Living the dream-CZ

103.Díl

Celý den jsem byl nervózní jak dnešek proběhne, konec roku se blížil a já věděl, že chci začít další kapitolu mého života. Vždy mi říkali, žij život na plno ,máme jen jeden. Jenže člověk si ty slova vezme s nadšením, že se tím bude řídit a nakonec se stanou věci, které vás občas srazí na kolena, ale od doby co tu byla El, jako by všechny problémy na chvíli zmizely a nebyly tak velké. Kdyby věděla jak moc ji miluju, že i přes to všechno mám pocit, že ona je ta pravá. Pořád o sobě pochybovala i když věděla, že pro mě je dokonalá.

Den utekl a já se začal chystat na večeři, která se měla konat za hodinu.

"Jsi připravená?"- zeptal jsem se

"Dej mi ještě tak 10 minut."-ozvalo se z ložnice. Stál jsem před zrcadlem a snažil se si upravit košili. Nikdy jsem nebyl na tyhle společenské věci, ale zrovna dnes mi to bylo jedno. Věděl jsem, že i pro Louise s Niallem, to bude jiné, první a poslední večeře kdy se sejdeme jen 3 ani nevím co chtějí po zbytek života dělat.

"Můžeme vyrazit."-ozvalo se za mnou a já se otočil. Stála tam v těch bílých šatech a vypadala jako bohyně. Nesměle se na mě usmála, jako tehdy když jsme se viděli prvně.

"Všechno v pořádku?"-zeptala se mě a přistoupila ke mně.

"A..ano , jsi nádherná."- odpověděl jsem jí a políbil na tvář.

Posadili jsme se do auta a jeli směrem do centra, kde na nás už měli čekat kluci.

Cestou se zdála nervózní, ale snažila se to nedat najevo, ruku jsem jí položil na stehno, měla ho studené a tak jsem v autě zvýšil teplotu.

"Je to v pohodě?"- zeptal jsem se.

"Ano, myslím, že ano jen už bych ten dnešek chtěla mít za sebou, tím nechci  říct že se netěším, jen je to zvláštní."- odpověděla a podívala se z okna.

Měl jsem divný pocit, zvažoval jsem jestli se toho nemám nakonec vzdát, možná na to není ten pravý čas, za pár dní budou Vánoce a možná jí to celé připomíná jen špatné věci co se staly.

"Už jsme tu."- zaparkoval jsem auto na parkovišti a šel El otevřít.

"Děkuju."- poděkovala a podala mi ruku.

Šli jsme k restauraci, když jsme vešli dovnitř bylo to tam přeplněno lidmi.

"Aby jsme si měli kam sednout. "-řekla El a zarazila se nad davem čekajících lidí. 
"Neboj na dnešek máme rezervaci.Takhle to tu vypadá pořád. "-odpověděl jsem jí a přitiskl jí k sobě. 

Jen co jsme se prodrali davem už na nás z dálky mával Niall.

"Támhle jsou. "-chytil jsem jí za ruku a šel směrem ke klukům.

U stolu jsme se pozdravili, když viděli El, zřejmě měli stejný pocit jako já když jsem jí v těch šatech viděl po prvé.
Čekali až se posadí a pak se teprve posadili.
Chvíli bylo ticho, ale jakmile přišel číšník nakonec jsme se rozpovídali.
Možná to bylo mnou byl jsem nervózní z toho jak to dnes dopadne a pořád jsem přemýšlel jak se El cítí.  Ale když mi pak ruku položila na stehno a usmála se, tak ze mě ten strach spadl.
"Tak ať se nám v příštím roce všem splní každé přání. "-zvedla skleničku s šampaňským a usmála se.
Najednou jakoby jsme v celé restauraci byli jenom my.

Pohled El.
Seděli jsme tam a já byla ráda, že jsem šla, ze strachu který jsem měla jak to celé dopadne se stal krasný večer,jen Harry se mi chvilkami zdál nervózní.

Když jsme dojedli, povídali jsme si o tom co vše jsme zažili, mluvili jsme i o Liamovi, vlastně to vypadlo nechtěně z Nialla v tu chvíli se na mě všichni podívali se soucitem, ale já si ani neuvědomila, že to tak berou, brala jsem to tak, že je to vzpomínání a Liam do něj prostě patří a tak jsem se jen usmála a zapojila se.

Po dopití posledního šampaňského jsme zaplatili a pomalu se oblékli a šli k východu.  Cítila jsem na sobě působení šampaňského, ale bylo to povzbuzující, držela jsem se Harryho a byla šťastná, že ho mám po svém boku.

Vyšli jsme ven, bylo to krásné, padal sníh a všude byla Vánoční výzdoba, v noci vše vypadalo kouzelně,když se člověk zadíval na maličkosti kolem sebe.

Šli jsme ulicí a Louis s Niallem si začali zpívat koledy. Harry si mě k sobě přitiskl a políbil na temeno hlavy.  Krásnější už to být nemohlo. Najednou jsem si však všimla jak koledy které zpíval Niall s Louisem najednou začalo zpívat více lidí. Zastavili jsme se a já byla svědkem něčeho dokonalého, ty emoce které z náhodně zpívajících lidí vyzařovali, chtělo se mi až plakat dojetím, lidé stále přicházeli a já jsem se cítila jako v nějakém filmu. Když jsem se chtěla podívat na Harryho a podělit se se svým nadšením, zjistila jsem že tam není v tom davu jsem ho ztratila a nevěděla ani kdy k tomu došlo. Když najednou dav přestal zpívat a jejich pohled směřoval za mě.
Když jsem se otočila do očí se mi nahrnuly slzy.
Harry stál přímo proti mě s kyticí růží přistoupil ke mně a usmál se na mě, poté si klekl do sněhu.
Mé srdce se v tu chvíli zastavilo. Pocit absolutního štěstí byl tak silný, že jsem si chvíli myslela že je to jen sen. Nemohla jsem tomu uvěřit, ale když vyslovil mé jméno a oči měl plné slz, došlo mi, že mě žádá o ruku a začala se mě zmocňovat panika.  Bylo to perfektní a od něj to bylo něco co bych nikdy nečekala ještě před tolika lidmi, ale bylo mi to jedno, potom všem co se stalo ho miluji celým svým srdcem a svůj život si bez něj už nedokážu představit.
Se slzami v očích jsem chytila Harrymu ruce a pomohla mu vstát.
Když jsem však chtěla říct své ano a pořádně ho obejmout v davu lidí jsem zahlédla něco co mi srdce zlomilo na milion kousků.

Když se Harry podíval jak jsem ztuhla a koukala za něj, otočil se a z tváře mu zmizel úsměv.

"Prosím řekni, že nejsem blázen a vidíš to taky. "-řekla jsem a klepal se mi hlas.
Harry, ale mlčel..
"Nejsi "-nakonec řekl a vypadal jakoby měl každou chvíli zkolabovat.
Držel mě za ruku, ale já potřebovala vědět zda se to opravdu děje. Snažila jsem se jít dopředu, ale Harry mě pevně držel, věděla jsem, že jsem mu neodpověděla, ale potřebovala jsem to vědět. 
Nakonec mě pustil a já šla dopředu mezi dav.. 
Šla jsem směrem k osobě, která stála zahalená v kapuci. Když jsem se přibližovala, jakoby chtěla utéct ale nakonec stála a nehýbala se, jen sklonila hlavu  stále jsem si nebyla jistá, ale musela jsem to vědět.
Přistoupila jsem k osobě a cítila jak nervózní jsem.  Sáhla jsem na kapucu kterou měla osoba přes hlavu, když jsem chtěla kapuci stáhnout. Dotkly se mě chlapské dlaně.
"Tohle jsem nechtěl, byla to chyba. "-řekl mužský hlas a mě se roztřásly kolena, nemohla jsem se bolestí v hrudníku ani nadechnout. Odstoupila jsem od něj a snažila se podívat na Harryho, který už mířil ke mě.

Když muž sundal kapuci, zatmělo se mi před očima, jediné co jsem vnímala byl Harry, který mě držel.
"To není pravda, tohle se neděje.. "-opakovala jsem si.