Living the dream-CZ

26.Díl

Z pohledu Harryho

Už bylo ráno když jsem se probudil, bolela mě hlava. Louis ještě spal. Šel jsem si dolů pro prášek , kluci spali na gauči. Šel jsem potichu do kuchyně tam to zapil vodou. Stál jsem tam opřený o pult a přemýšlel o včerejším dění. I přes to všechno co jsem chtěl nejradši zapomenout, jsem si vzpomněl na všechno, na to co udělala Tay až po to, že se to dostane k El. Šel jsem nahoru do ložnice a zapnul notebook. Připojil se na twitter, kde mezi miliony vzkazy byl jeden od El.

"Už to viděla, proboha jak jí to vysvětlím." - pomyslel jsem si , bylo tam napsáno  at si jí přidám na facebooku. 

Tak jsem tak udělal , nebyla online, ale i tak jsem jí začal psát zprávu.

"Ahoj El, mrzí  mě co se k tobě dostalo, tak strašně rád bych tě viděl a to co je po celém netu? Nic z toho není pravda, co jsme přijeli nemyslím na nic jiného než na tebe a na to co jsem ti řekl na letišti,vím že je to zmatené,sám nevím jak to vysvětlit, šel jsem se projít, ale venku před dveřmi stála Taylor, nemohl jsem se jí zbavit, šla za mnou až do parku, kde se na mě vrhla měla sebou fotografa neudržel jsem se a praštil jsem ho. Nevím jestli je tohle dost přesvědčující , ale tebe miluji. Nejsem takový, abych někoho využil, tak jak to tam píšou. Mrzí mě to, snad mi věříš."

Odhlásil jsem se a šel se převléknout, dal jsem si horkou vanu a přemýšlel, snažil jsem se vymyslet něco, jak bych se k ní dostal, nechtělo se mi 3 roky čekat na to až se to mezi námi pokazí a hlavně nechtěl jsem o ní přijít. Nebyl to pro mě jen flirt, ona byla jiná. Pořád jsem jí viděl, jak brečela na tom letišti potom co jsem jí řekl. Musel jsem něco udělat, i když jsem přesně nevěděl co. Vyšel jsem z koupelny s ručníkem kolem pasu, Louis už byl vzhůru, koukal se na mě a smál se.

"Co se děje?"- zeptal jsem se.

"Ale nic."-odpověděl a najednou vypadal jako by ho něco trápilo. 

Hodil jsem na sebe triko s kalhotami a ručník hodil do koupelny.

"Co plánuješ na dnešek?"- zeptal jsem se ho.

"Ani vlastně nevím, nechám to náhodě." – odpověděl 

„Ok, náhoda tedy říká, že půjdeš se mnou ven."- mrkl jsem na něj a vytáhl ho z křesla.

Zavřel jsem v pokoji a šli jsme dolů Niall, ten vyspával a zbytek už byl vzhůru, kluci se na něm vyblbli a nakreslili mu na obličej různé blbosti. Vzal jsem si mikinu a řekl Louisovi jestli tedy půjde se mnou. Louis se sbalil a vyrazili jsme ven, tam nás ale čekalo nemilé překvapení, přede dveřmi bylo spousta fotografů, snažili jsme se je ignorovat a vzali si taxíka. Jeli jsme do města, potřeboval jsem se odreagovat a Louis podle toho jak vypadal to potřeboval taky. Když jsme vystoupili, šli jsme do obchodního centra, tam jsme koupili pár věcí, potom dali pár autogramů a jeli zase někam pryč. Vzal jsem ho na jedno místo v Londýně co miluji. Povídali jsme si a on, jako by mi chtěl něco říct.

"Co se děje?"- zeptal jsem se ho.

"Nic, co by se mělo dít."- řekl.

"No to mi řekni ty a nedělej že nic, já to na tobě poznám."

„Není to nic čím bych tě chtěl zatěžovat."- odpověděl.

"Chybí ti?"- z ničeho nic se zeptal.

"Chybí mi hrozně moc a to je to jen den a pár hodin. Nevím co budu dělat."

Louis mě poklepal na zádech a položil hlavu na rameno. Objal jsem ho a řekl, že at už ho trápí cokoliv, nějak se to vyřeší. Louisovi jako by se na chvilku ulevilo, ale pořád jsem nechápal co ho trápí a proč mi to nechce říct. Byli jsme pryč skoro celý den, jezdili jsme po celém Londýně i počasí nám vycházelo.