Stop Bullying Me/Please KOREKCE

Nová MJ

Probrali se do dalšího dne. MJ jen jak měla u sebe Petera zapomněla na všechny ty špatné věci. Žádná škola. Ale bohužel Peter měl domluvenou schůzku s Nedem a nechtěl ji zase rušit. „Já to chápu“ řekla a pohaldila ho po tváři. „Dobře“ políbil ji ruce a odešel. Nechal ji tam.

Musela zůstam u Petera doma, jelikož pořád měla noční můry, šílela z toho. Nemohla ani jít domů. Klepaly se jí ruce a neměla žádnou pro to výmluvu či lež. May odcházela do práce a MJ tam zůstala sama. Seděl na Peterově židli.

Přemýšlela, pohupovala se. Když v tom ji spadla tužka. Skutálela se až ke skříni. Nechtělo se jí stávat, ale musela. Zabolelo ji zápěstí., chytla se za něj. Všimla si, že zápěstí je jiné. Jako kdyby tam něco měla. Ze srandy zkusila trik, co používal Peter.

Vystřelila pavučinu a tužku tak k sobě přitáhla. Nevěřila svým vlastním očím. Ale zápěstí ji až moc bolelo. Proto vytáhla ze stolu Peterův deník. Spíš zápisky, po tom co ho kousl pavouk.

Po použití sítě, bolí moc zápěstí, proto jsem vymyslel takové metače pavučin a k tomu složení na vyrobené sítě. Zápěstí díky tomu nebolí. Používám to pouze v případě, že je nutno. A jen když vím, že to zabere.

Odložila zápisky. Z pod jeho postele vytáhla kufřík. Měla stejné schopnosti tak jako on.

Začala kreslit náčrt jejího obleku. Ale nakonec skončila u věcí jako je normlání oblečení.

Když ale na něco konečně přišla, teď zbývalo jen vymyslet něco jako má Peter a metače.

Skončila u náčrtu nármaků, které by tak mohly sloužit jako i metače po přeměně na oblek. Jinak by v normálu vypadali normálně.

Pomalu a jistě vymalovávala barvy obleku a náramků. K tomu vymyslela ještě jeden. Pro případ kdyby něco. Oblek si rychle vytvořila, tak jako oblečení na normální nošení. Rovnou se do něj převlékla. Dodělávala zrovna svůj oblek, když přišel Peter. „MJ, jsem tady“ houkl a otevřel dveře. Když ji našel u toho jak si něco vyrábí, podivyl se. „Co to děláš?“  zeptal se. „Získala jsem schopnosti jako ty. Ken si šiju oblek, potřebovala bych pomoct, s těmi metači pavučin, že by byly jako nármaky“ ukázal mu náčrty. „Pomůžu ti“ usmál se. Ani se nemusel ptát jak. Věděl, že ta látka je stejná. Jen měla jiné stavy než Peter.

Když konečně měli vše hotové, Peter ji ukázal jak na pavučiny. Byl jiná, změnila se a přitom to byla pořád ta stejná MJ.

„Zítra se dáme do tréninku, když už chceš být hrdinka“ usmál se. „Dobře“ naklonila se k němu. „Ale slib mi, že mne budeš šetřit“ zasmála se a zase se odtáhla. „Slibuju“ řekl a uklidil její oblek s oblečením do skříně.

Tak je tu šestá, mne to tak baví.

No nic. Chtěla bych tuto kapitolu věnovat tomvoseck_221, jo a omlouvá se, ale název knihy nezměním. Když jsem ho psala, měla jsem v mysli to, že to bude taková ani ne šikana. Ale má to tak vyjadřovat. No ale snažím se o dobrý konec. Vlastně se to snažím zlepšit, ale ani nevím jaký dám konec😅

No nic. Mějte se😘👑