Living the dream-CZ

57.Díl

„Jak se vůbec cítíš?"- zeptala jsem se.

"Po pravdě už je to lepší než to bylo."- odpověděl a  usmál se.

"Tak to jsem ráda."- řekla jsem a pohladila Lokiho.

Snažila jsem se přemýšlet o tom co bude dál až zase odjedou. Po chvilce jsem se usmála.

"Copak to bylo?"- zeptal se Harry."

Mlčela jsem a nevnímala jeho hlas.

"El?"-opět na mě promluvil.

"Promin, říkal jsi něco?"- odpověděla jsem.

"Vlastně nic."- řekl a usmál se.

"Jen jsem přemýšlela."- odpověděla jsem.

"Jen to jak jsi se usmála."- řekl

"Jen si říkám, že na tom vlastně nejsem tak špatně, že kolik holek by si přálo být na mém místě a já si toho vlastně nevážím."- řekla jsem.

"Ale El, tak to není, nemohla jsi vědět jakým směrem věci půjdou"-řekl.

"To máš pravdu, ale přeci jenom je na tom i něco hezkého, nikdy jsem si nemyslela, že obyčejná holka jako já by dokázala potkat tak skvělé kluky a hlavně se s nimi přátelit a to všechno."- jak jsem to dořekla Harry se začal smát.

„Co je?"-zeptala jsem se  

 „Ale nic, jen jsi to hezky řekla to „A to všechno"- řekl a zase se usmál.

"Však víš jak to myslím, nechtěla jsem to rozebírat do detailů."

 „No jasně."- řekl a přestal se smát.

Položila jsem si hlavu na jeho rameno.

"Chybí mi některé chvíle."- řekla jsem a bylo mi jedno, jestli nás to zavede k dalšímu tématu.

 Harry se na mě podíval a usmál se.

"Co se ti jako první vybaví?"- zeptal se mě.

A já hned věděla co, ale nevěděla jsem jestli mu to mám říct, ale co na ničem už nezáleželo.

"Po pravdě, první co se mi vybaví když tě vidím, je to když jsem šla do té koupelny tenkrát na hotelu a ty jsi tam stál jen ve spodním prádle."- podívala jsem se na něj a zasmála se.

Harry trochu zčervenal, pak se na měpodíval a pousmál se.

" A co se vybaví jako první tobě?„ - zeptala jsem se zase já jeho.

"No po pravdě, jsem si myslel že to bude nějaká hezká vzpomínka, ale první co se mi vybaví když tě vidím, je to jak jsi si mě nepamatovala, jak jsme byli  v té nemocnici a ty jsi se na mě dívala s očima které byli naprosto prázdné. "- když to dořekl, úplně mi ztuhl úsměv ve tváři.

Podívala jsem se do země a říkala si, proč jsem tuhle konverzaci vůbec začala, říkala jsem si, čím bych měla odvrátit tuhle konverzaci. Pak jsem se na něj podívala a chytla ho za ruku. Prohlížela jsem si jeho prstýnek co měl na prostředníčku a náramky co měl na ruce, bylo to krásné, ta chvíle s ním kdy o nic nešlo. Nechtěla jsem mu ubližovat, ani jsem nevěděla jestli zrovna ta chvíle kdy tam sedíme , podíváme si a dotýkáme se, mu neubližuje. Asi jsem byla moc sobecká a starala se o sebe a o svoje pocity, než aby mě napadlo chovat se k němu normálně. Ale pro mě byl oporou už od začátku. Chvilku jsme tam seděli a dívali se na les. Když už byla skoro tma, vstali jsme a šli domů. Po cestě jsme blbli s Lokim, myslela jsem si, že když Harry bude vědět že je od Liama, že se k němu nebude chovat tak hezky, ale asi to tak nebral. Byl to hezký zbytek večera, neuvědomovala jsem si že doma mě čeká Liam s kluky. Když jsme došli domů, otevřela jsem dveře a zjistila, že Paul spí na gauči, televize byla zapnutá, Niall se Zaynem spali hned vedle. Nikde jsem ale neviděla Louise s Liamem. Pomalu a potichu jsme vešli dovnitř a zavřeli dveře, Lokiho jsem pustila a hned utíkal nahoru do mého pokoje. Šla jsem do kuchyně, Harry šel za mnou.