Living the dream-CZ

14.Díl

Najednou přiběhl do pokoje Harry se Zaynem, dveře byli pootevřené takže nás slyšeli. Viděla jsem jak Harrymu  zmizel úsměv z tváře. (Jsem pitomá, ted si zase bude myslet že jsem mu lhala.) „Co tu vyvádíte?"-zeptal se Zayn."Bavíme se o dnešním programu"- pousmál se Liam."Napadl mě Aquapark"-řekla jsem a podívala se na Harryho omluvným pohledem. "Aha,no zní to skvěle,ale nemáme plavky."-hned odpověděl, jako by mu to s Liamem najednou nevadilo. "Tak obchody tu snad někde mají ne? Zas takový zapadákov to není."-ozvalo se z chodby , když za chvíli přiběhl Niall. "To je pravda, zas tak těžký to nebude." „Tak tedy vezmeme nějaké věci rovnou to koupíme a pojedeme."-řekl Liam. Všichni se chystali k odchodu, Niall běžel pryč, Liam stále seděl a Harry pořád koukal, Zayn si toho všiml tak ho chytl za paži a cuknul s ním. Harry začal vnímat a šel s ním pryč. Liam se pomalu zvedl a řekl, že na mě počkají venku. Všichni odešli a já jsem si náhle vzpomněla na Louiho, šla jsem k jeho pokoji, zaklepala. Dveře se otevřeli a Loui zase rozzářený „Ahoj El" „Ahoj Loui"-usmála jsem se na něj. "Promin,že jsem nezůstala, nechtěla jsem otravovat bylo toho hodně." „No jasně,to se dá pochopit."-byl opřený o futra dveří. Přišla jsem k němu blíž. "Loui, půjdeš s námi dnes do Aquaparku?"- podívala jsem se na něj. "Tak co bych pro tebe neudělal"- usmál se a hrál si s mým pramínkem vlasů. "Sluší ti to, vypadáš jinak." „Děkuju, tak tedy za 10 minut před hotelem?"-usmála jsem se na něj a loučila se s ním. „Jasně, tak tedy zatím El." „Zatím".  Ještě jsem si skočila do pokoje pro pár věcí, ale hlavní důvod byl on, chtěla jsem ho vidět. Šla jsem přes koupelnu do jeho pokoje, ale už tam opět nebyl. Šla jsem zpátky směrem před hotel. Než jsem stačila vyjít už jsem viděla ty zástupy fanynek. Chvíli jsem váhala jestli jít za nimi nebo počkat uvnitř, raději jsem čekala, nechtěla jsem aby si zase nějaká drzá fanynka myslela co si to dovoluji a to jsem si vždycky myslela že Directionerky jsou jedna velká rodina, no každopádně to bylo do doby než viděli kluky na živo. Stála jsem u recepce opřená o zed, koukala do mobilu a čekala až se dav fanynek vzdálí, najednou jsem ucítila teplé ruce na očích. Usmála jsem se, byl tam ale Liam. "Copak tu děláš , kluci jsou venku." „No venku je trochu přelidněno" – usmála jsem se na něj a koukla směrem ven. On se podíval tím samým směrem a usmál se."Těžko se na to zvyká co?"- začal se smát. „Já to neberu nějak špatně, jen si říkám, že bych se chovala asi stejně, vlastně je to taková náhoda, že jsem tu s vámi mohla zůstat a hlavně díky tobě ani jsem ti za to pořádně nepoděkovala." „Za to se neděkuje, ber to jako osud"-chytil mě ochranitelsky kolem boku a šel se mnou pomalu ven."Jsi si jistý tím co děláš?"-nejistě jsem se ho zeptala a trochu sebou cukla. „Jasně  že jo a neboj se El."-řekl jemně. Když jsme vyšli ven, fanynky tolik křičely, skoro se až divím že kvůli tomu kluci ještě neohluchli, dostala jsem se Liamovi z náručí a šla směrem k Harrymu. Ten na mě celou tu dobu koukal. Když jsem k němu ale šla, začala jsem si v hlavě přemítat všechno co se stalo a taky to, že mě jejich přítomnost mění z minuty na minutu a nedokážu říct jestli je to dobře, vždyt jsem vlastně udělala tolik věcí které bych normálně neudělala. Každopádně jsem věděla že to potřebuji už na 100% vyřešit. Přišla jsem k němu, zrovna podepisoval cédéčko, stál u něj zástup holek, koukala jsem se na něj a říkala si jaký mám štěstí a hlavně proč zrovna já. Mohla to být jakákoliv holka v kterémkoliv státě. Když jsem k němu přišla a on se na mě podíval, neřekla jsem ani hlásku, vůbec jsem to nechápala, proč ze mě v tu chvíli nic nevypadlo, po tom co se stalo. Z přemýšlení mě vyrušilo pár holek. "Hele co předbíháš, my tu byly dřív dozadu holka."- křičeli na mě fanynky div mě neušlapali. "Ona je V.I.P."-řekl Harry. V tu chvíli bylo ticho, holky koukali a nemohli uvěřit vlastním uším co slyšeli. Jen jsem se pousmála, chytla ho za ruku a poprosila ho, jestli by šel na chvilku se mnou. Harry se podíval na dav fanynek a když viděl že kluci jsou na tom stejně, řekl jim že se za chvilku vrátí , všem poslal vzdušnou pusu a usmál se svým úsměvem který měl schovaný pro všechny fanynky. Utíkaly jsme za roh a doufaly že za námi nikdo nepoběží, na štěstí nikdo nikde nebyl. Pořád jsem ho držela za ruku. A šla pomalu do jedné uličky. Pustila jsem ho , otočila se k němu zády a zastavila. On ke mně přišel a objal mě zezadu, chytil mě za ruce. "Omlouvám se, ale Liam tam dnes ráno přišel jen z důvodu, co podnikneme dnes."  „Já ti věřím El"-přimáčkl si mě k sobě, bylo to jako cuknutí z ničeho nic. „Víš přemýšlel jsem a vlastně jsem to celý začal já. Liam tě má rád, vlastně o tobě celou tu dobu mluvil  a já si vždycky sliboval, že nikdy nebudu s holkou kterou má rád někdo z kluků, vlastně jsme si to řekli mezi sebou všichni a z toho co říkal Liam, jsem si myslel že budeš fajn, ale fajn kamarádka. A když se otočím za věcmi které proběhly v posledních pár dnech sám tomu nemůžu uvěřit."-Položil mi hlavu na rameno a přitulil se. "Na jednu stranu si to všechno vyčítám a ten pocit co ve mě je , je bolestivý, protože si nedokážu představit že bych mohl ublížit někomu z nich. Ale na druhou stranu, jsem se do tebe asi zamiloval a vím,že to z ní bláznivě protože kdo se může zamilovat během pár dní.Ale ty ve mně vyvoláváš pocity, které jsem ještě necítil. Pak je tu ale ještě jedna věc, to že tě vidím s Liamem a vím že o tebe má zájem a snaží si tě získat, to všechno kolem toho chápu. Ale nemůžu být s pocitem, že se blíží konec."  „Ale to ty jsi byl ten, kdo řekl at na to nemyslím, že si máme užít co nejvíc času spolu."- řekla jsem se slzami v očích. "Ano vím ,že jsem to řekl a nikdy bych ti nechtěl nijak ublížit, proto co ti ted chci říct si budu vyčítat do konce života." „Harry, neříkej to." „Takhle to dál nejde El, jsi tu díky Liamovi a on tě má rád, nemůžu mu ublížit."  „Ale já chci být s tebou! Proč si myslíš, že jsme ted tady!"-otočila jsem se k němu a brečela jsem. „Omlouvám se El, tak moc mě to mrzí, ale je to tak lepší." „Lepší? Lepší pro koho? Co si o tom mám myslet, vždyt to všechno vypadá že jsi mě chtěl jenom do postele a pak akorát odkopl, proč jsem od tebe čekala něco víc a snažila se věřit tomu, že to co píšou bulváry není pravda. " „To si o mě myslíš?Že jsem s tebou byl jenom kvůli tomu abych se s tebou vyspal?" „Tak to vypadá,když mi tu tohle říkáš a vymlouváš se na Liama a tvrdíš mi tu , že jsi se do mě asi zamiloval a najednou tohle?!" „Já se na nic nevymlouvám El a s tím co k tobě cítím, myslím vážně,ale Liam je jako brácha, ty by jsi určitě taky nechtěla ublížit vlastní ségře, nebo kamarádce." „To máš pravdu, ale kdybych se do takové situace dostala, promluvila bych si s ní o tom , tížilo by mě to, ale věřila bych, že to pochopí a nejlepší kamarádi to vždycky pochopí, jak by šlo o lásku a věděli by jak to cítím. Ani nevíš co jsi mi tímhle způsobil  Harry."-slzy mi stékaly po tváři. Harry si mě otočil k sobě a viděl, že brečím. Viděla jsem mu že má taky slzavé oči, určitě to nechtěl , ale nedokázala jsem pochopit proč mě od sebe tak odstrkuje, nemůže v tom být jenom Liam. Chytl mě kolem ramen a dal mi pusu na tvář."Jak hezky to všechno začalo a takhle to má skončit? Už jsem věděla co cítím a chápala jsem to co se říká, že to jak moc ti na člověku záleží zjistíš až když ho ztratíš. A já cítila , že jsem o něj už přišla, už ve chvíli kdy o tom začal pochybovat. Nemohla jsem mu na to nic říct, protože to ani nešlo, musela jsem jen brečet a ve chvíli kdy mě objal jsem se rozplakala ještě víc, nechtěla jsem , ale nešlo to zastavit." „Tak moc mě to mrzí El."-pouštěl mě  „Všechno bude v pořádku, to ti slibuju." Podívala, jsem se na něj a utřela si slzy. „Nic nebude v pořádku a až odjedete, pro tebe to možná bude v pořádku, ale já na to co se stalo nikdy nezapomenu ani na to co jsi mi tady řekl."- odtrhla jsem se mu z náručí utřela slzy a šla ke klukům. On tam chvíli stál, ale po chvíli šel za mnou. Snažila jsem se aby si toho nikdo nevšiml a už to vypadalo nadějně, Harry si šel zpátky za fanynkami, v tu chvíli jsem na něj měla vztek, obklíčili ho , sedla jsem si před hotelem na lavičku a koukala se na ně. Už jich tam tolik nebylo, najednou ke mně přišel Louis."Co se stalo?"-zeptal se. „Nechce se mi o tom mluvit a vlastně se nestalo nic, nic čím bych tě chtěla zatěžovat." Sedl si ke mě. „Ale no tak El, tak to vidím, máš červený oči, ty jsi brečela?" „Né nebrečela"- jak se zeptal tak se mi do očích zase vlily slzy."Loui prosím, neptej se mě na nic ano?" „To teda budu , protože nechci aby jsi se trápila, něco s Harrym, všiml jsem si že jste odešli." „Nic to není, fakt a pokud jsi kamarád tak to necháš být, možná ti to někdy řeknu, ale ted opravdu ne." Jako by přesně vycítil, jak se cítím , přisunul se ke mně a objal mě. "Nemusíme nikam chodit, jestli nechceš."-řekl . Na chvíli jsem zaváhala."Ne, chci tam jít, protože chci být s vámi každou minutu kterou mám. A kvůli prkotině nechci o ty chvíle příjít. Chci na vás mít ty nekrásnější vzpomínky."-takže až ty holky odejdou můžeme vyrazit. Netrvalo to dlouho, holky odešly  i když se jim zrovna nechtělo. Šla jsem k Liamovi, v tu chvíli jsem už necítila to co před chvílí , ale pořád tam byl nějaký vztek. Všichni jsme šli do nákupního centra, tam jsme rychle prolítly obchod s plavkami každý si něco vybral a rychle jsme běželi pryč. Protože kluci už s povzdálí viděli, že za nimi běží další holky. Šla jsem vedle Liama a Nialla, za námi šel Zayn a za ním Louis s Harrym. Měla jsem špatný pocit, protože jsem se bála toho, že mu Louis něco řekne, ale v tu chvíli mi to vlastně bylo jedno, Harry chtěl konec tak ho měl. Nechtěla jsem ze sebe dělat zase tu naivní holku který ublížil kluk kterého měla ráda. Nestalo se to poprvé, byla jsem na to zvyklá. Nechali jsme si zavolat taxík, když přijel nastoupili jsme do něj, požádala jsem kluky jestli bych mohla sedět ve předu. Nechtěla jsem se mačkat s Harrym, prostě mi to přišlo pitomé. Ale Niall byl jiného názoru, vtipálek samozřejmě nevěděl co se mi stalo, takže se narval dopředu hned jak jsem to řekla, asi si myslel že chci aby mi udělal takový naschvál abych mohla být u Liama. Nemohla jsem udělat nic, i přes to, že mě Loui hájil a něco tušil i přes jeho přemlouvání Niall seděl na místě a ani se nehnul, jen se smál. Vzadu byly ale tři volná místa a mě bylo jasné že se budeme mačkat. Zayn si sedl k okénku, vedle něj si sedl Harry a hned vedle něj Louis, takže jsem za to byla ráda, ale už tam nebylo místo, Liam na ně vyjekl at se víc zmáčknou k sobě, na štěstí kluci jsou jak párátka takže když se řeklo přimáčknout Loui si z toho hned udělal srandu a přimáčknul se k Harrymu, úplně jsem si vzpomněla na Larryho  , vlastně to by byl člověk do kterého bych se zamilovala. Bohužel to byly dvě osoby a jedna z nich byla ta co mi ublížila. Ze snění mě probral Liam, když seděl v taxíku a řekl mi at si mu sednu na klín. Trochu jsem cítila jak se mi vlila krev do tváře. A  mě hned napadlo, že to Harrymu nemůžu udělat, že mu tím ublížím, ale pak jsem si uvědomila, že vlastně je konec a nic se stát nemůže. Prostě jsem si na něj sedla a vyjeli jsme. Jízda byla příšerná, protože nikdo nic neříkal, jen jsem cítila to napětí co tu bylo, jen Niall občas něco prohodil , ale zasmál se tomu vždycky jenom Zayn. Louis něco šeptal Harrymu a poklepal mu rukou na koleni. Z tiché jízdy mě vyrušila jedna věc, když si na to ted vzpomenu musím se jen smát, byl to vlastně trapas, ale úplně normální věc, která se stala. Říkala jsem si jak se z tak depresivní jízdy může stát kvůli takový maličkosti úsměvná chvilka. Jak jsem seděla na Liamovi, najednou jsem cítila jak se začíná vrtět, ale připadalo mi že chtěl být co nejméně nápadný jakoby nechtěl aby o tom kluci věděli, trochu jsem se na něj podívala. Liam se na mě  podíval jako by mu bylo trapně a pošeptal, že se omlouvá. Já jsem ale pořád nevěděla co tím myslela, až po pár vteřinách, jsem ucítila jak mě něco tlačí do "zadku". (Pane bože, bylo mi trapně a začali mi cukat koutky, ale na jednu stranu jsem to brala jako kompliment , protože jsem se mu očividně hodně líbila. Každopádně to bylo vtipné, protože jsem viděla jeho výraz, jak začal pomalu rudnout. ) „Já vím, je to divný ale za chvilku to budu mít." – pošeptal „Cože..!"-skoro jsem vyjekla (co je to za nadržence ,že mi tohle řekne)-pomyslela jsem si a začala být zase naštvaná, skončilo to ve chvíli kdy to tlačení přestalo a Liam vytáhl z kapsy mobil."Proboha"-řekla jsem. „Fakt se omlouvám, ale někdo mi psal, musel jsem ho vyndat." – když to dořekl, začala jsem se smát, s úlevou kdy mi došlo že si celou dobu sahal do kapsy pro mobil a já si myslela bůh ví co.  Podívala jsem se na něj a začala se s mát. "Čemu se směješ"-zeptal se. „Vlastně svojí vlastní blbosti." „Jaký,chci se taky zasmát." „Naklonila jsem se k němu a pošeptala mu to. S pocitem trapnosti jsem ale chtěla trochu nahodit řeč od té mlčenlivosti." – po tom co jsem mu to řekla se zarazil a zčervenal. „El,takový nejsem,jak jsis to mohla myslet?"-řekl  a překvapeně na mě koukal, po chvilce se ale začal smát, protože viděl, že mi je trapně. Kluci na nás divně koukali, ani nevím jak koukal Harry protože jsem se na něj nedívala, ale Niall z nás měl velkou srandu. Dorazili jsme před Aquapark, vystoupili a pomalu šli dovnitř. Harry šel stále  za námi s Louim a já šla před nimi s Liamem, Niall se Zaynem šli vedle nás a vyprávěli vtipné zážitky z koncertů.