Living the dream-CZ

21.Díl

Z pohledu Harryho

Po sbalení všech věcí jsme konečně dojeli na letiště, už jsem chtěl být co nejrychleji pryč ale na naše neštěstí měl náš let zpoždění, takže paráda. Všechno mi jí tu připomínalo, kdybych alespon věděl kde bydlí , mohl jsem za ní jet a rozloučit se, ale možná měli kluci pravdu, pokud by to znamenalo bolest kterou by dnes musela obstát tak je to dobře, že odjela už včera. Na víc, potom co jsme dnes brzy ráno podepsali tu smlouvu. Říkám si proč, příjde mi, že si s námi dělají co chtějí a mi je posloucháme jako malí psi. Už mě to nebaví, to věčné přetvařování a lži kolem toho všeho, ale jak se mám bránit, pokud by jsme s tím nesouhlasili všichni managment by nás zničil. Musel jsem se jít projít, koukal jsem jak ostatní letadla odlétají a vzpomínal na El. Když už jsem chtěl odejít, všiml jsem si nějaké dívky co stojí asi 50 metrů ode mě. Byla to ona, nemohl jsem tomu uvěřit, ona tam opravdu stála, úplně ve mně zamrazilo, utíkala ke mně a měla slzy v očích, nemohl jsem tomu uvěřit, skočila mi do náručí a všechno řekla. Byl jsem tak štastný, ona si vzpomněla. Celou tu dobu jsem si to přál, ale co ted? Ted když se neuvidíme nejmín 2-3 roky. To nevydržím, nemůžu jí to říct, ale bylo by to k ní nefér, koukala na mě se slzami v očích, když jsem jí to řekl rozplakala se ještě více, bylo mi na nic, chtěl jsem to všechno vrátit zpátky ale oba jsme věděli že to nejde. Po chvilce tam přišli kluci potom i Paul kdy nám řekl že odlétáme. Když to vyslovil , ve mně úplně zamrazilo, pocit že už ted nastane ta chvíle kdy se možná už nikdy neuvidíme, po 2-3 letech? To je sakra dlouhá doba i když se to nezdá, může se změnit tolik věcí , může se místo mě najít někdo jiný kdo jí pomůže zapomenout. Pokud by to mělo znamenat , že se nebude trápit, tak at se tak stane. Ale nemohl jsem jí vidět, jak jí to ubližuje, přesně tomuhle se chtěla El vyhnout a věděla to už od samého začátku. "Už vážně musíme jít."- oznámil Paul a chytl mě za paži, naposled jsem jí políbil, utřel slzy a sám je měl v očích. Naposled jsem jí řekl at Nikdy neříká Nikdy, i přes to všechno jsem tomu věřil, věřil jsem tomu že se jednou zase uvidíme. Viděl jsem jak je na dně a věděl jsem že s tím už nemůžu nic udělat. Šel jsem chodbou do letadla, sedl jsem si vedle Louise, ten se na mě se slzami v očích podíval a řekl, že na tenhle výlet do Prahy, nikdy nezapomenou. A já se na něj podíval opřel si hlavu o jeho rameno a řekl že má pravdu. Když jsme odlétali  ,cítil jsem jako by kus mě zůstal tam dole s ní, jako by to co odlétalo s kluky  nebyl já. Usnul jsem, když jsem se probudil přistávali jsme. Zase jsem byl doma, ale ani jsem si to neuvědomoval, bylo to tu úplně jiné než v Praze. Nebyla tu a já měl žít zase tak jako dřív? Nedokázal jsem si to představit, na tož abych to zvládal. Vystupovali jsme s kluky z letadla a venku na nás čekaly davy fanynek. Typický Londýn, pousmál jsem se a šel dál. Dali jsme nějaké autogramy vyfotili se s fanynkami, zkrátka jsme dělali to co vždycky. Ale i na klucích jsem viděl, že už nejsou jako dřív, teda až na Zayna ten se rozzářil v momentě kdy uviděl Perrie, čekala na něj za vším tím davem fanynek. Bylo to hezké, ona byla neuvěřitelná. Nikdo jí tam nečekal asi o tom nikomu neřekla, ani Zaynovi. Byl to krásný pár a Zayn byl skvělý, což někteří lidé zkrátka nechápali. Šel jsem s Louim a Niallem k autu co pro nás přijelo. Za chvíli dorazil Liam který telefonoval, nevím s kým ale tvářil se u toho ublíženě. Zayn jel s Perrie zvlášt, chtěli si užít sami sebe, když se tak dlouho neviděli. Nastoupili jsme a jeli domů. Po všech těch stěhováních, jsem nakonec začal bydlet s Niallem. Ze všech úvah a těch pomluv co byli a nedali nám pokoj to bylo nejlepší rozhodnutí, Louis měl byt sám, ale od doby co se Liam rozešel s Danielle bydlí s ním. Zayn měl takové přechodné bydlení u Perrie a občas bydlel u nás . Dojeli jsme domů a já si šel vybalit věci. Některé oblečení mi ještě vonělo po El, nemohl jsem na ní přestat myslet, šel jsem na twitter  a četl různé příspěvky od fanoušků. Některé byli přející, ale některé fanynky zkrátka žárlily a nesnesly pomyšlení, že bych s někým mohl být, zvláště potom co se stalo s Tay. Na některé tweetty jsem odpověděl , když jsem chtěl ale napsat nějaký nový všiml jsem si jednoho, byl od El. "Nikdy nezapomenu na to, co jsi mi řekl na letišti."- Ach El, pomyslel jsem si, napsal jsem jí k tomu, že to cítím stejně.Poté jsem vypl Twitter a chtěl se jít projít,vyčistit si na chvíli hlavu, Niall zůstal doma. Když jsem ale vyšel ze dveří a otočil se stála tam, pod schody a koukala na mě, tím pohledem, který se nedal zapomenout. "No to si ze mě děláš srandu.."