Living the dream-CZ

44.Díl

Pohled El.

Když jsem ležela na posteli hned jsem vzala do ruky mobil a začala volat Niky, řekla jsem jí o tátovi, nemohla tomu uvěřit. Jen co jsem se jí vypověděla mobil jsem típla a hodila kousek od sebe. Najednou mi začal zvonit, myslela jsem si že je to Niky, ale když jsem se podívala na displej úplně ve mě zatrnulo. Začala jsem rychle dýchat a slzy se mi vlily do očí, cítila jsem jak mi srdce začalo rychleji bít. Začala jsem panikařit, nechtěla jsem to zvedat, ale na druhou stranu mi něco říkalo zvedni to, bude to věc díky který změníš názor, nebo se zkrátka něco změní. Stála jsem tam a mobil držela v ruce s myšlenkou, že třeba přestane zvonit, ale nepřestal. Nakonec jsem se odhodlala a mobil zvedla.

"Ano."- řekla jsem a cítila jak se mi klepe hlas, najednou mi vyschlo v krku."

Na druhé straně bylo ticho.

"Haló?"- zeptala jsem se nejistě a cítila jak mi začaly téct slzy po tváři.

"El."- ozvalo se z druhé strany.

Jakmile jsem ten hlas slyšela úplně jsem ztuhla, posadila jsem se na postel a začala brečet, jednou rukou jsem držela telefon a druhou jsem měla na ústech, nemohla jsem tomu uvěřit, že mi volá potom všem. Jeho hlas, myslela jsem si, že jsem to překonala, že potom co tu byl Liam už mě nic takového nečeká, potom jak jsem se mu tady sesypala, potom jak mi pomohl potom co pro mě udělal. A najednou, když si myslím že se všechno zlepší mi zavolá.

"Mrzí mě to El, to jak jsme si volali a to všechno,mrzí mě že ti Liam řekl o té dívce,mrzí mě že to tak dopadlo."- řekl a zněl jako by brečel, nechápala jsem to, ale z toho hlasu jsem poznala , že se něco stalo.

"Mě to také mrzí, ale co se stalo, stalo se, minulost nezměníme Harry,zřejmě to tak mělo být."-řekla jsem.

"Já vím, jen jsem ti chtěl říct, že přes to všechno mi hrozně chybíš El a taky vím, že nikdy nebudu jako Liam a vím, že jsem to podělal , jen o tebe nechci přijít."- jakmile dořekl cítila jsem jak se mu klepal hlas.

"Nech to být Harry prosím.Co se stalo?"- nakonec jsem se zeptala.

Na druhé straně bylo ticho, slyšela jsem jen to jak Harry dýchal, jako by se nadechoval na to co chce říct, začala jsem se bát.

"Gemm je mrtvá, přišel jsem o posledního člověka kterému jsem mohl říct všechno, když mi bylo nejhůř, kde je spravedlnost proč to odnesla ona. Pořád si nemůžu připustit to, že je pryč. Dnes měla pohřeb. Nemohl jsem to psychicky vydržet El, omlouvám se jestli jsem tě vyrušil."- jakmile to dořekl, nemohla jsem věřit vlastní uším, začala jsem hrozně brečet, bylo mi to líto, že jsem nemohla být u něj a pořádně ho obejmout.

"Harry, moc mě to mrzí, vážně nevím co na to říct, objala bych tě, prosím hlavně nevymýšlej blbosti prosím. Časem to všechno přejde."- řekla jsem a plácala blbosti.

Jak bych mohla někoho utěšit přes telefon, bez toho abych ho mohla pořádně obejmout a říct že to bude dobrý. Slyšela jsem ho jak stále brečí, bylo mi na nic začala jsem mít vztek sama na sebe, v tu chvíli jsem chtěla sbalit všechny věci a odjet do Anglie do domu, který mám od táty byla jsem vážně přesvědčená že pojedu, ale nemohla jsem.

"Myslíš, že to někdy přejde? Ta bolest, že jsem o ní přišel."- nakonec se zeptal slabým hlasem.

"Harry, nejraději bych ti lhala a řekla, že ano, ale na něco takového se nezapomíná a bolest tu bude pořád, jen si na to časem zvykneš a začneš žít svůj život."- odpověděla jsem a čekala co Harry odpoví, ale slyšela jsem jen šustění a jeho dech.