Living the dream-CZ

76.Díl

Pohled El.

Cítila jsem se hrozně, viděla jsem ho ráno a při myšlence, že ho už nebudu moci nikdy obejmout, říct že ho miluji. Tolik toho pro mě udělal, byl by pro mě tím pravým a já? Já jsem o něj přišla, kdybych ho ráno nenechala odejít nic takového by se nestalo. Nevnímala jsem co kluci říkali, bála jsem se dalšího kroku. Začít nový život, bez Liama. Zbyl mi po něm jen Loki a nevím jak to zvládnu, když se na něj podívám akorát mi ho připomene, nevím jestli na to psychicky mám, napadaly mě myšlenky, že ho dám pryč, někomu jinému kdo se o něj postará. Už dost..! Řekla jsem si pro sebe, už dost přemýšlení o takových věcech, tohle by on nechtěl. Pořád jsem si ale vyčítala to, že jsem neměla ani divný pocit, prostě něco. Nevěřím tomu, necítím se na to, že by mi někdo blízký umřel, už jen to slovo.

"Nechcete někdo něco k pití? Něco uvařím."- vypadlo ze mě najednou do prázdna, když se na mě všichni kluci překvapeně podívali.

Chtěla jsem vstát a jít do kuchyně.

"El, my nemáme hlad."-řekl Harry.

"Něco jíst ,ale musíme, tohle nejde, já, já prostě něco musím dělat, nemůžu tu jen tak sedět a brečet."- řekla jsem a vyvlékla se  z Harryho sevření, šla jsem do kuchyně , když jsem ale došla k barovému pultu všimla jsem si fotky.

Zase mě to rozplakalo ,opřela jsem se o pult a stiskla fotku v ruce. Všimla si prstýnku , vzala jsem ho do ruky a nasadila si ho na prsteníček.

"Odpust mi to Liame."-řekla jsem potichu a se slzami stékajícími po tváři se podívala nahoru.

Najednou jsem ucítila objetí. Byl to Harry.

"Proč to musel být právě on Harry, proč zrovna ted, tohle se mladým lidem nemá stávat."-řekla jsem.

Harry si mě k sobě přitiskl.

"El, už nad tím nepřemýšlej, vím že to bolí, ale chce to čas, jedině tak si na tu bolest zvykneš."-řekl a já se mu podívala do jeho očí, které měl skleněné.

Věděla jsem že to pro něj není lehké, byla jsem až moc sobecká s mými city k Liamovi, že jsem si neuvědomila jak moc úžasného člověka vedle sebe mám a jak moc mu tím musím ubližovat.

"Odpust mi to, to jak se chovám, jen ,nechci ti ublížit Harry, Liama jsem milovala a ty to víš, je těžké přijít o někoho tak blízkého a taky vím jak moc jsem ti tím ublížila. Pořád miluji tebe, jsi to jediné co mám, nikdo tak blízký tu není."- řekla jsem, věděla jsem že to co jsem právě řekla mu zřejmě nepomohlo, ale nechci mu lhát.

"Já to chápu El."- řekl políbil mě , jeho rty byly slané od slz.

Cítila jsem jak mým tělem projela bolest a stesk.

"Máš pravdu, chce to čas.."-řekla jsem potichu.

Otočila jsem se a šla se podívat co rychlého bych mohla udělat k jídlu, ruce se mi třásly , pořád jsem s tím nebyla srovnaná ale už jen kvůli Harrymu jsem se snažila být silná. Už tu zase byl, stál vedle mě.

"Chceš pomoc?"-zeptal se.

Nevím zda to bylo tou chvílí, nebo jsem to zkrátka přehlížela, ale choval se jinak, chvilkami výbušně a pak najednou ochranitelsky a mile, kdo vlastně byl Harry Styles, vlastně o něm skoro nic nevím za ty chvíle trávené s ním, jsme o takových věcech jako byla rodina, škola moc nemluvili, nebo spíš vždy jsem o sobě mluvila jen já a Harry mě poslouchal.

"Co třeba tohle?"-vyrušil mě z přemýšlení.

"Jo jasně.."-řekla jsem a usmála se, když Harry  držel v ruce kompot.