Living the dream-CZ

90.Díl

Když jsem vylezla, omotala jsem si ručník kolem těla a udělala si turban na hlavě. Vyšla jsem z koupelny a viděla jak Loki spí na posteli, oblékla jsem si Harryho tričko a kratasy, pak jsem zaslechla zvonek u dveří, běžela jsem se podívat kdo zvonil, když jsem ale otevřela dveře nikdo tam nebyl, jen dole před dveřmi ležela kytice růží. První co mě napadlo bylo , že květiny byly od Harryho, možná bych raději uvítala kdyby se mi ozval přes mobil, ale ta obrovská kytice mi udělala úsměv na tváři , byla překrásná ale nebyl na ní žádný lístek, doufala jsem že jsou vážně od Harryho a že to nebyl nějaký omyl. Raději jsem Harrymu ani nepsala, co když vážně nejsou od něj, potom co mi řekl. Byla jsem rozhozená myšlenkami od koho by ty květiny byly. Šla jsem je dát do vázy s vodou a dala je na pult v kuchyni. Poté jsem šla zpátky do pokoje , z toho trička jsem cítila jeho vůni, představila jsem si jak tu ležíme, jak mám hlavu položenou na jeho hrudníku a slyším jeho srdce. Jen při pomyšlení na to jak mě líbá a hladí po vlasech jsem měla motýlky v břiše. Lehla jsem si do postele a snažila se usnout.

Harryho pohled.

Ráno  mě probudila vůně slaniny, moje první myšlenky byly takové že jsem si přál vidět El jak stojí v kuchyni v šortkách a mém tričku, usmívá se a vítá mě. Jsem kretén , to co jsem jí včera řekl, byl jsem mimo, bylo toho moc a vím že jsem to myslel vážně, ale sakra  taky vím že bez ní žít prostě nemůžu, dává mému životu smysl a nechci o ní přijít jen kvůli myšlenkám jaký mám. Sama řekla že musím začít nový život, nějak se vzchopit a co jsem udělal? Pravý opak. Nemohl jsem skoro ani vstát po včerejší noci s Niallem jsem toho hrozně vypil, měl jsem pocit jako bych už nemohl dál žít, ale vím že El měla pravdu. Když jsem došel do kuchyně Niall už seděl u stolu a cpal se jídlem.

"Vem si nebo na tebe nic nezbyde."-řekl a nahodil ironický úsměv.

Dnes je to lepší, včerejšek byl prostě na hovno. Pořád jsem cítil divnou tíhu na srdci a jako bych se nemohl pořádně nadechnout, ale věděl jsem že musím nějak pokračovat. Sedl jsem si a začal jíst.

"Co budeme dělat?"-zeptal se Niall a já věděl že nemyslí dnešek.

"Já nevím, musíme se nějak dohodnout, zda chcete pokračovat, nebo začít žít úplně jinak, pochopím obojí, bez Liama to prostě nebude ono."-odpověděl jsem mu z kamenným výrazem.

"Když já si neumím představit svůj život jinak než se skupinou."-řekl Niall a já se nad jeho slovy zamyslel.

Také jsem nikdy nepřemýšlel nad tím co bych dělal kdyby se něco stalo, možná proto že jsem nikdy nepočítal s tím že by byl tak rychlý konec. Určitě bych šel pracovat, možná i sólový zpěvák kdyby kluci už nechtěli pracovat, i když jsem z toho měl divný pocit dát se na cestu téhle kariéry, když vím jaké to bylo když jsme byli všichni spolu.

"Já taky ne."-odpověděl jsem mu na jeho větu.

Zase jsem se zamyslel nad věcmi co se staly. Chybí mi ten pocit být s ní v jednom domě.

"Dnes zavolám Zaynovi a Louisovi, měli by jsme se domluvit na tom co se bude ted dít."-řekl Niall a mě se udělal knedlík v krku.

"Ok"-odpověděl jsem.

"Měl bych jít."

 „Víš přemýšlel jsem nad tím co jsi mi včera řekl a možná by jsi jí měl dát čas a né to na ní vychrlit."-řekl Niall čímž mě zmátl.

"Ale včera jsi říkal."

 „Vím co jsem říkal, ale víš jak , ted je určitě zmatená tím co jsi jí řekl."-odpověděl.

"Právě proto by měla vědět že jsem to tak nemyslel a že jí miluju."

 „Jak myslíš"-řekl a tvářil se jako bych dělal chybu.

 Možná má pravdu, to jak jsem se včera choval a to co jí řekl, na jednu stranu je lepší že je beze mě, ty věci ohledně skupiny a ted do toho ta věc s Liamem, vše by jí to jen připomínalo možná bych jí měl dát čas, ale co když si najde někoho jinýho, sakra jen to pomyšlení že se jí někdo dotýká, že jí někdo rozesmívá mě ničí. Chci aby byla štastná, tak proč si jí nedokážu představit s někým jiným. Šel jsem nahoru a převlíkl se do svého starého oblečení, ani jsem nepřemýšlel  na to jak bylo venku vzal jsem si na sebe oblíbené černé kalhoty s bílým tričkem a hodil na sebe černou bundu s černou beanie. Šel jsem po schodech dolů  a rozloučil se s Niallem. Chtěl jsem jít za El, ale nevěděl jsem co bych jí řekl, zda by stačila omluva, ale co když se tohle prostě mělo stát a já jí mám dát čas na lepší život s někým koho nezná celý svět s někým kdo by pro ní byl nejlepším kamarádem, ale zároven přítelem, tím kdo by se k ní choval tak jak si zaslouží kdo by jí nosil kytky a každý den by jí připomenul jak nádherná je. Ona věděla že jí miluju a věděla že jsem špatný ve vylejvání citů a podobným romantických blbostí, ale možná kdybych jí to říkal, byla by si víc jistá že jí miluju a že bez ní nemůžu být ani den. Šel jsem ulicí a opět vyndal prstýnek co jsem jí chtěl dát. Nevím co mě přimělo k tomu jí ho koupit, vždycky jsem byl jiný, občas jsem se snažil zapůsobit na dívku snů, ale taky tu byly éry kdy jsem se k holkám choval jako debil a tohle období se zřejmě táhlo až do doby než jsem potkal El a ve chvíli kdy jsme byli odloučený jsem se zase choval jako kretén, kdybych jen věděl že tu pro mě El celou dobu byla, že čekala. Právě v tu chvíli tu byl Liam, to on za ní jel a právě díky tomu jak jsem to posral, se do něj zamilovala. Věděl jsem že ho měla ráda od začátku, ale taky vím že měla ráda mě a že mi to celou dobu připomínala, hlavně v Praze dala přednost mě. Ale Liam tu pro ní byl ve všech chvílích, jel za ní dálku jen aby jí udělal štastnou a já? Já jsem se jak nějaký zkurvený idiot snažil zapomenout myšlenkami s jinýma. Sakra nic , nikdy a nikdo by mě nedonutil na El zapomenout. Ale ted je ta chvíle kdybych jí měl dát prostor, určitě je na mě naštvaná. Kopl jsem do kamene a šel ulicí dál, díval jsem se pod sebe na zem a snažil se nemyslet na to co právě dělá.

Pohled El.

Když jsem se ráno probudila, cítila jsem prázdnotu na druhé straně postele, žádná zmuchlaná peřina ani jeho ruka kolem mého pasu. Už jen vůně z jeho trička, mě přiměla na něj myslet. Pokud mi nevolal, nepsal a nesnažil se omluvit, tak to myslel vážně. A já celou dobu doufala že přijde, že se omluví a já i přes to co řekl mu skočím do náručí a už niky ho nepustím. V hrudníku jako by se mi dělala díra a já začínala cítit prázdnotu jako tenkrát když mě opustil. Ale tentokrát tu nebyl Liam aby mi z toho pomohl, nebyla tu ani Niky ani mamka, byla jsem tu jen já a Loki, který ještě spal. Nechtěla jsem zase spadnout do depresí a probrečet celou tu dobu. Včerejšek byl  nejhorší v mém životě a já chci začít znovu. I přes ten pocit že na to budu sama, jsem se musela nějak přenést. Na dnešek jsem měla domluvené hlídání, tentokrát to ,ale nebyly holky, ale někdo nový. Byla jsem ráda , brala jsem to jako odreagování od včerejška a celkově  bylo to pro mě lepší. Oblékla jsem si tedy kalhoty s bílým svetrem a bundou, přece jen zima se blížila. Šla jsem do kuchyně a Lokimu nasypala granule, sama jsem si pak vzala něco malého k snídani, podívala jsem se na květiny a usmála se nad myšlenkou od koho tedy jsou. Poté jsem vyšla z domu a nasedla do auta, jela jsem směrem k domu s adresou kterou mi poslaly rodiče dětí.