Living the dream-CZ

16.Díl

 „Ano ale jen na chvilku." Šli jsme k pokoji,viděl jsem jak u pokoje stojí Louis. Stál tam a koukal, ani se nepohnul . Hej Loui, jsi v pořádku, podíval  se na mě se slzami v očích a objal mě. Podíval jsem se do pokoje. Ležela tam bezbraně s obvázanou hlavou."Tohle je šílený."-řekl Liam."Než se probudí, skočím do toho aquaparku „ Kývl jsem na něj, Liam odešel Niall se Zaynem si sedli před pokoj, šel jsem dovnitř s Louim sedl si k posteli a chytl jí za ruku. Louis tam stál nehybně. Nikdy jsem ho v takovém stavu neviděl, všechno to nesl statečně ale ted najednou jako by to nebyl ani on. Sedl si na křeslo a koukal na ní.I když jsem věděl, že je z nejhoršího venku pořád jsem se o ní bál, chtěl jsem si to s ní vyměnit. Ta bezmoc mě ničila. Seděl jsem u ní asi hodinu, Louis už spal, do pokoje přišla sestřička s tím že by jsme měli jít, ale když viděla jak nás to trápí nechala nás tam. Poděkoval jsem jí a po 15 minutách také usnul. Liam mezi tím dojel do aquaparku: 

Už zavírali, ale byla tam ta dívka z pokladny, poprosil jsem jí a ona pochopila. Pustila mě dovnitř,šel jsem s ní do dámských šaten, tam jsem našel skřínku s číslem 69 a odemkl jí . Vzal jsem její věci a držel je chvilku v rukou. Ten pocit, že jsem se vzdal něčeho co jsem začal mít rád byl neuvěřitelný, v očích jsem měl slzy a zároven jsem měl vztek, bouchl jsem do skřínky až mi z rukou vypadl mobil.Byl její ,napadlo mě že by její rodina chtěla vědět co se stalo, ale věděl jsem že mi nebudou rozumět a na jednu stranu pokud o tom budou vědět už jí možná neuvidíme. Nechtěl jsem být sobecký ale v tuhle chvíli jsem nevěděl co dělat. Přišla ke mně ta dívka a objala mě. V tu chvíli jsem to potřeboval, poděkoval jsem jí a ona věděla jak moc mě to trápí. Řekla mi co se vlastně stalo, že se přišli přiznat 3 kluci co jí nechtěně strčily když utíkali ven. Nemohl jsem tomu uvěřit, že za to mohli nějací malý kluci. Rozloučil jsem se s ní a jel zpátky do nemocnice. Přijel jsem a šel k pokoji kde měla ležet El. Přes okno jsem viděl, že u ní je Harry a Louis, věděl jsem že už na ní nemám právo, sedl jsem si k Niallovi a Zaynovi. Bavili jsme se o tom co se stalo. Všichni jsme z toho byli zničený. Paul tam stále ještě byl, přinesl kafe a posadil se k nám. "Jestli tu už nechcete být, tak můžeme odjet." „To nejde, chci tu být zvláště potom co se stalo."-řekl jsem, souhlasně se ke mně připojil i Niall se Zaynem. Po chvíli se Zayn zvedl , že si musí zavolat.S povzdálí jsem jen slyšel jak mluví s Perrie přál jí k narozeninám. Potom jsem slyšel jak jí říká o všem co se stalo. Záviděl jsem jim jejich vztah, protože spolu tvořili dokonalý pár. Oba se hledali až se našli. Byla to fajn holka. Připomínala mi Danielle. Všichni jsme přespali v nemocnici, nikomu se nechtělo odcházet, zvlášt potom co se stalo.

4 den.

Asi bylo ráno, ucítila jsem teplo slunečních paprsků na obličeji, měla jsem stále zavřené oči, ucítila jsem teplou ruku, někdo mě držel, ale kdo? Otevřela jsem oči, kde to jsem? Pomyslela jsem si  , všude byly bílé zdi působilo to tak depresivně, otočila jsem se na toho kdo mě držel za ruku, ještě spal, šíleně mě bolela hlava, nemohla jsem pořádně zaostřit a zjistit kdo to byl. Co se vlastně stalo, pořád jsem si přemítala v hlavě. Útržkově jsem si pamatovala to,  že jsem byla na nějakém můstku a pak už nevím, pamatovala jsem si i na  to, že jsem před tím mluvila s Liamem a viděla Nialla se Zaynem. Trochu se mi zamotala hlava, protřela jsem si oči a pořádně se podívala na toho kdo seděl vedle mě, byl to Harry. Harry?Proč je u mě zrovna Harry a proč mě drží za ruku, ucukla jsem. On se ale probudil. "El, El bože můj, jsem tak rád že už jsi vzhůru, bál jsem se o tebe."-rychle mluvil, skoro jsem to ani nevnímala pořád mě bolela hlava. Viděla jsem jak se ke mně přibližuje obličejem, jako by mě chtěl políbit, odstrčila jsem ho."Co to děláš?"-zeptala jsem se ho. „El mrzí mě to, všechno co jsem řekl mě tak moc mrzí." „Nevěděla jsem o čem mluví, ale rozhodně mi přišlo divné proč mě chtěl políbit." „Harry co to děláš?" „Chci to všechno vrátit , omlouvám se, vážně, mě to mrzí"-měl slzy v očích,ale já pořád nevěděla co se stalo. Začal se na mě dívat nechápavým pohledem. Mezitím přišel Louis do pokoje. "El,jsem tak rád že jsi v pořádku."-usmál se a přišel k posteli chytl mě za ruku a dal mi pusu na čelo."Co se vlastně stalo, proč jsem v nemocnici, pamatuju si jen to že jsem byla na můstku." „No běželo proti tobě pár kluků , ty tě shodili a ty jsi se uhodila do hlavy a spadla do vody." Nemohla jsem tomu uvěřit, že se něco takového stalo."Kde jsou ostatní?"-zeptala jsem se. A jak jsem to dořekla,do pokoje vstoupil Niall, Zayn a Liam. Když jsem viděla Liama, musela jsem se usmát, protože jsem si vzpomněla na to jak jsme leželi na pláži a líbali se. Ale proč na mě Harry tak divně koukal . Do pokoje přišla i doktorka .A řekla co se stalo, jakou mám diagnózu a vše kolem toho. "Můžu s vámi mluvit?"-zeptal se Harry Doktorky. "Určitě"-odpověděla a šla s ním na chodbu. "Co je to s ním?"-zeptala jsem se kluků. "No El, doktorka říkala, že si možná po tom poranění nebudeš pamatovat některé věci." „Některé věci?Které myslíš?"-zeptala jsem se Louiho. „Třeba to že jste do sebe s Harrym zamilovaný a že jsi mi o tom neřekla"-vyjel na mě skoro Liam."Cože? To těžko, to bych si pamatovala. Něco takového člověk nezapomene." Harry přišel do pokoje se slzami v očích."No radši půjdeme na chvíli pryč."-řekl  Liam a odešel s kluky na chodbu. Ležela jsem tam nevěděla co si myslet, chtěla jsem umřít protože jak jsem mohla zapomenout někoho milovat a hlavně jak se mohlo stát to že jsem zapomněla na všechny hezký věci co jsem s ním měla pokud nějaké byly a ještě k tomu jsou to 4 dny, jak se někdo může zamilovat po 4 dnech. Viděla jsem jak stojí opřený o zed. Bylo vidět že ho to trápí, chtěla jsem něco říct, ale nemohla jsem, nevěděla jsem co bych měla říct někomu ke komu jsem ted nic necítila."Můžu si za to sám, tohle všechno je můj trest za to co jsem ti udělal." „Harry at už to bylo cokoliv neobvinuj se z toho. To já jsem ta co zapomněla a nevím jak je to možné pokud to co říkáš je pravda, nevím proč to tak je a z nějakého důvodu si nepamatuji jen části s tebou, jinak se všemi si všechno pamatuji a říká se mi to hrozně těžce ale pamatuji si dopodrobna i to co jsem zažila  s Liamem, poslední věc co jsem s ním byla v tom aquaparku." „Všechno se to obrací proti mně. Když jsem si myslel, že by pro tebe Liam byl lepším, ted se to všechno plní . Tak strašně rád bych to vrátil."-řekl se slzami v očích, přistoupil ke mě a políbil mě na čelo. "Vždycky tě budu milovat El i přes to, že si to co se stalo nepamatuješ."-odcházel ode mě a já se cítila na nic. I když jsem nevěděla proč, měla jsem v sobě prázdno a i přes to jsem cítila , že jsem udělala chybu. Po něm přišel Liam, sedl si ke mě a chytl mě za ruku. Cítila jsem se s ním v bezpečí. "Víš El, kdybych měl být sobecký, tak se budu snažit tě získat a využil bych toho že si všechny ty věci s Harrym nepamatuješ, ale je jako brácha a i když tě mám rád a hlavně proto, že tě mám rád, tě musím nechat jít, musíš si vzpomenout,protože on si tohle nezaslouží, asi ti to neřekl, ale jediné co vím je to, že včera než jsme jeli do aquaparku, jste se pohádali, možná proto si to nepamatuješ protože jsi chtěla zapomenout na to špatné."- když mi to říkal měla jsem slzy v očích. Objal mě a políbil mě, něžně na rty. Pak odešel na chodbu. Byla jsem zničená z toho všeho, hlava mě bolela a začala jsem se nenávidět za to že si nic z toho nepamatuji, doufala jsem že mě brzy pustí, chtěla jsem s kluky být co nejdéle, čtvrtý den a já jsem nechtěla přijít ani o minutu s nimi. Nemohla jsem ale odejít, ani na revers. Hlavně jsem nechtěla aby o tom věděla mamka, byla by strachy bez sebe. Přišel za mnou Louis, tak ráda jsem ho viděla. Byl jako sluníčko co mi rozzáří den."Můžu?"-zeptal se."Nemůžeš, musíš"-řekla jsem. Loui si ke mně lehl, začaly mi téct slzy po tváři, on mě objal a slíbil, že to všechno brzo bude dobrý, držel mě pevně. Nechtěla jsem aby mě pustil, cítila jsem se tak mizerně. Brečela jsem"Loui,to tak strašně bolí"-to přejde,doktoři ti na to dají nějaký prášky."Ta hlava je ted vedlejší, uvnitř mě to bolí, nevím proč , mám tam prázdný místo a nedokážu přestat."-Přimáčkl si mě k sobě ještě víc a přiložil svojí hlavu k mojí. Všechno dobře dopadne , nakonec si vzpomeneš uvidíš."Bojím se že ne, už takhle jsem mu ublížila, vlastně jim oběma."-řekla jsem. Leželi jsme vedle sebe v objetí, chtěla jsem to všechno vrátit,nebo při nejhorším zapomenout, být zase tou holkou co je znala jen z plakátů a videí. Ale všechno se děje z nějakého důvodu, jen nevím proč se mi stalo zrovna tohle, proč jsem zapomněla na Harryho. Loui u mě ležel asi hodinu, potom se rozloučil, řekl že si skočí do hotelu pro věci a že hned přijede, nerada jsem ho od sebe pouštěla,nechtěla jsem se cítit sama. Ale také jsem nechtěla dávat něco najevo. Loui odešel a po 10 minutách přišla zase Doktorka. Prý jak se cítím? Jak bych se mohla sakra asi tak cítit,víc mě bolí pocit, že jsem zapomněla než pocit, že mám něco s hlavou."Je mi lépe."-odpověděla jsem, chtěla bych se ale zeptat kdy můžu odejít,je to pro mě moc důležitý." „No bylo to nebezpečné zranění , sice jsi už z nejhoršího venku ale dneska tu budeš muset zůstat celý den.Když bude všechno v pořádku pustíme tě zítra ráno."-odpověděla mi doktorka."To snad ne a nešlo by to alespoň dnes večer?"-podívala jsem se na ní s prosbou v očích. "Uvidíme jak vše bude  probíhat, nic ti slíbit nemůžu,jde o tvé zdraví." Poděkovala jsem jí a zeptala jestli je někdo z kluků na chodbě, řekla že ne a odešla. Chvíli jsem ležela v posteli ale to mě přestalo bavit, nemohla jsem jen tak ležet a nic nedělat. Posadila jsem se a chtěla se jít podívat k oknu, ale už i to se posadit bylo těžké, hlava mě začala zase bolet. Pomalu jsem slezla z postele a šla k oknu, stála jsem tam a koukala se co se venku děje, jak si každý žije svým životem, jak nikdo netuší co se mi stalo a jak jsem byla štastná. Viděla jsem i sebe v odrazu skla, proboha pomyslela jsem si,otočila jsem se a šla se podívat do zrcadla,měla jsem obrovské kruhy pod očima ,jako by mě někdo zmlátil a půlku hlavy omotanou, vypadala jsem příšerně,chtělo se mi zase brečet, byla jsem na dně z toho všeho,začaly mi téct slzy po tváři,chtěla jsem něco rozmlátit,pak jsem ucítila jak mě někdo zezadu objal.