Living the dream-CZ

37.Díl

"Ahoj, El co potřebuješ?"- Ozvalo se z druhé strany.

"Ahoj mami, jen bych potřebovala vědět v kolik se tak zhruba vrátíte."

 „No vlastně nevím v kolik by vám to vyhovovalo, aby stihli letadlo."

 „No.."- Podívala jsem se na Liama a zeptala se ho.

"Stačí, když se sejdeme na letišti kolem osmé hodiny večer." - odpověděl Liam.

"Kolem osmé hodiny, na letišti? Pokud by to Paulovi nevadilo."

 „Sice se netváří nějak nadšeně, ale souhlasí s tím, aspon budu mít více času mu to tady ukázat." -odpověděla mamka a položila to.

Mobil jsem položila na postel a šla k Liamovi, chytila jsem ho za ruce a usmála se i přes ty příšerné pocity co jsem měla a které bolely. Potom jsem si na sebe natáhla kratasy. Liam vstal a objal mě. Cítila jsem se lépe, ale pořád se mi přemítaly v hlavě věci které se staly. Liam mě chytil za ruku a šel se mnou dolů do kuchyně.

"Máme zbytek dne na to abychom si to spolu užili."- stiskl mi ruku.

Podívala jsem se na něj s nadějí , že na ty věci zapomenu. Vždycky mi pomohl , ani nevím čím to bylo, s ním jsem se cítila i v té nejhorší situaci lépe. A vždycky když se na mě podíval těma svýma očima, měla jsem pocit, že už se mi nikdy nic špatného nestane. Doma se nám nechtělo být, když jsme odcházeli z domu, zamkla jsem a Liam šel na před, stál u branky a čekal na mě. Pomalu jsem odcházela, pak se zastavila a podívala se na něj. Začala jsem přemýšlet o tom, že až odejdu už se sem nevrátíme spolu. Až ho vyprovodím na letiště a bude to jako s Harrym, při tom pomyšlení se mi sevřel žaludek a zase jsem se cítila jako by mi někdo vrazil nůž přímo do srdce. Liam ke mě přišel.

"El,to bude dobré.."-objal mě a pohladil mě po vlasech.

 Nasála jsem jeho vůni a přimáčkla ho k sobě. Potom jsme šli, vedle sebe Liam mě držel za bok a já jeho taky.Tentokrát jsme šli na jinou stranu , dál od města.Šli jsme podél řeky . Tam jsme si sedli na trávu a dívali se do vody, všímala jsem si maličkostí které jsem před tím přehlížela ani nevím proč. Koukala jsem se na to jaký je proud, ve vodě, jak se ryby snaží plout proti proudu, napadali mě věci, že to také nemají jednoduché, že jsem vlastně jako ta ryba co se snaží plout proti všemu. Obrazně řečeno, vždycky jsem byla jiná než ostatní, nikdy jsem neměla dokonalou rodinu, nikdy jsem se nechovala tak jako ta správná holka. Niky byla jediná která mi pomohla. Vstát ze dna a naučila mě se probourat všemi překážkami. A ted? Odháním si jí od těla a ani nemusím nic udělat. Z přemýšlení mě zase vyrušil Liam, pohladil mě po vlasech a přimáčkl si mě k sobě. Usmála jsem se , ale stále se dívala na věci kolem nás, přemýšlela jsem o tom, jak jsme oproti celému světu malincí, že nemůžeme některé věci změnit a měli by jsme je brát takové jaké jsou. Ale někdy se to zkrátka nedá. Přitulila jsem se k Liamovi, dal mi pusu do vlasů a rukou mi přejížděl po paži abych byla jistější. Cítila jsem se jako na houpačce, na jednu stranu jsem byla prázdná a přemýšlení o Harrym a o tom co bude a co mě čeká a nemine bolelo, ale na druhou stranu jsem byla štastná, že jsem tu měla Liama. Vyčítala jsem si to, že je to vlastně moje vina, co když to všechno Harry udělal jen kvůli tomu aby měl dobrý pocit aby se mi pomstil za to co se stalo s Lukášem,vlastně si za ten rozchodo/pauzu či co to vlastně mezi námi je můžu sama. Ale co když to udělal jen tak, co když na mě zapomněl. To bylo slov o tom jak na sebe nezapomeneme a ted? Jsem mu totálně ukradená, ale proč přemýšlím zase nad Harrym? Mám tu Liama co víc bych si mohla přát. To bych ale nebyla já kdybych zapomněla na jednoho a na druhého se upnula. Cítila jsem se strašně. Seděli jsme tam a dívali se na všechno kolem nás. Ani nevím jak dlouho jsme tam byli, ale čas mi utíkal nějak moc rychle. Liam se po chvilce  koukl na mobil aby se podíval kolik je hodin.