. Viděl jak ho pouštějí.

Jejich ruce pustili Peterovy paže. Jemně do něk drcli, aby sletěl, ale díky své síle se držel. Proud myšlenek nabýval.

Malý kluk zůstal stát. Všichni křičeli a utíkali. Před něj si stoupl obří robot. Robotický Iron-man. „Kde je Peter? Petere!! Pojď sem!!“ křičela jeho matka na malého kluka stojící proti velkému robotu. Natáhl ruku. Vedle něj se postavil Iron-man neboli Tony Stark.  Vystřelil a robota zneškodnil. „Dobra práce kluku“ řekl než odletěl. „Mami, tati viděli jste to" zasmál se Peter. Sundal si Iron-manovu masku z hlavy. Objal oba rodiče a přitom se usmíval.

„Tak už ho schoďte“ rozkázal Klaus. Muži ho vzali a odřízli od pevniny. Teď byl ve vzduchu. Ruce svázané zezadu. Čekal až ho schodí. Netrvalo to dlouho. Muži ho pustili a Peter se řítil vstříc tvrdé zemi a vzpomínkám.

Odcházeli od tety, když zahlédl ty chalapy. Jeho. Klause jak nasdá do auta. Neřekl to, jelikož mu to nepřišlo podezřené. Po tom co se tehdy stalo věděl, že i maličkost je důkežitá. Utíkal malýma temnýma uličkama, které znal z paměti. Někdy utekl  z laborky, vědeckého centra atd... Znal toho dost na svůj věk. Není divu, že je tak chytrý. Druhý Tony.

Když padal, snažil si rozvázat ruce. Zavřel oči a dál vzpomínal. Věděl že tam je Tony, že nemůže kvůli načasované bombě zvlétnout. Jinak by to zabilo oba. Záchrana pro nic.

Klečel u svého strýčka. Brečel. Strýčkovo tělo bylo od krve, jak ho ten zloděj střelil a Peter zareagoval pozdě. Měl ty svoje smysly, ale byl naštvaný a tak to neřešil. Chyba to byla. „Strýčku“ brečel. „Petere posloucej. S velkou silou přichází velká zodpovědnost, pamatuj si to“ řekl mu kašlavým hlasem. „Ano budu“ opětouval mu úsměv. „Nezapomeň, že jsi silný, přežiješ i nemožné“ zase se usmál. Mlčky kývl na souhlas. „Ukaž světu co umíš. Oni většinou nevidí, tak jim to musíš ukázat a přesvědčit. Máš na víc než tvý rodiče“ po těchto slovech vydechl nalosled. Lidé chodili kolem a nevšímali si jich.

Otevřel oči a usmál se. Tony to viděl, ale i tak s tím nebyl smířený jako Peter.