Living the dream-CZ

42.Díl

Pohled Nialla

Od té doby co jsme odjeli z Prahy, jsem měl zvláštní pocit, atmosféra mezi kluky byla zvláštní. Pořád jsem si v hlavě přemítal věci co se stali. Hlavně to co se stalo v tom aquaparku, nikdy jsem nikoho neviděl v takovém stavu jako byla El. V tu chvíli jsem o ní měl strach. Potom to tak rychle uteklo a nastalo loučení, je to skvělá dívka nikdy jsem nikoho takového nepotkal. Pak jsem se zamyslel nad tím, kdo všechno k ní něco cítí, na Liamovi to bylo vidět už od začátku, ale pak se do toho připletl Harry, nikdy to nebyl takový ten typ na závazky a dlouhodobé vztahy, ale najednou jako bych mu v očích viděl naději. Jen co jsme přiletěli není sám sebou. Změnil se, jako by se z něj stal někdo jiný, ten starý Harry mi chybí. Od té doby jsem byl párkrát se Zaynem venku, jednou to bylo když šli zrovna s Perrie do kina, pozvali mě. Bylo mi to pitomý, oni dva a do toho já? Ale tak měl jsem tam svůj popcorn s colou a bylo mi fajn. Poslední dobou přemýšlím nad tím, že každý z kluků už s někým chodil. Nebo spíš byl zamilovaný, ale já? Dřív mi to tolik nevadilo, ale ted? Když se podívám na Zayna, jak se dívá na Perrie, chci potkat takovou dívku na kterou bych se díval tak jako Zayn na Perrie. Je to kouzelný, přemýšlel jsem nad tím, proč jsem ještě tu pravou nepotkal. Jestli nedělám někde chybu, vím nejsem kluk k pohledání. Ale každý si zaslouží být milován, chtěl bych mít takovou holku, která by pro mě chtěla umřít, chtěl bych zažít takovou tu pravou lásku. Poslouchat mě kluci asi se mi začnou smát, ale tak není na tom nic špatného, milovat. Horší je najít si tu pravou. Když jsem chtěl ale nějakou poznat bylo to těžké, vždycky jsem si přál aby mou holkou byla jedna z fanynek, ale když to byly fanynky typu, že mě chtěli jen díky slávě aby všem mohli říct že chodí s Niallem Horanem. Zkrátka jsem to vzdal, nakonec jsem chtěl holku která mě nezná, která o mě nikdy neslyšela , věděl jsem že to bude hodně těžké. Ale chci  aby to tak bylo, vím že taková bude ta pravá.

Pohled Zayna

Jen co jsme přijeli byl jsem nejštastnějším člověkem, na letišti mě přivítala Perrie, tolik mi chyběla. Byla snad ještě krásnější než před tím. Když se usmála, docházel mi dech, byla prostě perfektní, její oči, její vlasy, její hlas a její smysl pro humor. Připadal jsem si jako bych měl to nejcennější na světě. Od příletu jsme spolu trávili většinu času, vyprávěla mi o jejich koncertě na kterém jsem nemohl být , mrzelo mě to žádný koncert jsem ještě nezmeškal. Jelikož měla narozeniny, které jsem také zmeškal. Koupil jsem jí dárek, věděl jsem co přesně jí koupit a že z toho bude mít radost. Řekl jsem jí at se posadí, ale ona se na mě koukla takovým zvláštním pohledem. 

"Jen se posad mám pro tebe překvapení."

Perrie si sedla a usmála se, vyšel jsem z domu a šel za něj, kde jsem měl schovanou velkou krabici, tu jsem otevřel a vyndal ho. Šel jsem do domu, pomalu jsem přišel k Perrie, stále měla zavřené oči.

"Ted, dej ruce před sebe"- řekl jsem.

"Dobře"-dořekla a začala se smát.

Jakmile dala uce před sebe, dal jsem jí ho do ruky. Otevřela oči.

"Pane bože ten je úžasný, jak? kde? Miluji tě zlato."- řekla.

"Věděl jsem ,že ti to udělá radost."-řekl jsem ,sedl si vedle ní a políbil jí.

"Jak mu budeme říkat?"-zeptal jsem se.

"Milovala jsem příběh o Akitě Inu a když jsem viděla ten film podle příběhu, zamilovala jsem se do toho jména. Chci aby se jmenoval Hatchi" 

„Hatchi?"-zeptal jsem se. 

Perrie se na mě ale podívala psíma očima a našpulila rty.

"Jasně Hatchi je skvělý jméno."-jak jsme dořekl, Perrie mě objala a políbila mě.

Začala se s malým pejskem mazlit, vypadala s ním dokonale, jako dítě co dostane dárek které si vždycky přálo. Byl jsem nejštastnější na světě. Dny utíkaly, věděl jsem že je něco s Niallem, v poslední době mi přišel zamyšlený jakoby nebyl sám sebou, chtěli jsme ho vytáhnout ven, tak jsme ho pozvali do kina. Ale i tam mi přišel jako tělo bez duše. Snažil jsem se si s ním o tom promluvit, ale odmítal. Zase jsem ho nechtěl zavalit otázkami, pokud mi to chce říct tak příjde. Znám ho až moc dobře.