Living the dream-CZ

81.Díl

Pohled El.

Potřebovala jsem ze sebe dostat tu atmosféru ze včerejška a tu ze dneška. Vím že to tak nemyslel, ale to že zmínil Liama, musel vědět že mi to svým způsobem ublíží, vím že jsem možná udělala unáhlený závěr ale nemohla jsem, vše se ve mně nahromadilo a tahle maličkost byla to poslední, sakra ale je to idiot, po tu dobu co mi to dělal řekl takovou kravinu, to není normální, kéž by jsi mi na to mohl říct svůj názor Loki, ale ty se na mě díváš stejně jako Harry, jako bych byla ta největší hysterka na světe. Možná jsem to přehnala, ale on ví že mu odpustím, ostatně nikdy bych se na něj nemohla zlobit tak, že bych ho opustila, jsem na něm závislá, na jeho pohledech, dotycích a možná i těch občas neslušných slovech co vypustí i když nechce. Není zas tak slušný za jakého se považuje chci znát Harryho život at už mi o sobě řekne on sám nebo někdo jiný. Mířila jsem k domu kde bydlí Niall , abych se přesvědčila o tom zda je na tom lépe. Když jsem došla k domu jen jsem zazvonila na zvonek. Trvalo to asi minutu než se otevřely dveře a za nimi stál Niall s červenýma očima , jen v boxerkách.

"El?Co tu děláš?" -zeptal se překvapeně a promnul si oči aby se přesvědčil že tam opravdu jsem.

"Já no, vlastně, jestli ruším tak půjdu pryč, jen jsem chtěla vědět zda jsi v pořádku."-řekla jsem.

"Jo jasně pojd dál, jen tu nemám moc uklizeno tak se nelekni."- řekl  a já vešla s Lokim do domu.

Chvíli jsem čekala na Nialla až zavře dveře a řekne mi kudy mám jít, nechtěla jsem nějak vyzvídat i když dům byl nádherný. Když Niall ospale zavřel dveře a šel směrem ke mě, jemně se mě dotkl zad a ukázal mi jakým směrem mám jít. Usmála jsem se na něj a následovala ho. Jak šel přede mnou, všimla jsem si něčeho červeného na Niallových zádech, nechtěla jsem nic říkat, nejdřív jsem chtěla zjistit od čeho to má, když jsem se nenápadně přiblížila zjistila jsem že to jsou stopy po nehtech?Wow. Pomyslela jsem si, že by Niall měl včera večer potom všem návštěvu, ale co si to vlastně říkám, jasně proč jsem tak překvapená když vezmu v potaz že bych se s Harrym na odreagování taky vyspala kdyby mu nebylo zle, tak Nialla nemám za co soudit.

"El?"-vyrušil mě Niall.

"Jsi v pohodě?"zeptal se.

"Jo promin, jen jsem přemýšlela."-omluvila jsem se a posadila se na barovou židli u pultu, Lokiho jsem pustila, ale sám si lehl hned pod stůl.

"Jak to zvládáš, zvládáte?"-zeptal se.

"No, pořád tomu nemůžu uvěřit a ani nechci, ale dnešní den je po pravdě mnohem lepší než to bylo včera, to  zítra to bude šílený, jinak Harry s Louisem se to snaží pořád pochopit, Louis mi přijde že se s tím tak nějak smířil, ale myslím že Harry se s tím ještě nevyrovnal."-odpověděla jsem.

"Je dobře, že to vidíš takhle, někdo by do ted seděl v koutě a brečel, potom čím sis prošla."-řekl.

"To víš že každá moje druhá myšlenka popisuje nějakou věc s Liamem, ale vím že to nevrátím a taky si myslím že by nechtěl abychom tu brečeli a byli smutní, chtěl by abychom šli dál."-odpověděla jsem.

"Máš pravdu"-řekl Niall a pousmál se i když jsem viděla že ho to bolí."

Vím že jste k sobě s Liamem měli blízko a vím jaký je to pocit když někoho takového ztratíš, ale od toho jsem tu já a ostatní kluci."-řekla jsem.

Niall se na mě podíval a přikývl.

"Jak dlouho se chceš zdržet?"-zeptal se.

"Už mě vyháníš."-zasmála jsem se.