Living the dream-CZ

47.Díl

Když jsem najela na twitter, měla jsem tam pár soukromých zpráv. Samozřejmě od kluků, myslela jsem si, že zapomněli , ale naopak. Niall psal, že gratuluje a že doufá, že se někdy zase uvidíme. Zayn napsal, že koupil Perrie, pejska a že je Perrie neskutečně štastná, potom se mi ale zmínil o tom, že má něco v plánu a mě hned napadlo co. Za tu dobu co jsem strávila se Zaynem , mi o sobě řekl hodně až jsem se divila. Ale tohle jsem mu přála a hlavně vím, že Perrie je úžasná holka i když jí neznám osobně. Potom mi napsal i Louis, u jeho zprávy jsem se jenom usmívala, ale byl to takový ten úsměv a zároven  mi to bylo líto. Louis mi chyběl, byl pro mě jako brácha kterého jsem nikdy neměla. Ale něco bylo jiné. Napsal, že mu chybím a že se omlouvá za všechno, potom napsal, že by mě někdy rád viděl. Když jsem odcházela z twitteru, šla  jsem na facebook. Když jsem si projížděla nové fotky a stránky s kluky tak mi to vyvolalo zase úsměv na tváři. Až na jeden článek, kde řešili vztah Liama s Dan. Nechápala jsem to, vždyt se rozešli tak proč je řeší. Když jsem se koukla, byl tam článek a pár fotek. Byla tam vyfocená Dan s Liamem, ale nic zásadního, že byli na nějaké společenské akci a nebyli vyfocení ani u sebe. Nijak jsem se tím nezaobírala, nechtěla jsem aby to bylo jako s Harrym. Ale když jsem si četla ty komentáře, že jim chybí Payzer a že už to není ono. Mrzelo mě to protože, i když jsem věděla, že se rozešli dřív než poznal mě, bála jsem se že mě nepřijmou. Stačilo mi to , co se dělo když jsem byla v Praze. Tuhle kapitolu jsem ale uzavřela, chtěla jsem žít jinak. Když jsem se chtěla odhlásit, najednou mi přišla zpráva. Když jsem se podívala kdo píše hned jsem ztuhla a byla zároven ráda. Rozklikla jsem to a četla, psal mi Harry, že mi gratuluje a že by nejraději pogratuloval osobně, ale že by to nebyl dobrý nápad. Na jednu stranu měl pravdu, nevěděla jsem jak bych reagovala kdybych ho zase viděla na živo. Byla jsem ráda, že napsal a že zase porušil ten svůj slib, že už nikdy nenapíše a ani se neozve. Napsala jsem mu, že děkuji pak jsem ale napsala něco, co jsem nedokázala pochopit, z jakého důvodu jsem to tam psala.

"Chybíš mi."-jakmile jsem to odeslala, uvědomila jsem si jakou chybu jsem to udělala.

Chvíli se nic nedělo, až když se ukázalo že si to zobrazil, trvalo to dalších 5 minut než odepsal.

„Ty mě taky."- odepsal a já jsem se jen podívala smutně na Lokiho.

 Dále jsem Harrymu napsala, že je to zkrátka osud jak to všechno dopadne a rozloučila jsem se  s ním. Pak jsem zavřela notebook a hrála si s Lokim. Už jsem si představovala jak o prázdninách odjedu do Londýna, jak začnu znovu a všechno bude zase takové jako jsem si vždycky přála. Po chvilce přišla do pokoje mamka, řekla mi že zítra jdeme do nějaké restaurace na večeři pak zavřela dveře, najednou je ale zase rychle otevřela a zeptala se mě co to má znamenat. Když jsem jí řekla, že Loki je dárek od Liama k maturitě tak se jen usmála přišla k pejskovi a pohladila ho za ouškem.

"Je roztomilý, tak tedy s tím zítřkem počítej El."-řekla  a odešla z pokoje.

Chvíli jsem seděla na posteli a nechápala , že to vzala tak skvěle. Pak jsem si lehla a začala si vše promýšlet, v plánování jsem byla šílená, musela jsem mít vždy vše do puntíku sepsané abych na nic nezapomněla. Začala jsem se těšit. Možná to nebylo ani tolik Anglií i když to byl od malička můj sen, ale pocit že budu s ním. Zase jsem vše začala vidět jednoduše a s nadšením. Po chvilce jsem se šla vykoupat a šla jsem si lehnout, na chvilku jsem si ještě pustila notebook a koukala na stránky s kluky. Na to jak, každá fanynka píše, jak by dala cokoliv za to trávit s nimi alespoň minutu. A já jsem se vždycky jen tak podívala a usmála se, těch holek mi bylo líto, byly to spíš ty co nejeli ani na jejich koncert do Prahy. A já když si to vlastně vezmu, tak nebýt těch náhod a štěstí, byla bych na tom stejně. Zase jsem si přemítala věci , které se děli v Praze měla jsem zvláštní pocit, nevím proč. Z hluboka jsem se nadechla a vypnula notebook. Lehla jsem si a Loki ležel vedle mě, usínali jsme a dívali se na sebe. Tolik mi připomínal Liama , těma očima. Ráno jsem se probudila a Loki vedle mě nebyl, tak jsem ho začala hledat, nebyl ani v pokoji. Tak mě napadlo že utekl do jiné místnosti. Když jsem vešla do kuchyně, táta seděl u stolu a usmíval se.